Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ve stanech i pod hvězdami (No. 5)

    Tentokrát belgické Theatre d´Un Jour, trojice akrobatů a zpěvačka výrazného operního hlasu Julie Calbete, která dokáže zpívat i v leže. A téma strachu a jeho překonávání v představení Strach – a fear song.

    Strach – a fear song. Rudý kovboj jako dětský hrdina pomáhající překonat strach. Foto František Ortmann

    Zajímavé je, že české slovo „strach“, které se v názvu objevuje a odpovídá tématu, má podle režiséra Patricka Masseta inspiraci v jednom starším projektu, z něhož utkvěla a posloužila jen zvuková podoba tohoto slova.  Je zvláštní, že příprava tohoto – na první pohled hodně náročného projektu  – trvala poměrně krátce.  Bylo to především díky tomu, že artisté Airelle Caen, Denis Dulon a Guillaume Sendron se znali z předchozí spolupráce, a do společného banku vložili nejen svou energii, ale i veškeré zkušenosti a dovednosti z minula. Podle Patricka Masseta bylo nejobtížnější nalézt adekvátní zpěvačku, protože idea projektu byla od základu spojena s hudební stránkou a zpěvem. Julie Calbete sice prohlásila, že jí vzali, protože byla při konkurzu poslední, a už neměli na výběr, nicméně její výrazný hlas, který působivě dotváří atmosféru představení, svědčí o opaku. Stejně jako její tvrzení, že nemá ráda sport, a že se vůbec neumí hýbat… Podobně jako zpěv, hraje důležitou roli také hudebník Jean-Louis Cortes, který živě doprovází představení hrou na klávesy.

    Vzájemný dotek znamená intimitu, bezpečí, ale i agresivitu. Foto František Ortmann

    V základním principu představení je výrazná tělesná blízkost diváků a performerů, a také stan netypického tvaru a barvy (mezi pruhovanými stany na Letné je rozeznatelný svou okrouhlou kupolí a bílou barvou). Diváci jsou napresováni jeden na druhého, a i to hraje svou roli. Protože představení využívá bezprostřední blízkosti diváků, i jejich hojné zapojování do „děje“. Nejen při hře „na důvěru“, tedy zachycování performerů padajících na znak. Ale nejvýrazněji v případě, kdy si jedna vybraná divačka vyzkouší live, jaké je být artistou, když s ní jako s loutkou performeři provádějí jednoduchý artistický výkon.

    Hra ba důvěru, padní na znak jistí nejen performeři, ale i diváci. Foto František Ortmann

    Princip představení se odvíjí od dětské vzpomínky na iracionální strach, který zažívá asi každé dítě. Představivost a noční můry dělají své. A tak se tu na jedné straně objevuje neohrožený „rudý kovboj“, malý bojovník proti strachu, kterým se může stát každý z nás. Na straně druhé jsou tu různé variace na strach, chvílemi skutečně děsivé, jindy spíše ztvárnění určitých klišé, podobných scénám z béčkových hororů.  V paměti bezpochyby utkví strašidelný sen, v němž spící hrdinku ohrožují dva vlci (muži v zvířecích maskách, kteří se však pohybují a vyjí tak autenticky, že by i dospělý člověk uvěřil v jejich reálnou existenci).  Podobně nebezpečně vyhlíží výstup muže = smrti, s kosou, nemilosrdně se ohánějící na všechny strany malého kruhu arény.

    Muž s kosou se pohybuje nebezpečně blízko diváků. Foto František Ortmann

    Protagonisté vytvářejí pozoruhodné obrazy, jakoby pohyblivá sousoší, sahající až k vrcholku kupole. Ale v jejich projevu je i hravost spojená s „hrou na strach“ a nejrůznější rituály, které strach zahánějí. Ať už je to pomalování válečnou rudou barvou, jasně znějící zpěv či tělesný kontakt s diváky.

    ///

    Více o Letní Letné na i-DN:

    Letní Letná

     


    Komentáře k článku: Ve stanech i pod hvězdami (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,