S Nikou Brettschneiderovou jsme se vzali v první polovině sedmdesátých let, v tvrdě „normalizovaném“ Československu – ona herečka, já režimem stíhaný osmašedesátník, absolvent filosofie se zájmem o divadlo. Náš život doma v Československu i poté v Rakousku jsme žili svobodně. Říkali jsme, že v Československu jsme se cítili svobodně, protože jsme se vyjadřovali tak, jak … Pokračování textu Příliš krátké životy (I)