Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 46/2): Přelet nad loutkářským hnízdem 2012

    Druhého kritika jsem na Přeletu… objevil, je  to Jana Soprová, která píše referát z přehlídky do Loutkáře. Zde je její kritika  druhého představení letošního Přeletu…:

    Naivní divadlo Liberec – Vít Peřina: Budulínek Režie: Michaela Homolová, Dramaturgie: Vít Peřina,Výprava a kostýmy: Robert Smolík,Hudba: Filip Homola (Pro mateřinky a 1. až 2. třídy ZŠ, 45 minut bez přestávky. Premiéra 12. 5. 2012)

    Prarodiče, zestárlí rockeři, denně odcházejí k ušní doktorce a zanechávají svého vnoučka samotnéh. FOTO NDL

    Veselou pohádku o Budulínkovi z pera Víta Peřiny v provedení dvojice Michaely a Filipa Homolových z Naivního divadla Liberec doprovází nadšená pověst a nejnověji i ocenění za Alternativní počin roku v Cenách Divadelních novin. Tak jsem byla na ten kousek hodně zvědavá.

    Ne, že by Budulínek v rockovém pojetí neměl něco do sebe (i když vrchol alternativy si přece jen představuji jinak). Perfektně provedený v multifunkční scéně Roberta Smolíka (většina děje se sice odehrává ve světničce s obrovskou klecí pro Papoucha Rozumbradu, ale zbývá tu dost místa i pro perspektivu krajiny, kterou jede muzikantský autobus skupiny Babas &Dědas – zestárlých Mamas&Papas – hned ve dvou velikostních provedeních, a dostaneme se s ním až k liščí noře). Více než Budulínkovi je pozornost věnována jeho prarodičům – zestárlým hipísákům, silně nahluchlým, již lehce dementním rockerům, kteří denně odcházejí k ušní doktorce a zanechávají svého vnoučka samotného s poněkud laxním doporučením, aby nikomu neotvíral.

    A tak hned první den je při příchodu prarodičů chaloupka narvaná – je tu myslivec, opravář, listonoška a chumel dětiček, které přišly oslavit sraz z jeslí… FOTO NDL

    Pro Budulínka je to přímo výzva, aby vpustil bez nejmenšího zaváhání kohokoli, kdo zaklepá na dveře. A tak hned první den je při příchodu prarodičů chaloupka narvaná – je tu myslivec, opravář, listonoška a chumel dětiček, které přišly oslavit sraz z jeslí. Jak se zdá, babičku a dědečka to vůbec nevyvede z míry, a nechají vnoučka jeho osudu i následující dny, kdy liška nejprve odnese papouška a poté i Budulínka. A oba je nutí, aby bavili její liščata, což se podle ní dostatečně nedaří, a tak se rozhodne zužitkovat je alespoň k obědu a večeři. Budulínek vypustí papouška, aby donesl zprávu prarodičům, ti jej ale – doslova – neslyší.

    Nebýt myslivce, ozbrojeného pouze vábničkou na jeleny, asi by se o místě únosu svého vnuka ani nedozvěděli. Vyjedou mu tedy na pomoc svým otlučeným autobusem… a zlikvidují liščí rodinu svým hlasitým rockovým muzicírováním. Liška je svázána kabelem od elektroniky, a když jej přes varování překousne, je elektrickým šokem v ohňostroji jisker „přepálena“ do podoby splihlého, leč krotkého domácího mazlíčka. To vše se děje v provedení Michaely a Filipa Homolových přítomných na scéně. S dědobabskými šátky na hlavě ztvárňují alter ega svých loutkových postav a obstarávají i všechny ostatní loutky.

    Hra je propletena jednoduchou rytmickou melodií (kterou protagonisté mezi dějem živě hrají na elektronické housle a bicí) a spoustou nejrůznějších slovních i akčních vtípků. Včetně švejkovského závěru, kdy se zlou zkušeností poučený Budulínek rozhodne pro zásadovost a neotevře dědečkovi a babičce, kteří tam možná klepou dodnes… Děti se samozřejmě baví spoustou gagů, ale měla jsem pocit, že většina vtípků a odkazů je určena právě dospělým. To je též vysvětlení toho, proč inscenace nadchla dospělé publikum na plzeňském festivalu. Nicméně, právě tohle mě vedlo k zamyšlení, co si vlastně děti (představení je určeno dětem od 4 let – a byly tu samozřejmě i menší) z představení odnesou? Patrně to, že dospělí jsou podivní jedinci, s nimiž v podstatě nemá smysl mluvit, protože stejně neslyší, a tudíž nemá smysl je poslouchat.

    Veselou pohádku o Budulínkovi z pera Víta Peřiny v provedení dvojice Michaely a Filipa Homolových z Naivního divadla Liberec doprovází nadšená pověst a nejnověji i ocenění za Alternativní počin roku v Cenách Divadelních novin. FOTO NDL

    Není nutné dodržovat dospělými stanovená pravidla, a když se něco stane, no… ono to nějak dopadne. Je to zkrátka jedna velká legrace. Jediný mrzout je papoušek, ale toho (naštěstí!) nikdo neposlouchá. A já si připadala tak trochu jako ten papoušek, když jsem pak jela domů tramvají a stála nad rozvaleným chlapečkem, kterého ani náhodou nenapadlo, že by mě mohl pustit sednout. Říkala jsem si, že ta někdejší protivná didaktičnost pohádek měla něco do sebe…

    Jana Soprová


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 46/2): Přelet nad loutkářským hnízdem 2012

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Putovní cenu ERIK
      pro nejinspirativnější loutkovou inscenaci roku (nazvanou po dramaturgovi, kritiku, pedagogu a režisérovi Eriku Kolárovi), generovanou během Přeletu anketou mezi 33 loutkářskými odborníky (nemusí jít vůbec o inscenaci, která je na Přeletu… uvedena), získal právě Budulínek.

      04.11.2012 (20.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Recenze Rudo Lešky
      z premiéry Budulínka 12. V. 2012 in Loutkář LXII, 2012, 3, s. 126.

      05.11.2012 (15.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,