Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Slušnost neznamená slabost

    Až dojemnou péči o moji osobu předvedl v Právu ve svém článku Žába na prameni? (otištěném v sobotu 16. 2.) politolog Lukáš Jelínek. 

    Kromě jiného napsal: Lze se naprosto vážně tázat, čemu vlastně ve svěřeném úřadu rozumí. Politologové z podstaty své profese musí rozumět všemu, i když víme, že to není možné. Pan Jelínek toho o kulturní politice sice napsal ve svém textu hodně, ale fakta nepoužil v podstatě žádná. Dovolím si některá jemu i čtenářům předložit já.

    Rozpočet ministerstva činí pro tento rok 8,89 miliardy korun, loni to bylo 8,42 miliardy. Významnou část, až 1,65 miliardy, z toho ale představují peníze ze zdrojů Evropské unie. V roce minulém to byla jen miliarda. Pokud odečteme tyto jasně nasměrované peníze a navíc připočteme, že musíme spolufinancovat evropské projekty (částkou 250 milionů), tak se dostáváme v rozpočtu k částce o 150 milionů nižší než loni. Z toho pak vznikla tahanice, že dáváme daleko méně peněz na živé umění. Nakonec se nám podařilo v minulých dnech najít více financí i pro tuto část kultury. Pokud by nás chtěl někdo v této souvislosti obvinit za drastický zásah do české kultury, chci jen připomenout, že škrty na kulturu, bohužel, se v současné ekonomické krizi objevují všude v Evropě. Bez ohledu na to, zda je vláda levicová (Francie) nebo pravicová (Španělsko, Velká Británie)
    Moje vystupování považuje pan Jelínek za defenzivní a nepřesvědčivé. Za dobu, co jsem v úřadě, byl ale přijat zákon o podpoře kinematografie a audiovize, na který se léta čekalo. Došlo k výrazným posunům v letitých kauzách v oblasti památkové péče a ministerstvo zprostředkovalo navrácení některých nelegálně vyvezených či odcizených uměleckých děl. Česká filharmonie zahájila sezonu s novým šéfdirigentem. Jmenováním nového ředitele byla stabilizována situace v Národním divadla (ano, zde jsme předtím udělali chyby). Ke kompromisnímu řešení dospěla v lednu složitá jednání o budoucnosti točny v Českém Krumlově. A mohla bych jmenovat desítky dalších věcí. To je defenziva?

    Chtěla bych v této souvislosti připomenout, že slušnost neznamená slabost. Výsledky průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd totiž hovoří jinak, než o čem média s oblibou píší. Toto centrum vydalo 14. února zprávu o hodnocení vývoje vybraných oblastí veřejného života za rok 2012. Občané si v případě kultury myslí toto: podle 22 procent se situace zlepšila, podle 58 procent zůstává stejná a pouze podle 13 procent se zhoršila (sedm procent neví). CVVM zveřejnilo 11. června loňského roku (to už jsem byla půl roku ministryní) i výsledky jiného výzkumu – podle něj bylo ministerstvo kultury nejlépe hodnoceným ministerstvem ze všech.
    Za důvod některých problémů v kulturní politice státu považuje Lukáš Jelínek „vztah neoliberální pravice k nehmotným statkům, k nimž kultura patří“. V tom případě bych doporučovala se podívat na rozpočty ministerstva kultury za posledních deset let. Za levicových vlád nešlo rozhodně na kulturu více peněz. Změnila se ale struktura rozdělování financí – daleko více zdrojů, jak už jsem psala, jde z Evropské unie a daleko více dáváme na vědu a výzkum. Výdaje na vědu a výzkum představují 471 milionů korun a z větší části směřují do zhodnocení státního majetku a majetku samospráv, proto se vyznačují dlouhodobými pozitivními účinky na ekonomiku i podporu kulturního rozvoje regionů. Kdo chce modernější a konkurenceschopnější Českou republiku, tomu rozumí.

    Přestože mnozí naši kritici tvrdí, že ženeme kulturu (a všechno co k ní patří) do propasti, není to pravda. Stát má mnoha uměleckým aktivitám pomáhat, má pečovat o památky, starat se o uchování i rozvoj kulturního dědictví, ale musíme u toho vycházet z reálných možností státu, ne ze zbožných přání několika jednotlivců.

    18. 2. 2013

    Mgr. Alena Hanáková (Autorka je ministryní kultury)

    Převzato ze stránek Ministerstva kultury: Kultura versus silná slova a slabé argumenty


    Komentáře k článku: Slušnost neznamená slabost

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Paní ministryně
      si zřejmě neuvědomuje, že je dírou pod čárou ponoru v boku korábu koalice TOP 09 – StaN. Neuvědomuje si to zřejmě, žel ani kníže, o jehož zázračných 45% se zasloužila především tzv. kulturní fronta v nejširším slova smyslu. A volby se blíží, nejsou-li, z dopuštění M. Zemana, už za dveřmi (chtějí je KSČM, SPOZ, ČSSD a konečně i TP 09, jakkoli Kalousek tvrdí opak).
      Ostudná byla už kauza ministryní odvolané „repatriace“ urny s popelem Františka Kupky, jehož busta, darovaná dědici České republice, teď leží kdesi na MK ČR, protože na vyšehradský Slavín urna uložena nebyla a v pařížském podzemním kolumbáriu pro ni není místo.
      Je úsměvné, když paní Hanáková připustí jenom jednu jedinou chybičku za svého ministrování: „Jmenováním nového ředitele byla stabilizována situace v Národním divadla (ano, zde jsme předtím udělali chyby)“.
      Pravda, i já si myslím, že nový ředitel je lepší, než byl ten předchozí. Ale co jeho jmenování předcházelo! Olbřímí skandál, vyšperkovaný kabaretním vystoupením paní ministryně přímo na prknech Zlaté kapličky. Z jejího „nastavování procesů“ se už stala populární „hláška“. To nebyl ojedinělý „úlet“, to byl přímo gejzír arogancí a nekompetentností, den za dnem, hodinu za hodinou!
      Jestli si MK ČR myslí, že problém ND vyřešilo, je na katastrofálním omylu! Kostlivec Státní opery je tu stále a její bývalí zaměstnanci neztichli. Jan Burian ani celé ND tento problém vlastními silami vyřešit nemohou, protože to není problém zaměstnanců divadla, ale jeho majitele (stát reprezentovaný ministerstvem kultury). Před hladovou smečkou se jeden neuchrání tím, že zavře oči!
      Je to MK ČR, a nikoli nový ředitel, kdo musí rozhodnout kolik bude peněz a co se za ně dá pořídit. Hybrid vzniklý sloučením zaměstnanců SO a opery ND je zjevně neobhajitelný a neufinancovatelný. Přitom snad ještě nikdy nebyly politické souřadnice pro kontruktivní řešení tak příznivé jako dneska.
      MK ČR je od voleb v gesci StaN, koaličního partnera TOP 09. Na pražském magistrátě je nejsilnější stranou TOP 09 (primátor Svoboda vládne de facto na jejích bodácích). Radním pro kulturu je člen TOP 09 Václav Novotný. Kdy jindy by už mělo dojít k dohodě?
      Jak oprávněně píše J. Machalická (LN 19. 2.): Proč nemůže město místo Karlína platit operu, která by mohla jednu linii své dramaturgie věnovat klasické operetě…? Ano, tradiční budovu pro tuto operu má Praha mezi muzeem a nádražím. Národní divadlo může starší operu (předromantickou) provozovat ve slohově odpovídajícím Stavovském a tu novější v Kapličce tak, jak tomu bylo až do roku 1938.
      Praha je, už kvůli srovnání nejenom s jinými evropskými hlavními městy, ale i s většinou našich krajských měst, povinna zřizovat svou „metropolitní“.
      A Karlín? Ten je možno pronajmout soukromým muzikálovým produkcím. Ušetřila by se spousta peněz a co do uměleckého výsledku by to bylo více méně totéž.

      21.02.2013 (15.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Marie Reslová:
      Ministryně Hanáková, nová hvězda televizní zábavy
      Poradci nejspíš usoudili, že pro ministryni kultury Hanákovou bude zábavný pořad nejvhodnější mediální formát. Začíná být totiž jasné, že bezelstné televizní výkony vizovické učitelky a shodou okolností též ministryně kultury Aleny Hanákové hned tak někdo z vládních představitelů nepřekoná.
      Legendárním výkop: „nemám s sebou podklady“ (v televizních Událostech na téma církevních restitucí). Pár týdnů poté konverzovala paní Hanáková s Petrem Fischerem Před půlnocí o své víře ve „smysluplnost politiky“, která „může posouvat věci dopředu“. Kam je to „dopředu“ ovšem ani na třetí pokus definovat nedokázala. Místo toho ohromila moderátora citátem z Platóna a vzápětí přiznala, že „to nečte“, má ráda Svěráka, který tak nějak „pohladí po duši“.
      V Interview na ČT24 na konci dubna už bylo zřejmé, že kdosi ministryni vštípil základní finty politického mlžení: bezobsažnou odpověď vždy hbitě uštrikovala z dotazu moderátora. Insitní reakce, jakási nepatřičná veselost a hlavně očividná neschopnost pochopit otázku, proč má být nakládání s církevními restitucemi vyjmuto z běžných daňových povinností při prodeji majetku, dostala do kolen i moderátora s jinak kamennou tváří Františka Lutonského. Když paní Hanáková po desáté zopakovala „ano pane redaktore, stát se může cokoliv, ale já předpokládám, věřím a doufám“, na jeho tváři hrál už velmi pobavený úsměv.
      Naposled tedy mediální poradci vyslali paní ministryni k Šípovi do Všechnopárty. Nejspíš usoudili, že pro její výroky bude zábavný pořad ten správný formát. Možná doufali, že věty typu: „Přinde mi to jako jedno z možných řešení“, či dialekticky vyvážená odpověď: „Možná, že přinde, možná, že nepřinde“, aspoň někoho pobaví. Záznam jejího vystoupení je totiž k dispozici na stránkách České televize.
      Paní Hanákové se podařilo trochu vykolejit i ostříleného Karla Šípa. Poprvé, když mu sdělila, že „získala to nejkrásnější ministerstvo“. Zjevně znejistěný Šíp se připtal, co že je na něm tak krásného. „Chce se mi říct, třeba vy,“ opáčila, koketně kroutíc očima, paní ministryně. „Já že jsem hlavní krasavec ministerstva kultury“, nelíčeně strnul Šíp. „Všichni umělci nebo ti, co kulturu dělají. Jsou to všichni úžasně emotivní, citliví lidi. Teď jste porostl, co?“ plácala se bodře do kolen chechtající Hanáková.
      Pak už to vypadalo, že se moderátor skoro bojí nějakou otázku položit. Zkusil tu nejjednodušší, co z umění se paní ministryni líbí. Odpověď byla ohromující: „Mně teda říkali, že nemám říkat, že mám ráda kulturu jako celek. Protože je úplně vedle, když řeknu, že mám kulturu ráda. Že mám ráda různou hudbu. Mám velice ráda šansony. Z našich lidí třeba Hanu Hegerovou. Tu už miluju od dětství.“
      V zábavném pořadu se asi nemá pokládat otázka, zda paní ministryně chce vyměnit šéfa Národního divadla. Však taky konsternovaný Šíp dostal odpověď blízkou kabaretní satiře, v níž se snoubila jazyková klišé doby před i polistopadové: „Já možná ani tak nepřemýšlím úplně nad tím, že by bylo nejdůležitější vyměnit ředitele Národního divadla, spíše přemýšlím nad tím, jaké kroky učinit k tomu, aby se celá situace uklidnila, aby byla přijatelná, aby vlastně i v tomto směru kulturní život v Praze a vůbec jako v republice, která to určitě sleduje, byl pohodový. Já si myslím, že si to zaslouží nejen Národní divadlo a Státní opera, ale my všichni v této chvíli.“ (…)
      06. 06. 2012

      23.02.2013 (4.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pro úplnost dodávám,
      že výše citovaný text vyšel 6. 6. 2012 na serveru Česká pozice.cz: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/ministryne-hanakova-nova-hvezda-televizni-zabavy

      23.02.2013 (16.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,