Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského z TER HK (No. 26/2)

    Divadlo může být profesionální poloprofesionální (umělci jsou honorováni, ale není to hlavní zdroj jejich příjmů), amatérské – a ještě jedno.

    Festival evropských regionů 2012 byl zahájen. FOTO archiv KD HK

    Ve čtvrtek večer se konalo slavnostní zahájení festivalu, a to představením pražského Divadla Komedie Podzemní blues v Klicperově divadle. Bylo nás tu – píšících kritiků – tou dobou už asi deset a všichni tam šli. Třeba o představení někdo napíše, konečně svých kritik se inscenace již jistě v Praze dočkala. Já jsem využil příjemného počasí – oblačno, teplo – a zašel od týchž 19 hod na dvůr Městské hudební síně, kde v rámci „open air“ programu TER bylo inzerováno představení Na skle malované v podání studentů 5. ročníku Pražské konzervatoře. Amatéři, připravující se na profesionální dráhu.

    Na skle malované – konec 70. let

    Mám k tomuto titulu vřelý vztah už od té doby, co vstoupil na naše území. Dílo Poláků Ernsta Brylla a Katarzyny Gärtnerové uvedli jako první v Národním divadle v Bratislavě v 70. letech v režii K. Zachara. Byla to senzace, na kterou se jezdilo zdaleka. Jel jsem i já a viděl výtečného M. Dočolomanského v hlavní roli Jánošíka, neodolatelnou E. Vašáryovou v roli Anděla. Čerta hrál jeden z tehdy nejpopulárnějších slovenských komiků, takový slovenský Menšík – jméno si už nevybavuji.

    V roce 1977 vydal Opus písničky z muzikálu na LP. Repro archiv

    Muzikál pak přišel i do Česka a hrál se leckde, kupř. ve Státním divadle v Brně. Pak ale najednou jako když utne – a on také uťal: polské úřady sdělily našim, že z autora libreta se stal jeho emigrací nepřátelský živel.

    Džezinbed

    Koncem 80. let se již totalita drolila, a tak – tuším, že ve školním roce 1986/87 – přišel s nápadem nastudovat muzikál pod krycím názvem Džezinbed Ondrej Spišák, student režie pražské Katedry loutkového divadla DAMU. Byla z toho skvělá absolventská inscenace. Výpravu z lešenářských trubek navrhl Tomáš Žižka, ústřední dvojici zbojníka a jeho milé hráli Matěj Šefrna a Jana Svobodová, čerta skvělá, dráždivá Ivana Hessová v červeném trikotu, andílkem ve stylu barokní putto byla jakási roztomile kyprá a blonďatá slovenská posluchačka. Všechny ostatní role muselo zvládnout jenom několik herců, mezi kterými dlužno zmínit Petra Formana. Po škole zůstala skupina ještě nějakou dobu pohromadě a jako AKABAL (Akademie bábok a loutek, 1987 – 1993) reprízovala inscenaci dál (v Praze v Divadle v Řeznické). Pak se rozešla.

    Ivana Hessová se vydala na vlastní pohybově-taneční dráhu, koncentrovanou především na orientální techniky; ze Svobodové se stala Jana Hrabová manželka ředitele Divadla Archa Ondřeje Hraba; O. Spišák založil na Slovensku kočovné Divadlo Tatra, P. Forman s bratrem Matějem založili dnešní Divadlo bratří Formanů; M. Šefrna se vrátil do rodných Svitav a založil tam po vzoru svého otce MUDr. Karla Šefrny amatérský loutkářský soubor Cis.

    Na skle malované 2012

    Hrálo se bez náběhů k realismu, ale naopak intenzívně kontaktně v důkladné stylizaci odpovídající antiiluzívnímu pojetí inscenace. FOTO Divadlokonzervatoře.cz

    Uběhlo čtvrt století a je tu zase inscenace posledního ročníku divadelní školy, tentokrát nikoli vysoké, ale střední. Do vínku si připravila jedno nezpochybnitelné plus: živou hudbu hranou pětičlenným orchestříkem jejich kolegů. Zatímco loutkáři zpívali na playback získaný tehdy z uvedené inscenace Státního divadla v Brně. Jména muzikantů jsou v programové brožuře Open air představení TER uvedena nástroj po nástroji, jméno herců ale ani jedno, pouze režie – Matěj Kužel a Josef Zýka. O prozatím přetrvávajícím amatérismu svědčí i skutečnost, že jakkoli je v této brožuře uveden začátek v 19 hod, ve skutečnosti představení začalo o hodinu dřív. Kdo přišel podle brožury, jako třeba já, měl smůlu.

    Přesto jsem toho viděl dost, abych mohl ocenit jednoduchou výpravu (Klára Syrůčková), hudební nastudování (Tomáš Trapl) a choreografii (Zbyněk Šporc a Eva Severinová). Z herců pak přede vším sugestivní představitelku Smrti, která převzala i roli spiritus movens – Opovědníka a uhrančivou čertici.

    Hrálo se v plném denním světle v těsné blízkosti publika rozsazeném na konstrukci improvizovaného amfiteatříku. Bez náběhů k realismu, ale naopak intenzívně kontaktně v důkladné stylizaci odpovídající antiiluzívnímu pojetí inscenace. Své krátké návštěvy cca poslední třetiny představení jsem rozhodně nelitoval.

    Koule

    Pavla Tomicová v Kouli. FOTO KD HK

    Od 22 hodin se pak hrála v Besedě před doslova narvaným hledištěm hradecká Koule s mou milovanou původně loutkářkou Pavlou Tomicovou v hlavní (málem jsem napsal titulní) roli. Po úspěšné rozhlasové inscenaci připravil týž tým neméně úspěšnou inscenaci divadelní. Docela jsem zvědavý, jestli to ještě nějaké divadlo zkusí, i když Tomicovou v angažmá nemá.


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského z TER HK (No. 26/2)

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Nápad:
      Inscenovat Kouli tak, že by hlavní ženskou roli hrál muž. Když mohl hrát Pecha s úspěchem babičku…

      23.06.2012 (14.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,