Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
VZPOMÍNKA: Odešel inteligentní skeptik s velkým charismatem
Jiří Bartoška, který zemřel dnes ve sedmdesáti osmi letech, od svých počátku uměl okouzlovat dámské publikum, ať už hrál gentlemany, svůdníky, muže v lékařském plášti nebo pravěkého lovce. Měl obrovský šarm a k tomu byl ještě vybavený hlasem jedinečného témbru. V posledních desetiletích byl spojený s českým filmem a to nejenom jako ředitel Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, ale první polovina jeho herecké kariéry se odehrála především v divadle. Bartoška, absolvent brněnské JAMU, v roce 1972 získal své první angažmá v brněnské Huse na provázku, tedy v době, kdy tato studiová scéna měla za sebou úspěšné začátky a formovala svou poetiku. Ve stejné době sem přišli například Miroslav Donutil, Pavel Zedníček nebo Svatopluk Skopal. Bartoška hrál například několik rolí v Pospíšilově Donu Quijotovi, ve Scherhauferově inscenaci 11 dní křižníku Kníže Potěmkin Tauričevský. Pobyt na Provázku ho naučil hrát divadlo na dotek od diváka a prakticky všude. Ale jak sám řekl, chtěl dělat herecké divadlo, Provázek byl spíš biomechanika.
Jiří Bartoška (Don Juan), v pozadí Ondřej Pavelka (Sganarel) v Grossmanově Donu Juanovi v Divadle Na zábradlí (premiéra 29. května 1989) Foto Jaroslav Krejčí
V roce 1973 odešel do Činoherního studia v Ústí nad Labem spolu s Pavlem Zedníčkem a Karlem Heřmánkem a tam také zažil svou první slavnou éru v inscenacích Evalda Schorma, Ivana Rajmonta a dalších. Hrál Augustýna v Profesionální ženě, titulní roli v Jakubu Fatalistovi. Po pěti letech se přesunul do Prahy, krátce působil v Městských divadlech pražských a od roku 1978 byl v angažmá v Divadle Na zábradlí, kde prožil důležité období, které přispělo k jeho popularitě. Byla to série rolí, jež začala Králem v Hamletovi, následoval Ivan v Bratrech Karamazových či Macbeth (vše režie Evald Schorm). Mezi jeho další role patřil třeba Arnholm v Bělohradské inscenaci Paní z námoří a titulní postava ve Vitracově Vlkodlakovi (režie Jan Kačer). Na přelomu 80. a 90. let exceloval v inscenacích Jana Grossmana, zejména v titulní roli Dona Juana na jaře 1989, což byla jeho životní role. Postavu temného svůdce a rouhače, odpůrce společnosti, který její zákony neuznává, pojal s velkou silou a přesvědčivostí. Inscenace byla také pronikavou analýzou doby, která přesně pojmenovala stav společnosti. Byla i rozhořčeným protestem a Bartoškův monolog o pokrytectví působil jako výzva. Se stejnou energií se ujal role disidenta Kopřivy v Havlově Largu desolatu, v jemnější, intelektuální poloze uměl vyjádřit pochybnosti hlavního hrdiny.
Jiří Bartoška s Evou Zaoralovou, uměleckou ředitelkou karlovarského festivalu Foto Pavel Machan
Po odchodu ze Zábradlí se Bartoška už divadlu příliš nevěnoval, spíš nahodile. Objevil se například v Příbězích obyčejného šílenství v Dejvickém divadle, kde znovu přesvědčil o svých schopnostech sebeironie a nadhledu. Také znovu nastudoval Jakuba Fatalistu (Jakub a jeho pán) v Divadle Bez zábradlí. Tuto roli pak hrál řadu let. Dvě zajímavé role odehrál i ve studiovém prostoru Divadla v Řeznické, byla to role Jiřího v Albeeho hře Kdo se bojí Virginie Woolfové, ve výtečném duelu mu byla partnerkou Gabriela Wilhelmová, pak zde ještě ztvárnil titulní roli v Ionescově dramatu Král umírá (režie Viktor Polesný). Od roku 1994 věnoval své síly mezinárodnímu filmovému festivalu v Karlových Varech, stal se jeho prezidentem. Od 80. let se pravidelně objevoval v televizi a točil filmy, hrál například v Hanákově Tiché radosti. V průběhu 90. letech natočil oceňované filmy Je třeba zabít Sekala nebo Všichni moji blízcí. Bartoška vždy představoval výrazný herecký typ s mimořádnou schopností okouzlovat, k čemuž přispíval jeho výrazný hlasový projev i schopnost zábavného nadhledu a někdy až cynického sarkasmu, inteligentního glosátorství, skepse. Byl všestranně disponovaným charakterním hercem a je škoda, že se již divadlu nevěnoval, naposledy se na jevišti objevil před sedmi lety ve hře Didiera Kaminky Osamělost fotbalového brankáře, což je vtipný a chytrý kus, ovšem Bartoška měl předpoklady hrát tragické postavy klasického repertoáru.
Komentáře k článku: VZPOMÍNKA: Odešel inteligentní skeptik s velkým charismatem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martin Tatoušek
Dodal bych Hostinu u Petronia ,strhující Smrt a dívka na Vinohradech, jako Salieriho v Libni.
Lyra Pragensis ,sním B.Rosner v skvostném duelu ..
Překvapuje mně nikde ani zmínka o těchto perlách…
10.05.2025 (7.32), , Trvalý odkaz komentáře,