Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Z deníku teatropunkera (No. 5)

První večer letošního Festivalu otrlého diváka se nastřelil kvalitou, jež by hravě snesla srovnání i s matrošem, jímž v Berlíně kdysi prznili své ještě čerstvé tepny Iggy P. s Davidem B. Cudní panicové i protřelí matadoři byli spolu se širokým zástupem dosavadních panen i zkušených řeholnic nekompromisně nahnáni do oka hurikánu otrlého dění.

Start přehlídky filmového (ne)vkusu byl svěřen plastickému pornu a oslavě poetiky bondage. Krátký předfilm I na Barbie občas přijde splín (Barbie también puede estar triste, 2002), v němž nonkonformní filmařka Albertina Carri hravě perziflovala sadu ikonických hraček v dravé kombinaci poetik telenovely a tvrdé pornografie, byl víc než vhodným úvodem pro orgie další, tedy snímek japonského režiséra Šúdzi Kataoky Pekelný svazovač: Technika jeřábové bondáže (Džigoku no rópá: Kinbaku, Japonsko, 1986.). Film, který divákům elegantně představil rozkoše svazovacího subžánru SM praktik, je přitažlivý i způsobem, jímž žongluje  se stylovými proprietami pinku, westernu i super hrdinského comicsu.

Výsledkem tvůrčích snah je zábavný a často sebeironický pastiš, který ovšem naprosto nezastírá obdiv ke zvoleným předobrazům i vlastní, zdravě plnotučné, sado-masité erotické gró. Naprostá postgraduální povinnost pro vyznavače šesti základních uzlů. S dračí či lodní smyčkou si totiž na Svazovače jen tak nepřijdete!

Toho si naštěstí byli dobře vědomi i organizátoři festivalu a v rámci doprovodného programu v prostorách kina Aero, kde se festival koná, připravili svazovací workshop pod vedením zkušeného lektora pražského tetovacího a piercingového salonu Hell. Nutno dodat, že v jeho podání dostalo otřepané heslo „Nevaž se, odvaž se“ působivé opozitum, zvláště pak v přímé aplikaci na lektorovu půvabnou asistentku. Odvážní přihlížející si navíc mohli své nově získané znalosti okamžitě prakticky vyzkoušet, což se rozhodně cení. Drobným šrámem na workshopové kráse byl jen příliš subtilní lektorův hlasový projev, který v obvykle intenzivním šumu relaxačních prostor kina Aero se pravidelně ztrácel. Možná je postupné ztišování projevu jen přirozenou úlitbou sílícím pažním svalům, nebo má mistr Provazník i na hlasivkách uzlíky, jisté však je, že i já teď čekám, až mi někdo hodí lano!

Hlavní večerní program byl zahájen chvilku po půl deváté startovací jevištní performancí na otrlé téma: ojíždění odpadků. Podobná vystoupení vycházejí samozřejmě z letité tradice, v mých očích mají ovšem v posledních létech poněkud sestupnou tendenci. Jest tudíž záhodno  zároveň s rostoucím kreditem přehlídky pravidelně posilovat i kvalitu divadelních vstupů přítomností otrlých divadelníků, jež budou schopni kreativní výboje organizátorů přehlídky atraktivně jevištně formulovat a dovádět k žádoucím pointám. Pětiminutová kopulace s popelnicí je totiž poněkud únavná. Pro diváka i pro performera.

Rozpaky z nemastného úvodu však zdárně zahnal po nutné jevištní úpravě plynule navazující film.  Nemálo jsem se obával, co s excentricky kreativním režijním stylem Park Chan-wooka provede Hollywood. Je skvělým zjištěním, že unifikací posedlá produkční mašinérie si na jihokorejském filutovi vylámala kly. Nicole Kidman i Mia Wasikovska opět dokazují, že jsou s úsměvem ochotny v pohodě kráčet vstříc peklu, a Old Boyův někdejší filmový strůjce se potutelně chechtá jako Jan Přeučil nad fotografiemi 5Angels. Park Chan-wook taví neoriginální scénáristický puzzle z pera Wentwortha Millera a Erin Cressidy Wilson, který posté variuje Hamleta a Carrie (jejíž oficiální remake již na nás ostatně číhá za dveřmi), do nemilosrdně hypnoticky atraktivního sledu scén, který diváka permanentně atakuje precizně gradující atmosférou, nutností neustále zapojovat komplexní asociační schopnosti i dedukci vymletou opakovaným sledováním Četnických humoresek. Stokerovi jsou radostný nářez, který by ohromně slušel místní široké distribuci. Inteligentní, kompaktní a skvěle zahraní. Není důvod se nenamlsat. Parádní závěr úvodního dne!

Festivalová středa bude zasvěcena animované japonské erotice a VHS sexu s odpadky. V Aeru nashle, pokračování zítra, otrlosti zdar!

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 7. března 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Z deníku teatropunkera (No. 5)

1. Vladimír Hulec

   

   Potvrzuju
   autorovo nadšení úvodním dnem, byť tak jednoznačné souznění se Stokerem nesdílím. Cítím z něj přehnanou uhlazenost a především opatrnost v budování psychického násilí překlápějícího se postupně k fyzickému a psychickému teroru. A už vůbec se nedokážu srovnat s příliš zjednodušujícím, přímočarým vyzněním. Ten dům měl shořet, matka zemřít… Odkazy (místy přímé citace – sprcha) bych spíš viděl v Hitchcockově Psycho, Kubrickově Eyes Wide Shut a Osvícení a posledních filmech Larse von Triera. Variaci Hamleta, krom vzdáleně inspirované dějové zápletky, bych ve filmu nehledal. Když už, tak spíš odkazy na mýtus Alenky v říši divů a ještě tak možná (ale spíš jen fyzickou podobností a náznaky krutostí hlavní hrdinky) Addams Family.
   Naprosto jedinečné, nádherně ulítlé a kurevsky vtipné ale byly oba úvodní snímky. S ničím se nemazaly, šly rovnou na věc. Přitom byli tvůrci roztomile hraví a evidentně vysoce poučení pokleslostmi a mýty všeho druhu. Italskou Barbie doporučuju Buchtám loutkám. Šlo v podstatě o Chcípáky v pornofilmu.

   07.03.2013 (3.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ