Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Proč se na Revizorovi neřehtat?!

    Hrát klasický text tak, jak leží a běží, a interpretovat jej v souladu s dobovým kontextem jeho vzniku je možné leda tak pro základní nebo střední školy. Současné „artové“ divadlo si klade jiné cíle: nacházet v historických textech podněty pro současné divadelní dění, přinášet skrze slavné tituly a jejich ve společnosti zakořeněné kulturní kódy reflexi aktuálního stavu světa současnými uměleckými prostředky a postupy. Právě tento přístup v ambiciózní, formálně i obsahově vrcholné podobě nabídlo budapešťské Vígszínház Bodóovým Revizorem. Odehrával se ve výtvarně výrazných kulisách starých opuštěných lázní evokujících marasmus současného postsocialistického Maďarska. Textově byl „refreshován“ narážkami na politickou a společenskou situaci tamní společnosti a herecky se pohyboval na rozhraní grotesky a fyzického divadla. Využíval postupů ostrých střihů, hudebních narážek, zcizovacích efektů (včetně režisérova komentování některých vlastních postupů), razantních stylizací. Byl chytrý, vtipný, v mnoha situacích a slovních komentářích a vsuvkách překvapivý. Už samotný posun do jiného prostředí nabízel výrazné – tak trochu marthalerovské – asociace, vybízel k břitkému humoru a ostře satirickému komentování aktuálního politického a společenského dění – nejen – v Maďarsku. Vůbec se nejednalo o nějaký komunální Zeitstück. Vysoce moderní inscenace měla parametry ryze divadelního zážitku se všemi toho atributy, od dramaturgického posunu, přes režii po práci s hereckými, hudebními, zvukovými a výtvarnými prostředky. Pro textu znalé divadelníky pak především hrou s předlohou a různými textovými i dějovými posuny včetně rozdvojení hejtmanovy dcery Mášeňky do věčně rozhádaných, vzájemně si závidějících dvojčat. Nádherné byly různé pohybové „zcizováky“, jež se odehrávaly v druhém plánu scény za průhlednou stěnou nebo při příchodech a odchodech postav. Jako by vypadly z němých grotesek nebo nového cirkusu. Přes všechnu režijní opulentnost nezůstala opominuta ani rovina výsměšné přímočaré satiry, jež se formou tarantinovského cool-cynismu nebála drsnosti, trapnosti ani vulgárnosti. Jako by tím Bodó vyzýval: Vysmějme se nejen divadelně sofistikovaně, ale i brutálně karnevalově tuposti úředníků a blbosti blbů!

    Maďarský Revizor

    Byl maďarský Revizor komediálně obžerný, nebo myšlenkově bohatý? FOTO JAROSLAV PROKOP

    Přesun do jiného prostředí s sebou nesl i řadu problémů a otázek, které Bodó a jeho tým ne vždy zcela konsekventně vyřešili. Obrovské „mrtvé“ lázně, kde se vše odehrávalo, neumožňovaly vždy dobře rozlišit prostředí a logicky do dění zařadit dané situace. Zprvu výrazné písemnosti, kterých je plný bazén, postupně ze scény mizí bez nějakého dalšího „přidaného“ významu, navíc – vzhledem k „tuposti“ a zaostalosti gubernátních měšťanů – technologicky snad až příliš sofistikovaně (náhle je z nich na jevišti rozřezaná makulatura). Otázky vzbudil i samotný závěr, kdy přicházející státní úředník je jakýmsi černým komturem, jak z Dona Giovanniho, který z aktovky tajemně a varovně vyndává jakési dokumenty nasvětlován zeleně, bíle a červeně tak, aby to ve výsledku složilo barvy maďarské vlajky. Vnímal jsem to jako úšklebek a humor, ale – možná – to mělo být varování. Kdo ví.

    Každý, pro koho není divadlo jen reprodukčním uměním potvrzujícím to, co si může přečíst v textu, si jistě odnesl silný zážitek z myšlenkově bohatého, humorného, názorově a formálně vyhraněného, politicky neuhýbavého představení. To je a takové by mělo být velké moderní divadlo!

    Hodnocení: 4,5

    Viz také recenze Jana Císaře 2+1 =!??!, hodnocení 2,5

    Vígszínház a Sputnik Shipping Company, Budapešť – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor. Režie Viktor Bodó, dramaturgie Krisztina Kovács, Júlia Róbert, scéna Juli Balász, kostýmy Fruzsina Nagy, světelný design Tamás Bányai. Premiéra 8. ledna 2014.


    Komentáře k článku: Proč se na Revizorovi neřehtat?!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,