Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 6)

    „Tak už se to krátí“, říkám sám sobě na prahu letošní LFŠ středy a je mi z toho smutno dost. Rozveselit se kráčím do zabijácky roztopeného kotle kina Mír na další z highlightů místní trierovské série, dokumentární snímek režiséra a někdejšího Trierova kameramana Jespera Jargila Vystavení

    Snímek je pokusem o zaznamenání okolností jednoho z nejambicióznějších Trierových pokusů v oblasti divadla. FOTO archiv

    Snímek je pokusem o zaznamenání okolností jednoho z nejambicióznějších Trierových pokusů v oblasti divadla Psychomobille 1, kdy v roce 1996 umístil desítky herců na dva měsíce do dobrovolné izolace jednoho speciálně upraveného bytu a nutil je improvizovat podle pokynů udílených mravenci (Lars von Trier připravil v roce 1996 paradivadelní experiment nazvaný Psychomobile 1. Třiapadesát herců vystupovalo dva měsíce ve speciálně upraveném bytě, kam se na ně mohlo chodit dívat publikum a prožít tak zajímavě intenzivní zážitek. V devatenácti místnostech měli herci za úkol improvizovat podle základních charakteristik svých postav a předepsaných nálad, jež byly určeny velmi svérázným způsobem – počítačový program sledoval pohyb vybraných mravenců v americkém Novém Mexiku, získaná data pak podle určeného klíče interpretoval a odeslal do Dánska. Herci je obdrželi prostřednictvím světelných signálů rozmístěných po bytě a museli se jim okamžitě přizpůsobit. Pozn. red.). Projekt kombinující principy reality show a imerzivního divadla s sebou nese nepřehlédnutelné rysy sociologické studie i potměšilé radosti z manipulace se svěřenými figuranty. Jargil pracuje s obdobnými výrazovými prostředky jako v úterý uvedeném Očištění. Velmi dobře se mu daří odhalovat komplexní aspekty fungování projektu i důvody, proč se ve finále vymkl z rukou. Na ploše celovečerní stopáže takřka nikdy neztrácí divákovu pozornost a zdatně se vyhýbá bažinám rutiny a nudy. Stvořil zábavnou dokumentární komedii a přidal další dílek do komplexu mozaiky jménem Lars von Trier. Nemohu nezatleskat!

    Středeční odpoledne mi posléze přinese první letošní zradu mé vlastní programové intuice. Volím totiž loňský snímek Doba nevěrná (The Deliquent Season, Irsko 2017) a poprvé se na letošní LFŠ ošklivě spálím. Režijní debut scénáristy a renomovaného dramatika Marka O´Rowea, jehož dosavadní tvorbu, z níž je českému divákovi známá především tuzemsky opakovaně inscenovaná hra Terminus, mám v intenzivní oblibě, totiž tentokrát nepřehlédnutelně zklamal. Film, který byl uveden v soutěžní sekci LFŠ uvádí, v níž diváci svým hlasováním vyberou z trojice snímků jeden, který AČFK uvede do distribuce, by evidentně chtěl být civilnější odpovědí na Marberovo slavné drama Na dotek (Closer). Ve srovnání s ním i jeho poměrně proslulou filmovou adaptací ovšem prohrává na všech frontách. Úděsně předvídatelný snímek o jedné z nejklasičtějších dramatických situací v dějinách světa nezachrání ani exkluzivní herecké obsazení, jemuž vévodí jindy charismatický mazák Cillian Murphy, dusivá přítomnost smrtelné choroby jako nucený akcelerátor vyhrocenosti děje, groteskně rutinní sexuální scény, občasné záchvěvy černého humoru ani záblesky mystéria. Občasné osvěžení sice přináší práce s dětskými herci, to ale ke kvalitnímu filmovému zážitku nestačí. Doba nevěrná je značně schizofrenním filmem, v němž debutující režisér zklamal sám sebe coby příliš ambiciózního scenáristu. Nekonkrétnost vytčeného cíle skončila naprostou nekonsistencí celku. Buším hlavou o opěradlo kina Hvězda a zuřivě listuju v programové brožuře, abych co nejrychleji nalezl adekvátní nápravu právě pošramoceného apetitu.

    Vítanou záchranou se samozřejmě stane Sportovní hala, a to dokonce nadvakrát: Nekompromisní post-apo western Mrtvý bod (Deadlock, NSR, 1970) za účasti režiséra Rolanda Klicka, jemuž letošní LFŠ pořádá kompletní retrospektivu, mě vzpruží přítomností oblíbeného vinnetouovského záporáka Maria Adorfa, na samotnou dřeň ohlodaným archetypálním příběhem i skvělou hudbou krautrockových dinosaurů Can.

    Následená vynikající středoškolská satira Smrtící přitažlivost (Heathers, režie: Michael Lehmann, USA, 1988), jíž jsem svůj středeční filmový příděl vyčerpal, do mojí bránice vypálila cejch a stala se dalším z mých inspiračních uměleckých zážitků roku 2018.

    Jeho pokračováním byla neobyčejně příjemná noc. Ale to už je jiný příběh, jiná vesnice.

    Taktéž krásné noci přeji, a brzy na shledanou!

    ///

    Předchozí díly festivalových reportáží:

    Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 1)

    Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 2)

    Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 3)

    Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 4)

    Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 5)


    Komentáře k článku: Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,