Zázrak (s)tvoření: Papírové okouzlení
Nový umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry představil veřejnosti, zejména pak rodinnému publiku, premiéru inscenace Zázrak (s)tvoření, kterou připravil pod svým režijním vedením. Poeticky laděný příběh oslovuje jak děti, tak dospělé, kteří následují fantazijní obrazy hlavního hrdiny a baví se s roztančenými obyvateli krajiny z papíru. Představení charakterizuje asociativní bohatost, srozumitelný narativ, nepodbízivá, a přesto líbivá vizualita podpořená hudbou Iva Sedláčka, výpravou Marka Cpina a světelnou kompozicí Karla Šimka.
Režisér Vizváry vystavěl inscenaci, která nezapře zkušenosti s jeho autorským projektem Pejprbój, v němž se i jako jediný protagonista inspiroval právě papírem. Sólo s rolemi papíru tehdy rozvinul v dobrodružné putování nesmělého a až ostýchavého chlapce pohádkovým světem, v němž si po zdolání překážek a poznání křehkosti materiálu vymodeloval papírového kamaráda. I v Zázraku (s)tvoření se zásadně vsadilo na kreativitu vyvěrající z variability papíru. Z něj se tvoří a jsou stvořeny věci, prostor a bytosti a nezřídka jako by vznikaly kouzlem. Papír a jeho tvary v symbióze s melodickým podkresem a barevnou světelnou škálou navozovaly atmosféru, prostředí, zvířata nebo rostliny. Inscenace maximálně počítá s diváckou představivostí a otevřeností.
Vstup tanečníků coby pohádkových bytostí z papíru vyladil tempo a energii a divák se mohl nechat unášet na vlně pohádkově snového představení. Foto: Patrik Borecký
Věc každodenní potřeby se stala příjemnou záminkou k akci pro Kluka, jenž se na začátku představení toužil vymanit z nudy a očekával velká dobrodružství, která hned nepřicházela. Pohupoval se na roli papíru vpřed a vzad, pozoroval svět kolem sebe, a přitom na pokladu doslova seděl. Mim a akrobat Matěj Petrák se v hlavní roli na Nové scéně Národního divadla představil vůbec poprvé. S chlapeckou kuráží a zbrklostí, zvídavostí a neposedností si brzy získal dětské publikum, které fascinovaně sledovalo jeho hru s papírem, magii černého divadla, interakci s animacemi Marie Procházkové sestavenými z papírových útržků a spolupráci s papírovými bytostmi včetně jedné papírové loutkové figury. Herecké nejistoty debutanta vyvažoval technickou pohybovou virtuozitou a živou mimikou. Vstup tanečníků coby pohádkových bytostí z papíru vyladil tempo a energii a divák se mohl nechat unášet na vlně pohádkově snového představení. Byly to právě ony bíle kostýmované postavy s výraznými černými knoflíky a natupírovanými vlasy – vyčesanými parukami ve stylu afro, které hýbaly dějem, udávaly rytmus a vnášely na scénu hravou rozpustilost. S milou nadsázkou jako by odkazovaly na nostalgickou éru pierotů nebo komediálních masek. Ač samy stvořeny z papíru, leccos a v podstatě všechno modelovaly s nevšední zaujatostí z rovných i zmuchlaných listů. Na choreografii se podílel Matyáš Ramba, jenž taneční sekvence výrazně proložil akrobatickými prvky včetně párových triků a sborovou synchronicitou. Tři tanečnice (Pavlína Červíčková, Zuzana Herényiová, Tereza Kučerová) a tři muži (Patrik Čermák, Jindřich Panský, Alexandr Sadirov) se svých „papíráčků“ zhostili s noblesou kočovných komediantů a pohádkových neposedů, jejichž rozpustilost byla až úsměvně nakažlivá.
Inscenace maximálně počítá s diváckou představivostí a otevřeností. Foto: Patrik Borecký
Představení dokázalo udržet pozornost nejmenších díky principu společného objevování, co hravý přístup a fantazie dokážou stvořit z papíru. Kontrast lehce netrpělivého a chvílemi neohrabaného Kluka, který teprve poznával „zranitelnost“ papíru, jeho nevratnost, pokud se pomačká, nebo dokonce přepůlí či roztrhá, se znalci svého materiálu (papírovými lidmi) dokázal navodit groteskní i roztomile melancholické situace, nám dospělým dobře známé nebo povědomé, pro děti však vděčné a v inovovaných souvislostech funkční. Petrákova gestika se sice chvílemi zrcadlila v předobraze Vizváryho Pejprbóje, je patrně jen otázkou času, kdy si nadějný mim nalezne vlastní, nezaměnitelný výraz.
Zázrak (s)tvoření obezřetně předkládal podněty komunikované dětským, ne však infantilním jazykem, čímž vybízí k dnes tak důležitému aktivnímu přístupu k divadlu. Foto: Patrik Borecký
Po představení zůstal neuchopitelný pocit krásy a bezstarostně plynoucího bytí. Ačkoli pocitově nebyla dostatečně vypointována některá místa ohrožení ve smyslu nutnosti překonat mytické překážky jako například zvítězit nad velkou papírovou obludou nebo nebylo zřetelně akcentováno zklamání hrdiny ze zničeného papírového výrobku. Účinkující však nadšeně interagovali se všemi navrstvenými inscenačními komponenty, čímž nechali vzniknout komplexní scénické dílo, které má potenciál oslovit dítě i dospělý doprovod a v obou zanechat hluboký umělecký zážitek. Zázrak (s)tvoření obezřetně předkládal podněty komunikované dětským, ne však infantilním jazykem, čímž vybízí k dnes tak důležitému aktivnímu přístupu k divadlu.
///
Národní divadlo, Laterna magika, Praha – Radim Vizváry: Zázrak (s)tvoření. Námět a režie Radim Vizváry, hudba Ivo Sedláček, choreografie Matyáš Ramba, výprava Marek Cpin. Premiéra na Nové scéně 24. června 2021.
///
Projekt vydávání letních recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
///
Další recenze letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Zázrak (s)tvoření: Papírové okouzlení
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
