Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Up & Down PDFNJ 2013: Otto Linhart

    Nemálo už padlo o tom, že letošní ročník PDFNJ patřil k těm slabším. Také si myslím, že se jednalo o ročník nepříliš povedený – a to především výběrem inscenací. Přesto nelze tvrdit, že by letošní festival neměl své světlé okamžiky. I na největších propadácích festivalu se totiž dalo nalézt něco pozitivního.

    Ulrich Matthes Oidipus) a Susanne Wolff (Kreon). FOTO archiv PDFNJ

    Ulrich Matthes (Oidipus) a Susanne Wolff (Kreon). FOTO archiv PDFNJ

    Zahajující inscenace Deutsches Theater Berlin Oidipus město/Oidipus Stadt byla natolik vyčerpávájící záležitostí, že svým způsobem předpověděla tendenci, jakou se letošní festival bude vyvíjet. Zdá se mi však, že to navíc byla inscenace, ve které fungoval střet Němci vybraného tématu se sociálně-kulturním naladěním, které 28. 10. 2013 v hlavách diváků rezonovalo. Předkládaný obraz antických Théb skomírajících pod mocenskou žádostivostí všech dramatických postav byl příjímán o to více vzhledem k povolebnímu rozčarování v den státního svátku. Nešlo projíti foyer Vinohradského divadla, aniž by člověk nezaslechl několik debat, ve kterých dominovaly dvě otázky. První z nich zněla: Co se stáne s nejmenovaným ředitelem konkrétního divadla, stane-li se nejmenovaný bývalý umělecký šéf stejného divadla ministrem kultury? A druhá: Proč vlastně Kreonta hraje žena? Odpovědí se z jednotlivých debat nedostávalo a tvůrce tak může těšit alespoň skutečnost, že zahajující inscece vedla diváky k zamyšlení. Když už ne nad problémy a odkazy dramatického obrazu Oidipova rodu, tak alespoň nad tímto.

    Up

    Málokdy je člověk svědkem tak neobvykle zpracovaného monodramatu jako v případě inscenace Jidáš/Judas Müncher Kammerspiele. Přestože je toto monodrama prakticky odehráno zády herce (obdivuhodný výkon Stevena Scharfa), a pominu-li světla, jediným scénickým doplňkem je sypání rozmělněné sutiny na herce při zmínkách o třiceti stříbrných, jednalo se o výjimečný zážitek.

    Lot Vekemans: Jidáš (r. Johan Simons, Münchner Kammerspiele). FOTO JUDITH BUSS

    Lot Vekemans: Jidáš (r. Johan Simons, Münchner Kammerspiele). FOTO JUDITH BUSS

    Za jednoznačně největší úspěch pak považuji inscenaci Mateřština Mamelošn/Muttersprache Mammeloschn. Doteď mě nenapadá nic, co by se jí dalo vytknout. Výborný tragikomický text Marianny Salzmann skvěle doplňují tři téměř bezchybné herečky. Přestože se jedná o konverzačku, forma, kterou režisérka Brit Bartkowiak dynamicky rozpohybovala jednotlivé scény, způsobila, že inscenace nemá hluchých míst.

    Down

    Přestože považuji inscenaci Vzduch z kamene/Luft aus Stein Shauspielhaus Wien za největší propadák celého festivalu, nacházím jedno pozitivum. Je až učebnicovým příkladem toho, jak to nemá vypadat, když se režisérka rozhodne režírovat vlastní text. Těžko říct, co je horší, jestli mdlá režie, nešťastný výběr herců, neopodstatněná (ne)chronologie děje, nebo text plný nefunkčních existenciálních klišé.

    FOTO LUKÁŠ HORKÝ

    Kabaret Kafka obdržel ocenění festivalu. FOTO LUKÁŠ HORKÝ

    Přijde mi poněkud smutné, že cenu Josefa Balvína získala inscenace Kabaret Kafka v režii Daniela Špinara. Cenu udílenou za české divadelní zpracování německého textu si nezaslouží. Pravdou je, že konkurence v tomto roce moc nebylo.

    Inscenační způsob, jakým Špinar s dramaturgyní Dorou Viceníkovou pojali Kafkův Dopis otci, není tím, čím by se česká divadla měla prezentovat. Zvolená kabaretní forma by se dala aplikovat na nemálo textů, se kterými by bezpochyby korespondovala více. V případě Dopisu otci si ale předloha s realizací téměř protiřečí a Dopis otci v rukou tvůrců nemá možnost hlasitě protestovat.

    S nadsázkou by se dalo říct, že bylo po repríze 8. 11. 2013 poplácávání po zádech hlasitější než potlesk. I přesto bych si však nedovolil tvrdit, že si inscenace (jak jsem vyposlechl od jednoho z diváků) zaslouží namísto Ceny Josefa Balvína cenu Balvína Jiřího.


    Komentáře k článku: Up & Down PDFNJ 2013: Otto Linhart

    1. Jan Dehner

      Avatar

      se záměnou křestního jména v případě letošní ceny J. Balvína bych docela souhlasil (skoro závidím, že mě to nenapadlo)

      19.11.2013 (15.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Marek

      Avatar

      Vážený pane Linharte,
      S Vaším názorem na inscenaci Kabaret Kafka nehodlám polemizovat a bylo by to ode mne pitomé. Je Váš, je autentický a je samozřejmé jej respektovat. Čím jste mne však nadzvedl ze židle, jest „metaforický nadsázkový“ závěr, hraničící s účelovou lží. Pokud se herci chodí během mocného aplausu více než 6x děkovat a ozývá se volání „bravo“, nelze mluvit o zdvořilostním potlesku. A rozhodně jsme se po ramenou nepoplácávali. Prostě jsme šli na pivo. Není upřímnější jednoduše napsat zásadní korpus Vašeho názoru a neobsypat jej zbytnými lamelami, co zbyly od loňských Vánoc?

      19.11.2013 (22.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Avatar

      Souhlasím
      s pozitivním hodnocením Mateřštiny, byť Oidipa si cením mnohem výš. Byl-li bych dramaturgem jakéhokoli tradičnějšího činoherního divadla od ČK přes Švandovo divadlo a Rokoko po Hradec Králové, Jihlavu, Zlín ad., o text bych se zajímal. Skvělá příležitost pro tři generačně rozdílné herečky ve velmi dobře napsaném, v dobrém slova smyslu diváckém textu vystihujícím určité jevy (problémy) poválečné východní Evropy.
      Nesouhlasím
      naopak s břitkým odsudkem Kabaretu Kafka. Inscenaci jsem viděl dříve, ale podle mne má vysoké divadelní (i herecké) kvality, které samotný Kafkův dopis posouvají – či přesněji interpretují – jako silný dramatický svár umělce (či „jiného“ člověka) s otcem (či autoritou). Řešení je vůči umělcům a umění výsměšné (jsou trapní a prodávají se), a přesto s citem a opravdově ukazuje jejich vnitřní zranitelnost, citlivost a doslova fyzickou potřebu porozumění a kontaktu, jež je vede až k sebeničení. Skvostná „queer“ inscenace, jakých u nás moc není a jež podle mne právem získala Balvínovu cenu, rozuměj Josefa Balvína, otce současného ministra kultury.

      20.11.2013 (0.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Josef Herman

      Josef Herman

      Myslím, Vladimíre,
      že bys tady s Mateřštinou jako dramaturg pohořel. Nemyslím si, že je dobře napsaná, tedy soudě jen podle inscenace, což může být hrozně ošidné, ale hlavně její témata jsou myslím už trochu vyčpělá i pro Němce či Rakušany, kterých se přitom bytostně dotýkají, u nás to nahlížíme jen zvnějšku. Teze, co se tváří být jako ze života…

      20.11.2013 (10.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Avatar

      Je to samozřejmě spekulace
      a nejsem dramaturg (a soudím samozřejmě taky především z inscenace, navíc ještě z titulků, které jsem si nechal poslat). Text má silný emotivní náboj, je po celou dobu vtipný, dramaticky silný (napínavý) s dobrými pointami. Konflikt uvnitř rodiny není jen německý, ale obecně mezigenerační, téma vlivu doby je myslím velmi dobře divákům u nás pochopitelné, přenositelné k nám. V podstatě u nás sdílíme totožné zkušenosti.
      A že by téma a jeho zpracování bylo vyčpělé? Nemyslím. Když jsem se bavil s Monikou Loderovou, která text překládala, říkala, jak ji už sám text emotivně zasáhl, to samé jsem postřehl během představení u „obyčejných“ lidí, kteří seděli v hledišti Komedie kolem mne.

      20.11.2013 (11.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Marek

      Avatar

      Jest podivuhodné,
      kterak se diskuse pod články a recenzemi vždy odvrátí od tématu a úvodních reakcí a stává se naprosto nezajímavými závody v … sakra ( nenapadá mě nic šetrnějšího), ale v závody v intelektuálštině. Odpusť Vláďo, magore můj oblíbený, i Vy mnou vážený pane Hermane. Pokuste se v diskusích nésti statečněji své vzdělání. A myslím to upřímně – nic ve zlým.
      🙂

      21.11.2013 (0.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nevím,
      co si, Vladimíre, představuješ, ale podle mne se zde k věci i k tématu mluví. Konkretizují se pohledy na jednotlivé produkce, o kterých je řeč v úvodu i v následných reakcích. Co je na tom špatně?

      21.11.2013 (0.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Marek

      Avatar

      Ne,
      není na tom nic špatně, Vladimíre.
      Je to jen taková rozmarná závist, že vy jste festival německého divadla absolvovali a já ne (tuny práce). Že vy o tom můžete zasvěceně diskutovat a já se do diskuse nemohu zapojit. Ber to jako můj půvabný rozmar
      :)))

      21.11.2013 (11.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jak Tě člověk může, Vladimíre, nemilovat!
      🙂

      21.11.2013 (12.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Josef Herman

      Josef Herman

      Vážený pane Marku,
      také Vás v úctě zdravím. No jo, Vy máte v popisu práce hrát na jevišti, my zase o tom psát a mluvit… Jsem moc rád, že sem chodíte a napíšete!

      21.11.2013 (14.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Vladimír Marek

      Avatar

      Ah, tolik okouzlujících slov!
      Děkuji! Odcházím co nejrychleji zpychnout.
      🙂

      21.11.2013 (15.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,