Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Úplné zatmění

    Je to ošemetné téma, ty oblasti. Divadelníkům jistě není třeba smysl toho slova vysvětlovat, přesto činím to zde, ke své vlastní potěše: v Rusku vzdálenost od centra měří se verstami, jak víme; co bylo daleko, od pradávna zvalo se „z věrsty“, později „zvěrstvy“, česky „oblasti“.

    David Zábranský

    Tím srandovním začátkem nenech se ale zmást, slovoslede! Jen připravuji si jím půdu k následujícímu vážnému prohlášení. Již rok a půl píši na tomto místě o svých divadelních zážitcích a čím dál hůř dívá se mi na sebe do zrcadla. Pravda, kdo sebral sílu a odjel z oblasti do Prahy hostovat, toho mohl jsem posoudit, z hlavního města za celou tu dobu nevyjel jsem ale ani jednou. A pak koncem dubna dostal jsem možnost vyrazit na Úplné zatmění do Mladé Boleslavi, do města na Jizeře a na Volkswagenu!

    Internet lákal mě tam sice trochu pouťově: Přijďte okusit život dvou prokletých básníků, které jejich průlet životem dohnal do situace, kdy nemohli být spolu, ale ani bez sebe. Věříme, že vám osudy Arthura Rimbauda a Paula Verlaina zachutnají jako opojné francouzské víno. Představení k mé radosti napojeno bylo ale přímo na R10, na jednu z českých rychlostních silnic. Ve velkém hasila se toho večera žízeň po divácích, po financích, po kvalitních režisérech! Představení dalo, co slibovalo: přátelství, nenávist, ženy, násilí a vášeň až k úplnému zatmění. Po právu končili jsme vstoje diváckým obrozením. Drobné výhrady měl jsem jen k textu, přesněji řečeno k tomu, jak Christopher Hampton vnímá básníky. Buď je to naiva, nebo vychytrale vychází vstříc vkusu určitého diváctva, ten filuta, pomyslel jsem si a ve foyer mladoboleslavského divadla dlouho rozmlouval jsem pak s managementem automobilky (premiérové publikum bylo na výši, na spojce, na řadící páce událostí!) o tom, zda skutečně takto rozháraně lze žít. A hle! K mému údivu byl jsem to já, sám básník, kdo tísnil se na parketě skepse! Řádní manažeři Hamptonovi věřili. Ujišťovali mě, že Verlain s Rimbaudem byli bohémové (to slovo raději zašeptali: Nikdy nevíte, jestli neukáže se tady majitel!), načež opět dlouze rozebírali jsme české dějiny v pojetí Josefa Pekaře. Idea státoprávní byla žel bohu od roku 1917 přežitkem, pověděli mi. Masaryk zhodnotil situaci a odhadl budoucí vývoj mnohem lépe. Pekař zas trefil se, co se naší firmy týče, dodali. Už jsem se loučil a vypravoval zpátky, když jeden z manažerů ukázal k výzdobě foyeru: Tohle není ještě všechno. V oblastech je toho mnohem víc.

    Od té doby marně budete zvonit u mých pražských dveří. Potuluji se po Čechách. V Hartmanicích na Šumavě navštívil jsem nejvýše položenou synagogu ve střední Evropě. Počátek tisíciletí vítala zcela zdevastovaná. Roku 2002 byla na prodej za 170.000 Kč. Pokud myslíte si, že automaticky koupil ji stát a postaral se o ni, pletete se. V Krejnicích v Pošumaví viděl jsem krásnou krajinu, zalitou asfaltem. Pokud myslíte si, že ty cesty hrazené z peněz Evropské unie někam vedou, pletete se. Ještě před časem byly to cesty polní, luční a lesní; jako cesty dávaly lidem smysl; jako spojnice jsou k ničemu. Evropské peníze nepomáhají věci, ale majitelům firem. Vesnice rozdělena jest na nesmiřitelné poloviny; prvního května stavěli zde dvě máje. A tak dál. V zemích Koruny české nevyjdete z údivu. Všude devastace. Všude pivo… Pivo, jež naplňuje českou kulturu… Pivo, jež protahuje českou kulturu… Pivo, jež naplňuje a protahuje českou kulturu.

    Až k úplnému zatmění.


    Komentáře k článku: Úplné zatmění

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,