Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 22/2013)

    Rozhlasová hra Ingmara Bergmana Malba na dřevě (legenda o lidech v čase moru) má v Česku zvláštní osud. V roce 1966 ji natočil přední rozhlasový režisér ČsRo Josef Henke.

    Josef Henke. FOTO archiv ČRo

    Josef Henke (1933 – 2006). FOTO archiv ČRo

    Po „prověrkách“ jej ale „rodná strana“ odvrhla od svých povadlých prsou, z KSČ byl vyškrtnut, z rádia vyhozen a v roce 1980 byla Henkeho nahrávka nevratně smazána. Účelem nebyly žádné „úspory materiálu“, jak komunisté tvrdili, ale docela obyčejná msta „zbloudilému synu“ na jeho díle. Dělník už nebyl smrtelný, ale práce už nebyla živá

    Po téměř 40 letech vznikl remake. Text přeložili Bohumil Sobotka a Priska Ochová. Rozhlasová úprava Bohumil Sobotka. Hudba Petr Mandel. Zvuk Milan Křivohlavý. Hudební a zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Záznam a střih Alena Vejsadová. Produkce Dagmar Podlešáková. Dramaturg Pavel Minks. Režie Vlado Rusko.
    Osoby a obsazení: vypravěč (Luděk Munzar), děvče (Věra Slunéčková), Jons (Jiří Lábus), rytíř (Ladislav Frej), kovář (Zdeněk Žák), Marie (Miroslava Pleštilová), herec (Michal Pavlata), Líza (Ilona Svobodová), Karin (Milena Steinmasslová), Nejpřísnější pán (Josef Somr) a čarodějka Tyan (Barbora Hrzánová). Natočeno v roce 2005. Premiéra 14. 3. 2006 na Vltavě.

    Ingmar Bergman: Sedmá pečeť

    Ingmar Bergman: Sedmá pečeť (1957). FOTO archiv

    Inscenace je to vynikající. Vlado Rusko se obklopil vynikajícími interprety, obzvláště úvodní monolog Báry Hrzánové je skvost rozhlasového herectví. Sám Ingmar Bergman text divadelně poprvé inscenoval se svými studenty, uprostřed padesátých let. Na základě této hry vznikl později scénář slavného filmu Sedmá pečeť (česky in Ljubomír Oliva: Ingmar Bergman, Praha 1966).

    V adaptaci a režii Jiřího Nekvasila sehrálo na TER kus pod jeho filmovým názvem Národní divadlo Brno (viz Sedmá pečeť). Přestávka byla sice v programu festivalu slíbena (str. 21), ale hrálo se celé 2 hodiny bez ní! Nedostali jsme šanci!

    Pavel Doucek (Rytíř Block), Lucie Schneiderová (jeho žena Karen), za nimi Klára Apolenářová (Smrt). FOTO JIŘÍ P. KŘÍŽ

    Rytíře a Smrt hráli dva hezcí, hezky kostýmovaní lidé… Pavel Doucek (Rytíř Block), Lucie Schneiderová (jeho žena Karen), za nimi Klára Apolenářová (Smrt). FOTO JIŘÍ P. KŘÍŽ

    Pozitivum: Rytíře a Smrt hráli dva hezcí, hezky kostýmovaní lidé. Víc kladů jsem, žel, nenalezl. Reakce brněnských kolegů bych si docela rád přečetl, ale pochybuji, že těch pozitiv shledali víc.

    Stane se, ale co to má co dělat na prestižní přehlídce?! Viděl to vůbec někdo z Hradce v Brně? Mám podezření, že ne!


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 22/2013)

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Recenzi brněnské Sedmé pečeti
      z pera Zbyňka Černíka jsme publikovali v DN 5/2013: http://www.divadelni-noviny.cz/sedma-pecet-narodni-divadlo-brno-recenze

      Recenzi Jiřího P. Kříže z Práva (s hodnocením 90%) najdete zde: http://www.ndbrno.cz/cinohra/sedma-pecet-mysterium-z-hranice-konecnosti-a-vecnosti

      Recenzi Terezy Dostalové na Rozrazil Online najdete zde: http://www.rozrazilonline.cz/clanky/1072-Kdo-jsi-Jsem-Smrt

      Na internetu lze nalézt i několik dalších ohlasů a recenzí. Snad všechny jsou mírně či více pozitivní. Bylo hradecké uvedení tak zásadně odlišné, nebo Petr Pavlovský má výrazně jiný soud jejího víceméně standardního tvaru?

      24.06.2013 (1.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Křížova recenze v Právu
        žádným nadšením neoplývá, je spíše popisná a k umělecké hodnotě díla se expresis verbis nevyslovuje.
        Obsahuje však věcný omyl, autorem českého překladu nebyl „pokrývač“ Jiří Osvald, ale za „normalizace“ (která dle P. Šustrové a spol. nebyla totalitou 🙂 zapovězený Josef Vohryzek.

        24.06.2013 (8.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        I Tereza Dostalová
        se v Rozrazilu přímému hodnocení šikovně vyhnula. Ze všech uvedených recenzí vyplývá jediné: Jejich autoři nebyli nijak nadšeni, ale v dlouhodobě složité situaci – divadlo je bez ředitele, soubor bez STANDARDNÍHO UMĚLECKÉHO ŠÉFA – nechtěli přímo odsoudit titul, který alespoň není bulvárním kasaštykem.

        24.06.2013 (8.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        Vyrazil jsem
        na Sedmou pečeť do Brna na premiéru, neb mám režie Jiřího Nekvasila dost rád a vysloveně jsem se těšil, jak naloží s Bergmanem. Z divadla jsem odcházel zcela vyděšený a naprosto potvrzuji to, co teď píše Petr Pavlovský – a vytrvale si vyčítám, že jsem se tehdy nepřimněl recenzi napsat.

        24.06.2013 (9.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          Určitý klíč
          možná přinesl dnešní HADRIÁN. V rozhovoru tam Nekvasil říká: „Nejtěžší bylo najít divadelní klíč k přenesení ryze filmové látky na jeviště… hledání divadelního klíče a proniknutí do světa INGMARA BERGMANA a jeho kultovního filmu.“

          To je mylné historicky i teoreticky:
          1. První mediální interpretace této látky nebyla filmová a druhá také ne, takže o žádnou „ryze filmovou látku“ nešlo. Bergman to nejdříve nastudoval divadelně se svými studenty a potom jako rozhlasovou inscenaci. Pak teprve hledal „klíč k přenesení divadelní látky do filmu“!
          2. Srovnáme-li divadlo a film obecně, je přece zřejmé, že daleko větší sklon k „realistickému“ zobrazování světa má z obou médií film. Naopak divadlu je vlastní skutečnosti vzdálená stylizovanost, fantastičnost, neskutečnost. S jakousi divadelností (přiznanou antiiluzí) se občas setkáváme jen ve filmech surrealistů (Buńuel, Švankmajer), občas i u Felliniho (La nave va, Amarcord, Casanova, Julietta a duchové) nebo Bergmana (Noc kejklířů, Pramen panny). Většina filmových režisérů (např. M. Forman) tak nečiní, např. američtí vůbec ne!

          24.06.2013 (21.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            S razancí
            Tvého tvrzení, že by američtí filmaři nepracovali s divadelností, resp. antiiluzivností, bych docela polemizoval – co třeba celý žánr fantasy či velká část tvorby Davida Lynche (Blue Velvet, Twin Peaks, Lost Highway…), nicméně onen „chybný“ klíč jsi zřejmě našel správně. Režisér Jiří Nekvasil s dramaturgem Janem Gogolou se asi chtěli poměřovat s filmem, a nikoli s tématem, což bývá sebevražedné.

            25.06.2013 (13.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Petr Pavlovský

              Petr Pavlovský

              Máš Recht,
              chyba je na mé straně, žánry jako fantasy, sci-fi (též krimi) a pod. nemám rád a nechodím na ně, v Městečku… jsem se ztratil už v třetím díle a přestal je sledovat.

              25.06.2013 (13.45), , Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Děkuji za upozornění.
      Premiéra 8. února 2013 v Mahenově divadle: Zbyněk Černík v DN 5. března 2013 věnoval ve své recenzi hodnocení představení jedinou stručnou větu: „Výsledkem je solidní produkt, který stojí za vidění“.
      Polemizovat s ní by po mém soudu nemělo smysl, jak mám jinak polemiky rád. (Navíc by se muselo vzít v úvahu, že jsme viděli jiná představení, jinde, jindy a před jiným publikem, v Hradci dle závěrečného potlesku velice vstřícným.)

      24.06.2013 (6.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        V řadě recenzí se opakuje omyl
        – tvrzení, že v českém kulturním paradigmatu je Smrt jednoznačně spojena se ženou, že je ženského rodu, s výjimkou hry S+S Vizionář, kde Sekáče hráli střídavě Smoljak i Svěrák .
        Je tu totiž svého času oblíbený a populární film Dařbuján a Pandrhola, pohádka Martina Friče (1959) se sugestivním výkonem V. Lohniského, jedním z nejlepších v jeho filmografii.
        Hrdinou je chudý havíř Kuba Dařbuján. Když se mu narodí dvanácté dítě, vydá se mu hledat kmotra. Nikdo nechce, a tak nakonec přivede sekáče (Smrťáka – Václav Lohniský), který mu jako křestní dárek nabídne úmluvu, podle které se Kuba stane doktorem. Pokud bude stát Smrťák u nohou postele může pacienta uzdravit, pokud u hlavy, není již nemocnému pomoci. (Děj je variací na známou pohádku Dobře, že je smrt na světe!)

        24.06.2013 (6.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Dobrá, pánové,
      i mně se dané recenze zdají spíše opatrnými popisy inscenace. Nicméně se pokusím ještě o kontr (sám jsem ji neviděl), a to linkem na i-divadlo, kde jsou ohlasy diváků a kde má Sedmá pečeť vysoké percentuální hodnocení (ostatně JPK jí dal ve své recenzi 90%): http://www.i-divadlo.cz/divadlo/narodni-divadlo-brno/sedma-pecet

      24.06.2013 (12.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        i-divadlo je skvělý server,
        který si rád čtu a zejména někteří členové redakce jsou, myslím, velice chytří lidé, jejichž názor mě vždycky zajímá, byť velice často nesouhlasím. Ta uživatelská hodnocení jsou ale (s jednou výjimkou) od anonymních uživatelů, kteří na tom serveru nehodnotí nijak pravidelně, ostatně dva nejvýše hodnotící hodnotili právě tuto jedinou inscenaci, což je vždycky trochu podezřelé.

        (A omlouvám se za tu hrubku v předchozím komentáři, byl jsem už jednou nohou ze dveří na cestě do divadla.)

        24.06.2013 (12.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Pravda pravdoucí,
        nicméne, pokud nejde o „najaté hlasy“ někým z divadla, jsou to hlasy pozitivní a i z textu PP je patrné, že diváci představení v HK vzali. Čím to, že se kritická obec tak liší od názorů „obyčejných“ diváků? Nemířím k obecné tezi (děje se to samozřejmě často a jsme s tím často konfrontováni), ale k této konkrétní inscenaci. Jde přece o docela náročný a kvalitní titul, žádnou „řachandu“.

        24.06.2013 (12.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Michal Zahálka

          Michal Zahálka

          Nevím,
          může jít o zdvořilost (hradecký festivalový divák je tvor, který rád tleská) – mimochodem ta premiéra v Mahence byla jednou z nejvlažnějších premiér, co jsem zažil. Anebo prostě někteří diváci přistoupí na tu kašírovanou mystiku, která mně (a mnohým jiným) přišla střídavě nesnesitelná a nechtěně komická. Když člověk přistoupí na to, že něco je velké a hluboké umění, dává si záležet na tom, aby se mu to líbilo.

          24.06.2013 (12.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          Navádíš nás
          ke spekulacím, VLADIMÍRE, ALE BUDIŽ:
          Ve vnímání vstřícných diváků zvítězilo téma nad celkem díla. Tzv. nároční diváci jsou uondáni záplavou podbízivé kultury, a proto jsou vděčni za každý pokus o něco opačného.
          Došlo – pro ně – k dominanci námětu a tematu – o čem se hraje – nad celkovým obsahem – co se hraje – a tím spíš nad formou – jak se to hraje.
          HYPOTÉZA: Kdyby byl text upraven na hodinovou Two man show rytíře a Smrti nad šachovnicí, která by byla sehrána na komorní scéně – např. zde v podkroví – byli by titíž diváci uspokojeni daleko víc za daleko menších nákladů! Méně by bylo více! Diváci chtěli to TÉMA, a ne schematickou ilustraci středověkých reálií a řádění moru!

          24.06.2013 (13.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Lenka Dombrovská

      Lenka Dombrovská

      V kritickém žebříčku DN
      „hlasovali“ tři publicisté a udělili známky – 1, 3, 4!
      http://www.divadelni-noviny.cz/kriticky-zebricek-72013

      24.06.2013 (13.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Ano,
        s Vítem Závodským se v hodnoceních divadelních představení soustavně rozcházíme už 40 let :-).
        Také Mareček je brněnský kritik, což tu trojku trochu vysvětluje. Upřímnější by bylo mlčet, ale to si možná nemůže nebo nechce dovolit 🙂

        24.06.2013 (13.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      Jen pro pořádek podotýkám,
      že jsem na festivalové představení nešel, opírám se jen o dojmy z premiéry.

      24.06.2013 (13.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Škoda,
      že se (zatím?) neozval Mr. JPK a neosvětlil svých 90%. Je v HK, vyzpovídejte jej – máte-li chuť a sílu – někdo. Zdálky se Vaše hodnocení zdají jednoznačná, tak by mohl třeba konečně zaznít hlas inscenaci obhajující.
      Zdravím z pošmourné Prahy do HK.

      24.06.2013 (13.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Lukáš Dubský

      Profilový obrázek

      Já bych tu Sedmou pečeť
      tak černě neviděl. Na hradeckém představení jsem byl a žádným velkým nadšením jsem po konci nehýřil, ale v NDB jsem viděl podstatně horší věci (třeba Oldřich a Božena). Faktem ale je, že můj relativně pozitivní dojem (60%) je opravdu tvořen dominancí tématu nad formou brněnské inscenace. Některé prvky mně připadaly skutečně podivné – ať už to jsou zhola zbytečné mikroporty, kdovíproč svítící konec kyvadla či permanentně vytřeštěný výraz Pavla Doucka. Nadbytečnost dýmu snad ani nemá cenu komentovat, to je manýra mnoha současných režisérů, potěšila naopak absence přestávky.

      24.06.2013 (22.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Kdysi
        se po českých divadlech sarkasticky říkalo, že divadlo se dělí na dobré, špatné a v Brně. Tohle doufám nemáte na mysli (ostatně myslím, že to bylo ještě před vznikem Divadla Husa na provázku).

        25.06.2013 (13.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Linda

      Profilový obrázek

      Majk:
      Díky za velmi zajímavé informace. 🙂 Second class licence? Tak to mnohé vysvětluje. Proto tam mohou být lidé, co to nezazpívají, proto to vše vypadá tak „levně“, apod. Ale jak může taková „monstrózní produkce“ v obřím divadle, s tolika naplánovanými představeními, s takovou reklamou, dostat licenci, co se dává amatérům a oblastním repertoárovým divadlům? To mi přijde DOST divné.

      12.05.2016 (20.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,