Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vojta Švejda: Někdy to trvá několik dní, někdy několik let

    Rozhovor s Wariot Ideal

    Zakladatelé souboru Wariot Ideal Jan Dörner, Vojta Švejda a Jan Kalivoda v kulisách inscenace Iluzionista Foto Jana Soprová

    Soubor Wariot Ideal na konci listopadu představil one man show Vojty Švejdy s názvem Iluzionista. Její premiérou toto nonverbální uskupení, mezi jehož zakladatele kromě Vojty Švejdy patří Jan Dörner a Jan Kalivoda, oslavilo deset let své existence. Společně nejčastěji vystupují v pražském divadle Alfred ve dvoře. Se všemi třemi aktéry jsme si povídali krátce před premiérou projektu Iluzionista.

    Počátky vašeho uskupení se datují do roku 2009. Jak jste se dali dohromady?

    Švejda: Naší základnou bylo a je divadlo Alfred ve dvoře. Tam jsme se všichni postupně potkávali. S Honzou Kalivodou jsme se seznámili při krátkém vánočním představení, kde dělal zvukaře. Líbila se mi nejen jeho hudba, ale také to, jak živě doprovází herce na klavír. Tak jsem ho oslovil, aby se mnou spolupracoval na improvizačním představení. Mezitím jsme se ještě společně účastnili projektu Domácí úkoly z pilnosti, do něhož zval Jan Beneš své spolužáky – tanečníky a herce z Duncan Centre. Vznikla z toho taková přehlídka pohybového a tanečního divadla. Chvíli se to odehrávalo přímo v Duncanu, pak v Řeznické a nakonec se to dostalo až do Alfreda. První představení, na kterém jsme od začátku spolupracovali, byl Polaris. To byl rok 2005.

    Dörner: Já jsem spolupracoval už na Domácích úkolech, protože kluci potřebovali pomoct se světly. Prvním představením, které jsme v roce 2009 jako občanské sdružení dělali, byl Sifon. Pak v roce 2010 následovalo Wariot Ideal aneb Heavy metal Soap Opera, ze kterého nám zůstal název. A pod ním jsme v roce 2011 premiérovali představení Plošina.

    Co tedy vlastně znamená Wariot Ideal?

    Švejda: Já pocházím z moravsko-polského pomezí, „wariot“ je z polštiny a znamená blázen nebo šílenec. Takže se to dá přeložit jako Bláznovy ideály nebo Ideální blázen.

    Jak byste svoje zaměření pojmenovali žánrově?

    Kalivoda: Děláme výtvarné divadlo.

    Švejda: Rozhodli jsme se, že to žánrově nebudeme omezovat. Nechceme to úmyslně definovat, aby nás to neomezovalo, abychom se nezakonzervovali. Právě tak se tam dostanou veškerá dobrodružství divadelní tvorby. Ta cesta je trochu záhadná – vlastně nevíme, kam vede.

    Pokud to dobře chápu, je základ Wariot Ideal postavený na Vojtovi Švejdovi jako performerovi, Janu Dörnerovi jako light designérovi a Janu Kalivodovi jako sound designérovi?

    Dörner: My to tak striktně nerozdělujeme, věci vymýšlíme a realizujeme společně. Každý z nás je herec a zároveň technik. Já osobně nerad používám termín light design, raději říkám světla nebo světelná dramaturgie. Používám světla, aby byla funkční: někdy stačí běžně dostupné lampičky nebo barevné žárovky, díky kterým vznikají neuvěřitelné efekty – jako třeba v představení pro děti Zajatci vesmíru. Základ je zvládnout řemeslo a znát principy fyziky.

    Kalivoda: Mám pocit, že to rozdělení jsme nikdy neřešili. Bereme to tak, že je potřeba dát dohromady všechny složky a je jedno, kdo co udělá. Od počátku každého projektu se jednotlivé složky prolínají a my o nich přemýšlíme všichni společně. Tak je to i s hudbou. Pro každé nové představení je to nový způsob přemýšlení, nový koncept.

    Na kterém projektu jste pracovali nejdéle?

    Švejda: Někdy to trvá několik dní, někdy několik let, než se to dá dohromady, než nápady dozrají.

    Dörner: Myslím, že nejdéle zrál GundR. Už od roku 2008 jsme si říkali, že uděláme něco o horolezcích, a nakonec inscenace vznikla až v roce 2014.

    Proč jste ke své nejnovější inscenaci Iluzionista jako režiséra přizvali Petra Formana?

    Švejda: Já jsem s ním před časem spolupracoval na inscenaci Deadtown Divadla bratří Formanů. Líbí se mi, jak Petr o divadle přemýšlí. Tak jsem ho požádal, aby mi dělal takové „očko“. Má určitou výhodu v tom, že vzešel z malého divadla (podobného tomu, které si sám vytváří náš Iluzionista), ale zároveň umí režírovat velké věci s davem lidí.

    Na co se tedy má připravit divák, který se na toto představení chystá?

    Švejda: Je to one man show, kabaret ze světa divadla. Protagonista přetváří divadelními prostředky své iluze, vize a sny. Je to člověk, který má rád divadelní prostředí a má na ně neobvyklý pohled. Takže divák netuší, ve které realitě se právě pohybuje. Je to takové proplouvání mezi realitou a snem. Iluzionista chce hrát ve velkém divadle, ale je odsouzen k tomu, aby hrál na malých jevištích a po klubech, a tak si postaví svoje „národní“ divadlo se všemi tahy, závěsy, kouřostroji, osvětlením – v malém. A do světa iluze zve i diváky.


    Komentáře k článku: Vojta Švejda: Někdy to trvá několik dní, někdy několik let

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,