Velká a malá gesta DIVADLA (No. 3)
Ležel na zemi uzavřen v jakémsi železném trychtýři. Nebo to byla část rakve s trychtýřem – hlásnou troubou? Švédský výtvarník a performer Karl Hallberg takto – v leže ve veřejném prostoru – začíná svou zhruba pětiminutovou performanci Alive.
Performance začíná- FOTO archiv Karla Hallberga
V programu se o něm dočteme: performer a sochař zaměřující se na práci s kovem. Studoval institut tradičních řemesel a metalarts pro veřejný prostor, v průběhu studia se začal zabývat též vystupováním ve veřejném porstoru. V rámci projektu ALIVE zkoumá možnosti kombinace umělecké práce s kovem a veřejné improvizace. Zaměřuje se na ideu, že kreativní procesy řešení problémů při práci s kovem a při performance vzniklé improvizací jsou podobné a mohou tak být kombinovány. Performance v Plzni je součástí tohoto výzkumu. ALIVE je poctou životu. Byla vytvořena během uměleckého workshopu s kovem.
Kroutil se, kýval ze strany na stranu, různě se sunul nahoru-dolů. FOTO archiv Karla Hallberga
Tedy k samotné akci. Hallberg přišel na roh Americké a Prokopové (té, kde bývalo Komorní divadlo – to je nyní zvenku zatlučené, jako by tam řádila ebola), na zádech nesa podivnou kovovou troubu. Navlékl se do ní a lehl si na chodník. Chvíli se nic nedělo, zmatení okolojdoucí se dívali do trčícího trychtýře, ve kterém bylo vidět pohybující se rty. Hallberg zpíval jakousi píseň a aby byla slyšet, začal se pohybovat. Kroutil se, kýval ze strany na stranu, různě se sunul nahoru-dolů. Lidé se jeho hudbu nahrávali, fotili si jej, zmateně dění sledovali. Po pár minutách píseň skončila a pohyb ustal. Hallberg se vyvlékl-vysunul ze svého objektu, vzal si jej na záda a vydal se Americkou nahoru k pomníku amerických vojáků.
Kreativní procesy řešení problémů při práci s kovem a při performance vzniklé improvizací jsou podobné. FOTO archiv Karla Hallberga
Doprovázející jej a zdálky sledující Roman Černík se děsil: Určitě si lehne mezi květiny toho památníku a bude průser. Už jsme na našich akcích jednou takový zažili. Oponoval jsem mu: Aby taková akce měla význam, musí se dít tam, kde vyprovokuje k nějaké odezvě, reakci. Já bych ji umístil na hřbitov mezi náhrobky, ale ten pomník může vyvolávat podobné asociace a vzhledem k jeho místní nedotknutelnosti může evokovat a vyprovokovat daleko razantnější reakce a to, o so performerovi asi jde, se teprve uskuteční. Jinak by se mohl takto hýbat ve svém ateliéru nebo na vernisáži a nemusel se vláčet do Plzně.
Hallbergovy objekty k projektu Alive. FOTO archiv Karla Hallberga
Hallberg naštěstí (nebo bohužel?) zvolil prostor u trolejbusové zastávky. Akci zopakoval, at ka jsem tentokrát více sledoval okolí. Lidé se zastavovali, divili, ale nepohoršovali. Jen nedaleko hlídkující městský strážník se chtěl přesvědčit, zda nejde o bezdomovce nebo oživlou mrtvolu, Roman Černík jej však uklidnil, že se jedná o performanci v rámci festivalu Divadlo. A tak asi nejzajímavejší a nejvíc akcí zasažen byl malý pejsek, který skutečně uvěřil, že jde o oživlý objekt, že jde o démona. Štěkal a schovával se za svou paničku. Uklidnil se, až když se Hallberg ze svého objektu vysunul, vzal jej na záda a vykračoval si to zase jinam.
A jdeme dál. FOTO archiv Karla Hallberga
I takové performance se odehrávají v rámci festivalu. Škoda, že jich není víc. Pořádný divadelní festival totiž potřebuje šílence a blázny. Nejlépe ve veřejném prostoru a za každým rohem. Jinak je pouhou přehlídkou.
///
Předchozí díly denních zpravodajství z festivalu DIVADLO:
Velká a malá gesta DIVADLA (No. 1)
Velká a malá gesta DIVADLA (No. 2)
Komentáře k článku: Velká a malá gesta DIVADLA (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
