Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nebytové nedivadlo

    Ivo Kristián Kubák neměl lehkou výchozí pozici, když se po úspěšném projektu Golem na Štvanici vydal opět mimo klasické jeviště. Nyní se rozhodl prozkoumat formu bytového divadla. Neubránila jsem se tedy určitým očekáváním – bude Kubák vykrádat sám sebe, nebo naloží s bytovým prostředím originálně? O co větší pak bylo překvapení, když s ním nenaložil vůbec nijak. Těžko říci, zda se jednalo o největší slabinu podprůměrné, po všech stránkách nezvládnuté inscenace ME.

    ME

    Alexandra Ptáčková vtrhla do bytu a rozehrála divokou hru FOTO KAROLINA CHASÁKOVÁ

    Scénografka Daša Krištofovičová se na hnízdečku lásky, v něž se měl byt v Balbínově ulici proměnit, vyřádila, vytvořila Potěmkinovu vesnici – pěknou, leč nefunkční. Vybavení jinak prázdného bytu muselo stát mnoho úsilí, ale postrádalo smysl. Bytový interiér by mohl být stejně dobře postaven v téměř kterémkoli divadle. Změnit to mohla perspektiva diváka. Problémem ale je, že při přenesení na scénu, by jeho pozice v podstatě zůstala stejná. V bytě nemusel nahlédnout do vyšperkované ložnice ani kuchyně a nemusel se hnout ze svých míst na stoličkách v předsíni, aniž by mu cokoliv uniklo. Jediný rozdíl by spočíval ve vzdálenosti publika a hereček Alexandry Ptáčkové a Kláry Hajdinové, respektive vzájemné blízkosti, díky níž mohl bytový divák zkoumat každou nitku jejich spodního prádla. Mohl by se kvůli tomu cítit nepohodlně a nepatřičně, ale dívky mu k tomu nezavdaly příčinu. Pomyslná čára mezi nimi a diváky zůstala.

    Text, vzešlý z improvizací mladých hereček, z jejich osobních zpovědí, by se dal považovat za pokus o komorní drama, ale výsledkem je jen směsice klišé. Banality střídají zcela bezobsažné věty, kterým se dívky zřejmě snaží dát váhu přepjatým projevem. Afektované deklamování, povalování po zemi a přehrávaný hysterický pláč rozhodně nemohou vyvolat kýžený pocit autenticity.

    Byla bych k ME shovívavější, kdyby zůstala čistě autorským projektem Ptáčkové a Hajdinové. Herečky si však k režijní spolupráci přizvaly I. K. Kubáka. V čem jeho vedení spočívalo, mi po zhlédnutí inscenace zůstává záhadou. Jako zkušený režisér a člověk, který měl na rozdíl od autorek od textu odstup, měl dívky v projevech mírnit, aby navodily pocit intimity, o nějž údajně od začátku šlo. Nepovedlo se. Ve stavu, v němž byl projekt ME uveden na festivalu …příští vlna/next wave…, měl raději zůstat za dveřmi bytu svých tvůrců.

    Hodnocení: 1

    Viz také recenze Divadlo, které bolí správně od Vladimíra Hulce (hodnocení 4)

    Taking Off Company: Klára Hajdinová a Alexandra Ptáčková: ME. Režie I. K. Kubák, dramaturgie Lucie Málková, výprava Dáša Krištofovičová. Premiéra 2. října 2014 v rámci festivalu …příští vlna/next wave…


    Komentáře k článku: Nebytové nedivadlo

    1. Klara Hajdinova

      Profilový obrázek

      Dekujeme za zajimavy nazor…
      urcite jsme se nepokouseli o komorni drama, jsme radi, ze ohlasy divaku jsou diametralne odlisne od nazoru nekterych kritiku. Jeste jednou dekujeme za zajimavou zpetnou vazbu a preji mnoho kulturnich zazitku, ktere s Vami „budou ladit“,
      s pozdravem
      Klara

      08.11.2014 (15.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,