Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vahadla, pozor! (No. 6)

    Pomalu, ale jistě došla i Loutkářská Chrudim ke svému zúčtování. A tak zatímco píšu tento článek, pomalu odpočítávám hodiny spějící k poslednímu festivalovému výdechu. Na své znovuoživení si loutkářský svátek zase rok počká, leč pravděpodobně bude obrozen v méně morbidním hábitu.

    V představení Mahairas – The Great Knife francouzského souboru Fix Point se na letošní Chrudimi neobjevila rakev poprvé, ani naposled… FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ

    Ale ještě stále tu máme letošní 68. ročník, kdy jako v panoptiku či kabinetu kuriozit kolem diváků neustále prochází rakve, nebožtíci, duše a případně i duchové, pozůstalí, hrobníci a mnozí kolem fiktivních hřbitovů jdoucí, kteří se vypravují na poslední cestu, anebo na ní někoho doprovázejí či tu smrt zatím jen míjejí. U některých produkcí jako by diváci už záměrně dávali smrti najevo, že jí bylo přespříliš. Vysoká koncentrace inscenací upozorňujících na přirozenou fyzickou konečnost člověka ale zároveň pomohla zvýšit citlivost na představení pro batolátka a další zjevnou dramaturgickou linku libující si v humorném pohledu na specifika lidských skupin alias kmenů.

    Hrad smrti v podání frekventantů Loutkářské akademie byl surrealisticky pojatým divadelním tvarem ve stylu Theatre Noir FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ

    Ve středu, tedy předposlední den festivalu, jsem si ještě dopřála adaptaci Demlova mysteriózního textu Hrad smrti v podání frekventantů tzv. Loutkářské konzervatoře pod vedením Filipa Homoly. Neuchopitelnost sdělení knihy z počátku 20. století a surrealisticky pojatý tvar ve stylu Theatre Noir mne osobně nadchl nejednoznačnými obrazy, ačkoliv dle procítěně vyslovených citoslovcí diváků, které rozhodně nešlo považovat za projevy empatie, jsem asi byla v menšině. Imaginace jako by se hltavě vpíjela do šera umístěných detailů, jejichž vzdálenost mi nedovolovala ani na vteřinu klesnout do reality. Skupinou nabízená pomyslná stupnice úzkosti sice sklouzávala více k beznaději a bezvýchodnosti, ale jednotný rukopis inscenace a odvaha bádat mezi řádky složité předlohy ve mne probouzely zvědavost. Žel, že většinový divák, zejména nerespektující věková doporučení, odcházel neuspokojen.

    S padající tmou a s nasvícenými chrudimskými hradbami v pozadí se pod širým nebem odehrálo Mysterium světla Víti Marčíka st. FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ

    Festivalovou Chrudim po celou dobu provázel nedostatek vstupenek, ovšem kdyby zájemci pečlivě četli anotace, nechodili by na „nevhodná“ představení a neblokovali by místa, a především by nerušili ostatní! A to nejen odchody v nepříhodné chvíli (a vůbec odchody!), ale také nejapnými poznámkami, vrzáním sedadel a nezřídka zvukovými projevy tělesných potřeb, které pak nepochopitelně rozesmály část sálu. S padající tmou se pod širým nebem odehrálo Mysterium světla Víti Marčíka st. Ať je kdokoliv jakéhokoliv vyznání, performance dodala naději ve vzkříšení a obnovu i v kouzlo světla. Tři performeři účastníky slovem a hudbou provedli příběhem Velké noci a hledání vzkříšeného Krista. „Táta mi dal baterku, abych se ve tmě nebál. A můj děda mi ji vzal, abych se přestal bát,“ utkvěla mi v paměti jedna z mnoha vyslovených moudrostí, které s nasvícenými hradbami nočního města v pozadí ani nevyzněla tak pateticky. Hrad smrti se v závěrečné scéně zaměřil na světlo na konci tunelu,  v Mysteriu zase zaznělo, že den začíná nocí; v obojím se zrcadlí koloběh světla a tmy, života a smrti, počátku a konce. Posledním dnem festivalu byl jako každoročně čtvrtek. Spočíval v závěrečných prezentacích seminářů, balení a loučení. Kdo nespěchal, měl šanci se dostat na Bratislavské bábkové divadlo.

    V Mysteriu zaznělo, že den začíná nocí. Noc se rozprostřela i nad Loutkářskou Chrudimí. Ale už teď je jisté, že za rok se nad loutkářským svátkem zase rozední FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ

    Loutkářská Chrudim je specifický festival s dlouhodobě pevnou základnou účastníků a spolupracovníků. Tak proč se pokaždé neubráním pocitu, že se Chrudim s příjezdem loutkářů stává napůl zavřeným městem, neboť mnoho hospod a restaurací prostě zamkne?

    Ale i tak jsme to zvládli živí a zdraví, všem morbidnostem navzdory. Šedesát osmička je za námi!

    ///

    Více o festivalu na i-DN:

    Za loutkami do Chrudimi

    Vahadla, pozor! (No. 1)

    Vahadla, pozor! (No. 2)

    Vahadla, pozor! (No. 3)

    Vahadla, pozor! (No. 4)  

    Vahadla, pozor! (No. 5)


    Komentáře k článku: Vahadla, pozor! (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,