Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo, které bolí správně

    ME považuji za brilantní ukázku možností bytového divadla coby reálné kulisy příběhu, kde divák není nepřípadným voyeurem, ale opravdovým divákem představení, ve kterém sedí – tak trochu po vzoru Allenových snímků Purpurová růže z Káhiry či Půlnoc v Paříži – přímo v kulisách dění.

    ME

    Alexandra Ptáčková vtrhla do bytu a rozehrála divokou hru FOTO KAROLINA CHASÁKOVÁ

    Herečky i text s tím počítají a vše – jak prostředí bytu, obsah textu a režie, tak zvolená místa, z nichž sleduje představení divák – je tomu uzpůsobeno. Samo usazení jej nutí přijímat dění natěsno a díky tomu nevadí, že jde o trochu banální historii několika vztahů. Možná právě naopak, neb ona „haptičnost“ nutí k maximální uvěřitelnosti, tedy civilnosti a realismu, což u řady náročnějších dramatických textů by byl těžko překonatelný problém. Lehce nadnesená, mírně ironická zpracování bizarních situací, emocí a pocitů postav (například příchod Alexandry Ptáčkové s kufry a mnoha zbytečnostmi nebo kuřácká scéna) do produkce zapadla jak přesně kalibrované součástky. Herečky tím deklarovaly, že nesledujeme realitu, ale že se tvůrci snaží ojedinělou diváckou perspektivu vhodně využít pro umělý tvar zvaný DIVADLO. Zvolený jednoduchý příběh dovoloval dobírat se podstaty dané formy a odkrývat psychologické stavy a jednání postav a situačních rovin dění, které by na velkém jevišti diváka jen stěží svou – téměř dokumentárností – vtahovalo. Tvůrci divácky vděčným a příhodným způsobem s těmito významy a divadelními výzvami pracovali. Jednou nechali diváky až k nesnesení čekat a téměř nic se nedělo (příchody obou postav, dialogy v ložnici a kuchyni, převleky v koupelně), jindy byly situace třeskuté, že je nebylo možné usledovat.

    ME nabídlo pevný schod, o který se dá opřít a přes něj se vydat v takovém typu divadla dál a výš. Ukázalo, že bytové divadlo může být nejen nezbytnou formou divadla v dobách politických totalit nebo ekonomických tlaků, ale i prostorem pro svébytné inscenace divadla site-specific, kde byt je pro divadelní tvar i obsah formotvorným prostředím.

    Hodnocení: 4

    Viz také recenze Nebytové nedivadlo od Terezy Hýskové (hodnocení 1)

    Studio Hrdinů – Pavel Zajíček: Pustina. Adaptace a režie Miroslav Bambušek, výprava Zuzana Krejzková, dramaturgie Jan Horák, hudba DG 307, autoři filmů Martin Ježek, Jakub Halousek, Jan Daňhel, Miroslav Bambušek, Martin Klapper, Martin Čihák. Premiéra 6. října 2014 v rámci festivalu …příští vlna/next wave…


    Komentáře k článku: Divadlo, které bolí správně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,