Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext Zprávy

    Vzpomínka na Niku Brettschneiderovou

    Nika Brettschneiderová byla významná herečka, protagonistka experimentálního pohybového herectví, režisérka, divadelní manažerka a vysokoškolská pedagožka. Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea připravilo v Dietrichsteinském paláci vzpomínkovou výstavu k výročí jejího narození. Namísto vernisáže chce muzeum v lednu uspořádat vzpomínkový večer s kulturním programem.

    Nika Brettschneiderová v úvodu hry Jiřího Koláře Jáma, Theater Brett Vídeň. Podle sdělení Ludvíka Kavína oba považovali Jiřího Koláře za patrona svého uvažování o umění a o divadle. FOTO ARCHIV THEATER BRETT

    Po absolutoriu na JAMU (1973) získala Nika Brettschneiderová první angažmá v Naivním divadle
    v Liberci ve Studiu Ypsilon (1973/1974). Další zkušeností bylo krátké působení (1974/1975)
    v brněnském Divadle na provázku a spolupráce s režiséry Evou Tálskou, Zdeňkem Pospíšilem a
    Peterem Scherhauferem. V listopadu 1974 se Nika provdala za Ludvíka Kavína. Od léta 1975
    působila coby herečka na volné noze. Na podzim 1975 spolu se svým mužem a s Margitou a Jiřím
    Havlíčkovými založili divadelní skupinu Pirám a při Vysokoškolském klubu v Brně uvedli v režii
    Margity Havlíčkové autorské inscenace (antioperu Valerie a hru Sny Kristýny Bojarové). Záhy však
    musela skupina pod politickým nátlakem svoje aktivity ukončit.

    Na jaře 1976 přijala Nika Brettschneiderová nabídku poloprofesionálního souboru Hanáckého
    divadla v Prostějově, kde nastudovala jedinou inscenaci Sbohem, lásko. V té době podepsala protest proti uvěznění hudebníků skupiny The Plastic People of the Universe, což vedlo k nucenému ukončení angažmá. V sezóně 1976/1977 ji na základě doporučení Evalda Schorma obsadil režisér Jan Kačer do inscenace Shakespearova Snu svatojánské noci v Divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě. Odtud však také musela pod tlakem StB odejít. Začátkem roku 1977 podepsali Nika Brettschneiderová a Ludvík Kavín Chartu 77, což i pro Niku znamenalo konec jakékoli možnosti uplatnění v oboru (Ludvík byl persona non grata po celou dobu tzv. československé normalizace).

    Nika v posledním roce před emigrací FOTO LUDVÍK KAVÍN

    Jakožto chartisté byli donuceni k emigraci do Rakouska, kde dostali politický azyl a posléze i
    rakouské občanství. V roce 1978 založili nezávislou divadelní skupinu pod názvem Theater Brett.
    Nejdříve inscenovali hry Jiřího Koláře Světlo světa a Jáma. Kromě těchto úspěšných aktovek se
    věnovali vlastní autorské a režijní tvorbě. Vzhledem k jazykové bariéře se zpočátku koncentrovali
    na nonverbální pohybové divadlo. Nastudovali několik jednoaktových inscenací – Svěřenec chce
    být poručníkem (Peter Handke), Odcizení (Karel Gelnar), Klidně jste mohli zůstat doma (Petr a
    Helena Feyfarovi), Ostrovní story (Ivan Binar) a Setkání (Raymond Cousse). Kromě Rakouska je
    uváděli v Belgii, Itálii, Francii, Německu, Švýcarsku a Portugalsku. Jejich první inscenaci s větším
    souborem představoval Kmen (Jiří Boreš). Spolu byli autory her Jeee…u, Tristan a Isolda, Don
    Quijote ve Vídni, Pan Kafka se vrací a dalších. V roce 1981 obdržela Nika Brettschneiderová
    rakouskou hereckou Kainzovu cenu. S divadlem skupina kočovala až do roku 1984, kdy získala
    stálé působiště ve Vídni v bývalé továrně na nábytek na adrese Münzwardeingasse 2. Po
    rekonstrukci zde byl zahájen divadelní provoz 24. ledna 1984. Divadlo disponovalo variabilním
    prostorem, hlediště mělo kapacitu 99 diváků. Scéna se brzy stala neoficiálním centrem české
    kulturní emigrace.

    Zleva Nika Brettschneiderová, Ludvík Kavín s jejich synem Jakubem a Margita Havlíčková na jarním výletě nedaleko Brna několik měsíců před emigrací FOTO JIŘÍ HAVLÍČEK

    Theater Brett s oblibou uvádělo hry z oblasti absurdního a surrealistického divadla, důraz kladlo na autory z východní a střední Evropy, mnohé z nich představilo západní veřejnosti vůbec poprvé.
    Figurovala zde jména českých dramatiků a literátů jako Václav Havel, Milan Uhde, Bohumil
    Hrabal, Jiří Kolář, Jaroslav Seifert, Pavel Kohout, Karel Hynek Mácha, Ladislav Klíma, Arnošt
    Goldflam, Jiří Boreš, Miloš Karásek. Z dalších zemí pak například Sławomir Mrożek, Maria
    Wojtyszko, Krisztián Grecsó, Miro Gavran, Drago Jančar a jiní. Své místo měli i rakouští autoři,
    mezi jinými Ernst Jandl, Friederike Mayröcker, Peter Handke, Felix Mitterer, Arthur Schnitzler,
    Gabriele Kögl, Herbert Berger, Werner Schwab, Jura Soyfer, Armin Baumgartner, Ingeborg
    Bachmann, ba i Ferdinand Raimund. Bezprostředně před pádem železné opony spolupracovali
    s divadlem na inscenacích čeští režiséři – Hubert Krejčí (Tři tváře frašky) a exilový Jaroslav Gillar
    (Zapomenutý vězeň). Za svoji éru uvedlo Theater Brett na 150 inscenací, z toho více než 30 ve
    světové premiéře.

    Zleva Marcela Večeřová (později Mikulášková), uprostřed Nika, vpravo Hana Militká. Trojice před dekorací k Ženitbě (režie Hubert Krejčí) na festivalu v Nancy. Jaro 1973 Foto archiv autora

    Už před rokem 1989 spolupracovali Nika a Ludvík s maďarskými, polskými a jugoslávskými
    divadelníky. Po listopadu 1989 začali aktivně a soustavně spolupracovat s umělci z bývalého
    Československa, ale také Ukrajiny atd. K hostování zvali zejména režiséry. Příležitost dostali
    například Vladimír Kelbl, Jiří Honzírek, Arnošt Goldflam, Ivo Krobot, Zoja Mikotová, Jaroslav
    Gillar, Petr Štindl, Martin Porubjak, Barbara Novakovič, Milan Vukotić, András Léner a další.
    S inscenací Zapomenutý vězeň se poprvé představili českému publiku v květnu 1990 v Divadle
    bratří Mrštíků. V květnu a červnu roku 1990 uspořádalo Theater Brett první Festival
    československých divadel, kterého se zúčastnilo 14 divadelních souborů z Československa.
    Loutkářský soubor Moravského zemského muzea Muzejní maringotka zde v prosinci hostoval
    s inscenací marionetářské hry Don Šajn a přivezl výstavu tradiční loutkářské kultury.
    Od roku 1990 učila Nika Brettschneiderová na divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických
    umění v Brně hereckou a pohybovou výchovu. V roce 1997 se zde habilitovala a stala se vedoucí
    ateliéru herecké výchovy. Obdržela Zlatou medaili JAMU a v roce 2007 byla prezidentem
    republiky jmenována profesorkou dramatických umění.

    Nika Brettschneiderová v roli Ženy v legendární inscenaci Světlo světa (Jiří Kolář) Foto archiv

    Nika s Ludvíkem mají dva syny – Jakuba (nar. 25. 7. 1975 v Brně) a Lukase (nar. 27. 8. 1988 ve
    Vídni). Nika Brettschneiderová zesnula předčasně ve věku 68 let. S jejím odchodem ukončilo definitivně svoji éru také Theater Brett, jemuž věnovala valnou část svého života a tvůrčí energie.
    Moravské zemské muzeum se před dvěma roky dohodlo s panem Ludvíkem Kavínem na převzetí
    obsáhlého archivu divadla do svých sbírek. Důvod je nasnadě, tvorba Theater Brett má význam
    nejen v kontextu rakouského divadla, ale svým dílem a svými kořeny patří též do historie českého
    divadla, jelikož vyvěrá z podnětů a ze zkušeností tvůrců s původním československým prostředím.
    Odvíjela se od impulsů situace a stavu československé společnosti v normalizační době, což se
    zrcadlí zejména v nesmlouvavé dramaturgii tohoto divadla.

    Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea se po roce 1989 začalo zabývat výzkumem a dokumentací českého divadla jako multikulturního jevu. Uchování archivu Theater Brett na českém území, respektive ve veřejné sbírce, má tudíž své opodstatnění. Materiál bude v budoucnu sloužit studentům a badatelům k dalšímu studiu a analýze autorské tvorby této bezpochyby vynikající scény.

    Podrobné informace v češtině o životní peripetii Niky Brettschneiderové a tvorbě Theater Brett od
    počátku do sametové revoluce přináší MgA. Andrea Buršová, Ph.D. ve své publikaci Herečka Nika
    Brettschneiderová v exilu aneb Portrét divadla THEATER BRETT do pádu „železné opony“
    (Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2018). Významné jsou také obsažné vzpomínky
    Ludvíka Kavína v Divadelních novinách (2019, r. 28, č. 1–13), v útržcích použité i v naší výstavě.
    Výstavu NIKA připravilo Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea u příležitosti
    nedožitých sedmdesáti let Niky Brettschneiderové.

    ///

    Plakát k akci naleznete zde: PLAKAT_NIKA.

    Příliš krátké životy (I)

    • Autor:
    • Publikováno: 6. listopadu 2021

    Komentáře k článku: Vzpomínka na Niku Brettschneiderovou

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,