Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tekuté obrazy z Uherského Hradiště (No. 5)

    Protože v poslední trojici festivalových dní převážily reprízy i značná únava mého kritického oka, shrnu zážitky ze závěrečné třetiny festivalu v jediném – a posledním – Tekutém obrazu. Intenzitu finských Uprchlíků či polského Domu hrůzy už z mojí programové volby nic nepřekonalo. 41. Ročník LFŠ i ve svém finále přesto několikrát potvrdil, že letošní menu vynikalo pestrostí i kvalitou.

    Zrnko pravdy: Mysteriózní thriller se odehrává v ospalém maloměstě, kterým otřese série rituálních vražd. Ostřílený prokurátor rozplétá důkazy, svědectví i historické dokumenty o polsko-židovských vztazích a ve změti falešných stop a antisemitských stereotypů hledá indicie, které by ho přivedly na stopu pachatele. FOTO archiv LFŠ

    Zrnko pravdy: Mysteriózní thriller se odehrává v ospalém maloměstě, kterým otřese série rituálních vražd. Ostřílený prokurátor rozplétá důkazy, svědectví i historické dokumenty o polsko-židovských vztazích a ve změti falešných stop a antisemitských stereotypů hledá indicie, které by ho přivedly na stopu pachatele. FOTO archiv LFŠ

    V rámci objektivizujících snah svůj ostrozrak nejprve hodím na dvojici filmů, jež považuji za vzácné programové faily: Zrnko pravdy (Ziarno pravdy, Polsko 2015) režiséra Boryse Lankosze by velice rádo bylo polskou odpovědí na Fincherovu adaptaci Larssonova Milénia, respektive konspirační thrillery typu Šifry mistra Leonarda. K dispozici byl zjevně adekvátní rozpočet a v případě kamery či hudby i technické schopnosti zúčastněných tvůrců. Bohužel však zcela absentovaly nezbytné žánrové propriety jako precizně seřízený temporytmus či postupné budování atmosféry, o celkové nezajímavosti ústředních charakterů či samotného předkládaného případu, jenž by neobstál ani v konkurenci Panoptika hříšných lidí města pražského, nemluvě. Marný pokus o detektivní blockbuster při vší bídě aspoň několikrát nechtěně pobavil neúspěšnými pokusy o nekorektní vtipy. Vyšetřovatel: Vy umíte hebrejsky? Kněz: Jen trochu, moc jsem na ní v semináři nechodil, byla totiž ráno, a já býval unavený po pogromech.

    Hotel: Do zlověstně tajemného hotelu v rakouských Alpách nastupuje nová recepční, jejíž předchůdkyně za záhadných okolností zmizela. Citlivá mladá žena se na novém působišti, které je izolované od okolního světa, začne propadat do temnoty... Hororové drama bývá přirovnáváno ke Kubrickovu snímku Osvícení. FOTO archiv LFŠ

    Hotel: Do zlověstně tajemného hotelu v rakouských Alpách nastupuje nová recepční, jejíž předchůdkyně za záhadných okolností zmizela. Citlivá mladá žena se na novém působišti, které je izolované od okolního světa, začne propadat do temnoty… Hororové drama bývá přirovnáváno ke Kubrickovu snímku Osvícení. FOTO archiv LFŠ

    Podobným případem je i Hotel (Německo, Rakousko,2004), režisérky a scénáristky Jessicy Hausnerové. Odcizená poetika typická pro snímky berlínské školy přetváří žánr hororu ve sterilní báchorku naprosto rezignující na probuzení divákova zájmu či emocí. Přirovnání ke Kubrickově adaptaci Kingova Osvícení (Shining, 1980) kromě povrchní tematické příbuznosti vyznívá jen jako vroucné přání tvůrčího týmu, nebo marketingový tah.

    Cyborg - režisérský sestřih: Mistr roznožek a vrtulových kopů Jean-Claude Van Damme versus mistr nesoudně ambiciózních postapokalyptických braků Albert Pyun. Kultovní akční béčko, jak ho neznáme - v režisérské verzi poslepované z remasterovaného oficiálního sestřihu v HD a VHS záznamu jediné dochované pracovní podoby Pyunovy vize. FOTO archiv LFŠ

    Cyborg – režisérský sestřih: Mistr roznožek a vrtulových kopů Jean-Claude Van Damme versus mistr nesoudně ambiciózních postapokalyptických braků Albert Pyun. Kultovní akční béčko, jak ho neznáme – v režisérské verzi poslepované z remasterovaného oficiálního sestřihu v HD a VHS záznamu jediné dochované pracovní podoby Pyunovy vize. FOTO archiv LFŠ

    Jedinou projekcí 41. ročníku LFŠ, kterou jsem opustil předčasně, se stal režisérský sestřih filmu Cyborg (Slinger – Albert Pyun’s Director’s Cut of Cyborg). Na vině byla fyzická neochota vnímatelova těla následovat nesoudnost Pyunovy vize světa po apokalypse i léta přetrvávající averze k někdejšímu idolu belgické provenience a manufaktuře na roznožky, Jeanu Claude van Dammovi.

    Brejkovat 2: Electro bugalú: Kdysi populární naivitka o moci breakdance hory přenášet a zlé developery zahánět dnes diváky konfrontuje se šálivostí popkultury, kde coolness jedné éry se stává v jiné trapností. Audiovizuální inferno neředěných osmdesátek, kýč monumentálních proporcí a děsivé svědectví o zvěrstvech páchaných ve jménu módy.FOTO archiv LFŠ

    Brejkovat 2: Electro bugalú: Kdysi populární naivitka o moci breakdance hory přenášet a zlé developery zahánět dnes diváky konfrontuje se šálivostí popkultury, kde coolness jedné éry se stává v jiné trapností. Audiovizuální inferno neředěných osmdesátek, kýč monumentálních proporcí a děsivé svědectví o zvěrstvech páchaných ve jménu módy.FOTO archiv LFŠ

    Na příjemnější straně barikády letošního festivalového finále naopak stojí maniakální vrchol sekce půlnočních filmů věnovaných společnosti Cannonfilms, projekce hudebně-filmového pomníku breakdance Breakovat 2: Electrobugalú (Breakin‘ 2: Electric Boogaloo, USA 1984), opentlená excelentním simultánním překladem v podání otrlcem omlácených legend Samanty Bifidus a Jíry Fostré. Extaticky živelné demonstraci campu dominoval živý zpěv i rap, který byl, řečeno slovy překladatelského dua, naprosto supersoží. Podstatu fenoménu jménem Cannonfilms navíc ve své přednášce přehledně shrnul dramaturg sekce Jiří Flígl. Kam se hrabe Mallory! Ano, Breakovací ohňostroj perverzní kreativity byl pro mne natolik silným zážitkem, že jsem ho v roli vlastního zakončení letošních uherskohradišťských filmových hodů upřednostnil před aktuální citovou ždímačkou Heleny Třeštíkové.

    Jest tedy čas na malé hodnotící resumé. FOTO archiv LFŠ

    Jest čas na malé hodnotící resumé. FOTO archiv LFŠ

    Jest čas na malé hodnotící resumé:

    41. LFŠ nabídla divákům filmový program tradičně rozdělený do šesti základních bloků: Fokus, Inventura, Spektrum, Visegrádský horizont, AČFK uvádí a Zvláštní uvedení. Celkem bylo akreditováno 5 500 návštěvníků, kteří mohli zhlédnout 237 snímků na 8 promítacích místech. Diváci také mohli navštívit 9 divadelních představení, 14 koncertů, 6 lekcí filmu a mnoho dalších odborných přednášek. Představit své filmy přijelo mnoho významných hostů, přičemž Asociace českých filmových klubů udělila pět výročních cen: finskému tvůrci Miku Kaurismäkimu, herci Boleslavu Polívkovi, íránskému režisérovi Mohsenu Makhmalbafovi, dlouholetému spolupracovníkovi LFŠ Michalu Málkovi a dokumentarisce Heleně Třeštíkové. Svou tvorbu na Filmovce rovněž představili Peter Strickland, Christoph Hochhäusler, Vitalij Manskij, Juraj Herz a mnoho dalších. Premiéru restaurované verze filmu Vynález zkázy uvedla Ludmila Zemanová.

    Vynález zkázy: Zemanova unikátní adaptace verneovky Vynález zkázy volně vychází z původního vyprávění o objeviteli výbušniny, s jejíž pomocí chce svět ovládnout podlý dobrodruh. Varovný příběh o zneužití převratného vynálezu obsahově i výtvarně evokuje neopakovatelné kouzlo romanticko-dobrodružných románů Julesa Verna. Film Vynález zkázy byl digitálně restaurován v rámci projektu Čistíme svět fantazie, společného projektu Nadace české bijáky, Muzea Karla Zemana a České televize. FOTO archiv LFŠ

    Vynález zkázy: Zemanova unikátní adaptace verneovky Vynález zkázy volně vychází z původního vyprávění o objeviteli výbušniny, s jejíž pomocí chce svět ovládnout podlý dobrodruh. Varovný příběh o zneužití převratného vynálezu obsahově i výtvarně evokuje neopakovatelné kouzlo romanticko-dobrodružných románů Julesa Verna. Film Vynález zkázy byl digitálně restaurován v rámci projektu Čistíme svět fantazie, společného projektu Nadace české bijáky, Muzea Karla Zemana a České televize. FOTO archiv LFŠ

    Ve skvěle sehraném organizačním týmu vždy dominovala přesnost, flexibilita, ochota i příjemnost. Z ideálně pestrého programu by si v pohodě vybral i nevidomý (Slepá/Blind, Norsko 2014, režie: EskilVogt), militant (Přání smrti 3 / Deadwish 3, režie: Michael Winner, USA) či patologický lhář (Obvyklí podezřelí / The Usual Suspects, USA/Německo 1995). Díky za to a jen tak dál!

    FOTO DALIBOR GLÜCK

    Filmovko drahá, tak za rok zas. FOTO DALIBOR GLÜCK

    Dále chci velmi poděkovat tiskové mluvčía PR manažerce Radce Piskačové, kompletnímu osazenstvu press centra, guestservice i personálu kempu UTB. Osádce divadelního stanu Vertigo za parádní večírky. Speciální poděkování pak letí ke Zdeňkovi, Viktorovi, Honzovi, Kateřině, Aleně a Janě. Však vy víte za co, filuty !

    Filmovko drahá, tak za rok zas. A vzhůru na Hronov!

    ///

    Předchozí díly reportáží z letošní LFŠ:

    Tekuté obrazy z Uherského Hradiště (No. 1)

    Tekuté obrazy z Uherského Hradiště (No. 2)

    Tekuté obrazy z Uherského Hradiště (No. 3)

    Tekuté obrazy z Uherského Hradiště (No. 4)


    Komentáře k článku: Tekuté obrazy z Uherského Hradiště (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,