Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2020

ročník 28
31. 3.–13. 4. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tatínek a divadlo

    Dobrý večer, moje milé děti!

    Tak si představte, co se zase jednou přihodilo! Vy jste byly úplně malé, v postýlce jste ležely a maminka s vámi byla pořád doma a napájela vás mlíčkem a vy jste cucaly a cucaly, no a pak jste zase spaly nebo někdy taky řvaly. A jednou povídá maminka tatínkovi: Už jsem z toho celá tumpachová, musím taky jednou ven, mezi lidi! On ani tatínek v tu dobu moc nikam nechodil, nanejvýš do práce a pak zase domů, tak už se mu taky trochu chtělo do světa. Ale byly jste tu vy! Kdo nám pohlídá děti, jsou ještě tak malé. Samy je přece nechat nemůžeme…

    Někoho najdeme! s jistotou pravila maminka a taky jo. Já už dnes nevím, koho našli, jestli vás hlídala babička nebo nějaká teta, kamarádka nebo kamarád, který by to s dětmi uměl, prostě někdo se opravdu našel. A tak domluveno, projednáno, zařízeno. Oba se pěkně oblékli a vyrazili. Venku se maminka zarazila: hloupinká, vždyť už jsem z těch dětí tak popletená, že vyjdu z domu, jdu a jdu a ani nevím kam!

    Tatínek hrdě kráčel vedle ní, nafukoval se a pyšně se rozhlížel, protože věděl, že to mamince moc sluší a že mu ji všichni závidějí. Nastavil loket, maminka se ho chytla pod paží a tatínek pronesl: Jdeme do divadla!

    Tak ne teda tančit? Užít života? tichým hlasem řekla maminka.

    Ne, ne, do divadla! Nastavit životu zrcadlo! Uvidíš, bude se ti to líbit, je to o tom, jak se měli dva rádi a jak… nebo nebyli dva? Ale myslím, že ano, prostě měli se rádi a nějak se to zapletlo… však uvidíme, oni nám to předvedou! Už jsem pořídil lístky.

    Tak to jsem teda zvědavá, cos to vymyslel, poznamenala maminka a šli. V divadle si koupili nějakou čokoládu, kdyby jim náhodou vyhládlo, napili se džusu, který – jak řekla maminka – stál majlant, to jsme si taky mohli vzít pití z domu! Ale tatínek nad tím jen mávl rukou: Na skleničku nápoje z ovoce, navíc nekvašeného, snad ještě máme. Pak se usadili do řady a za chvilku už to začalo. A skutečně to bylo tak, jak říkal tatínek. Dva se do sebe zamilovali, byli sice ještě mladí, možná až moc, ale láska je láska, to se nedá nic dělat! Jenomže to nešlo tak hladce! Jejich rodiče se navzájem nějak neměli rádi, oni byli skoro sousedi, tak jestli si něco provedli nebo se nějak pohádali někdy dřív, těžko říct. A tak jim bránili, ale oni se scházeli tajně!

    Maminka tiskla tatínkovi ruku, tatínek vzdychal a šeptal mamince do ucha: Jako my!

    Co jako my? Že se scházejí tajně?

    Ale ne, rádi se mají jako my! políbil tatínek maminku za ouško.

    Ona ale: No, však až budou mít děti, to je vrátí na zem, to už nebude žádné lození po balkonech a ponocování! Budou rádi, že si chvilku pospí!

    A šlo to dál, oni ti dva se tajně vzali, u toho si maminka trochu i poplakala, a hned po svatbě se jejich kamarádi nějak porvali, a dokonce u toho někdo přišel o život, no hrůza hrůz! Normálně to tak nebývá, ale na divadle se to někdy trochu přehání, to se tak dělá, aby to lidi chytlo. A taky že ano! Maminka dorážela na tatínka: To je neštěstí, zrovna teď, když se vzali, vždyť oni by to ti jejich rodiče snad nějak pochopili, my bychom to taky pochopili, kdyby třeba naše děti a děti od…

    Ticho, nemluvit! napomenul je pán, co seděl za nimi.

    Vy nemáte srdce, vyhubovala mu maminka. Asi nemáte děti.

    Ale pak zas chvíli mlčela a s napětím s tatínkem sledovali, co bude dál. On musel pryč, ale ti mladí po sobě toužili, posílali si nějaké ty dopisy…

    Na co je člověku dopis, když má někoho rád a nemůže ho obejmout! dloubl do maminky tatínek. A pak zase jeden dopis nepřišel, oni se měli nějak sejít a on se to nedozvěděl, taky se to zas tak hloupě zapletlo, a zaplétalo se to čím dál víc!

    Božíčku, to je pech, to je smůla, nadskakoval v sedadle tatínek, já tam snad půjdu a řeknu jí, co se stalo a jak!

    Počkej ještě chvilku, snad se to vyjasní, vždyť jsou lidi, mají pusu, tak se domluví! zdržovala ho maminka.

    Vždyť vidíš, že jsou jak praštění do hlavy, na to tatínek.

    Zezadu zas už rozzlobeně znělo: Ticho už, běžte se bavit ven!

    My se nebavíme, my se radíme, odsekla maminka, už se ani neohlížela. Tak co budeme dělat? Vždyť se na to podívej, to neskončí dobře, oni se řítí do maléru!

    Tatínek kroutil hlavou: Já to nechápu, copak tam není nikdo, kdo by jim poradil? Copak jim nikdo nemůže říct, jak se věci mají? Snad už dostanou rozum!

    A mezitím – další hrůzy! Ta mladá paní tam ležela jako mrtvá, on za ní přijel a myslel si, že je doopravdy mrtvá, tak že bez ní nemůže žít. To se mamince líbilo, praštila v té ráži tatínka do kolene a zařvala: To je jako my! Tatínek s tím sice souhlasil, ale zakřičel jenom: Au! A ten mladý pan manžel, jak z toho byl celý pryč a myslel, že se té jeho milované něco stalo, tak že se taky zabije! A teď se k tomu začal chystat, přemýšlel, co a jak, a to už teda maminka nemohla vydržet, slzy jí tekly proudem a stiskla tatínkovi ruku a zavelela: Běž! Tatínek vyrazil z řady, volal na celé divadlo: Zastavte, nedělejte to, já vám pomůžu, ono to není tak, jak myslíte! A vtrhl na jeviště a začal toho mladého pána přesvědčovat, ať neudělá nějakou hloupost, do toho se ale už probudila i ta mladá paní, lidi tleskali a pískali a volali, bylo to úplně jako na fotbale! A tatínek říká, nahlas, na celé divadlo: Tak vidíte, mladý pane, že tady ta vaše už je taky vzhůru, že není mrtvá, tak běžte a buďte spolu šťastni, jako my, tuhle s maminkou! A nebojte se, až budete mít takové hezké děti, jako máme my, tak je ukažte těm vašim rodičům a uvidíte, že to pochopí a ještě budou nakonec rádi. A do té doby se už nějak protlučete, já vám věřím!

    A lidi volali: My vám taky věříme! a tleskali a tatínek vzal maminku za ruku a šli z divadla ven, lidi jim blahopřáli a tleskali a oni vycházeli z divadla a maminka se šťastně usmívala, že ten mladý pár byl zachráněn. Chválila tatínka a tatínek byl rád. Ti dva mladí na jevišti tam stáli a dívali se za tatínkem a za maminkou a taky se usmívali a byli jistě rádi, že to v poslední chvíli tak dobře dopadlo.

    A pak už jeli tatínek s maminkou domů. Poděkovali za hlídání a šli už taky spát a byli zrovna tak zamilovaní jako ti v tom divadle, dávali si taky pusinky a měli se rádi a maminka říkala: Ty… ty… ty hrdino! A pak usnuli.

    A vy už taky běžte spát, ať jste zítra tak šikovní a silní jako ten váš tatínek.


    Komentáře k článku: Tatínek a divadlo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,