Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    S radostným zaujetím se opět sešli

    Již dobře zavedený brněnský festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER (jeho 28. ročník se konal ve dnech 17.–21. dubna) se vyznačoval pestrou nabídkou, dynamickým oživením městských prostor (otevření venkovní scény u Rónovy nedávno instalované sochy Jošta Lucemburského) a pochopitelně výraznou energií, která vždy sálá ze setkání adeptů divadelního kumštu. Letos dorazili – kromě Středoevropanů – účinkující také z Jižní Afriky, Arménie, Izraele, Velké Británie, Ruska, Slovinska.

    Skotská inscenace The Words of Others (Slova ostatních) získala ocenění od studentů FOTO JIŘÍ KARMASÍN

    Soustředil jsem se na hlavní program, kde mě hned zkraje zaujali studenti z Kapského Města – na jevišti byli dva, kteří v původní produkci Ostrov (mělo jít o Robben Island, kde dlouhá léta internovali i Nelsona Mandelu) s výrazným fyzickým nasazením a jiskřivou energií prezentovali každodenní otrockou dřinu ve vězení. Už když jsme dorazili do hlediště, byli v akci a řádně propocení. Dril, dynamizovaný zvukem bachařovy píšťalky, přerušovali oba mladíci nácvikem Sofoklovy Antigony (snad pro spoluvězně) a dialog v rolích – Antigona versus Kreón – vypovídal o problému svobody i z jiného úhlu pohledu.

    Za umělecké vrcholy přehlídky považuji vystoupení studentů z Varšavy a Tel Avivu. Polská inscenace, kterou s posluchači Divadelní akademie Alexandra Zelwerovicze připravila režisérka Grazyna Kania, prezentovala opus Othello, ne však Shakespearův text, ale opracování tématu turecko-německým tvůrčím tandemem Zaimoglu–Senkel, který měl premiéru v Münchner Kammerspiele roku 2003. Neodhadnu, zda režisérka lehce pozměněnou fabuli nevyšperkovala ještě dalšími inovacemi, nicméně hlavní posun se týká Jagovy intriky a její motivace. Po pitce, do níž Jago s Roderigem vmanipulují Cassia, alkoholu nejspíš příliš nepřivyklý Cassio Roderiga znásilní. Má ovšem také poměr s Jagovou ženou Emilií, takže ten, k padoušskému chování motivován mnohonásobně, ve finále při rvačce Cassia s Roderigem zabije oba, prvního ze žárlivosti, druhého jako svědka. Herecky výrazní v inscenaci ovšem byli především představitelé Othella a Desdemony, z obou „přes rampu“ prýštila mladistvá smyslnost, Desdemona navíc nepředstavovala trpitelku, ale emancipovanou dámu, řešící nedorozumění ostrými partnerskými hádkami. Častý problém inscenace klasického Othella, načernění bělošského herce, řešila inscenace zcela nekompromisně. Nátěr zanechával stopy na všech, kteří se s Othellem dostali do tělesného kontaktu (tedy především Desdemona), a když si zpocený protagonista setřel pot, svůj pigment „krémem na boty“ doplnil. Na počátku inscenace má kyperský místodržící navíc rudou rtěnkou lascivně zvýrazněná ústa. Tato groteskní koketerie je jevištně účinná, na druhou stranu chápu adepta Thálie z Kapského Města, který opustil sál. Inscenace byla divoká, v interpretaci jistě diskutabilní, herecky suverénní. Bez přestávky trvala skoro tři hodiny.

    Trójanky se objevily na programu hned dvakrát, jako sympatické procvičování ve zkušebně s ukázkami potenciálních interpretačních dovedností je předvedli studenti z Londýna, zážitkem byla ovšem produkce telavivské herecké školy Yorama Loewensteina. V režii Yaira Shermana prezentovali studenti úpravu klasické Eurípidovy tragédie od předního izraelského dramatika Hanocha Levina Ztracené Trójanky. Inscenaci nechyběly vznešenost a výrazné herecké výkony, oceňoval jsem přesnou, nikdy nepřekročenou míru, i když se jednalo o inscenaci patetickou. Hrálo se na ploše zalité vodou, ta začínala „účinkovat“, nejen smáčet protagonisty, s přibývajícími minutami, především ve výtvarně úchvatné erotické scéně, kdy Helena, rozbuška trójské války, znovu zcela získává Meneláa, který se chystal ji zabít, vyzýván k tomu ostatně hlavní trpitelkou tragédie Hekabé.

    Co nabídli studenti z Prahy, Brna a Bratislavy? Žranice, kterou se prezentovala DAMU, byla už v DN reflektována (já ji zhlédl v Praze), JAMU se představila Mechanickým pomerančem, titulem kdysi kultovním, v režii Barbory Chovancové. Moc přesvědčivě nevyzněl, o něco lépe dopadla smělá verze Dürrenmattovy Návštěvy staré dámy v interpretaci bratislavských studentů. Inscenace měla sice svoje limity, ale ve srovnání s brněnskou prezentací mi připadla zaujatější a opravdovější (nemohu nepřipomenout diskutabilní moment, kdy obyvatelé městečka vítají Kláru při příjezdu Davidovým spartakiádním dryákem Poupata).

    Ocenění za mužský herecký výkon získal od ředitele festivalu Petra Oslzlého jeden z jihoafrických protagonistů Luntu Masiz, z dam byla porotou oceněna Michal Uziel, představitelka telavivské Hekabé, dostalo se i na výtvarné podoby pražské Žranice a ionescovského koktailu Není to tak z německého Ludwigsburgu, studenti vyznamenali půlhodinovou miniaturu z Glasgowa Slova ostatních.

    Poslední odstaveček připojuji nerad, ale domnívám se, že musím. Vadou na kráse sympatického festivalu byl neuvěřitelně odbytý katalog, snad zcela neredigovaný. Z jedné strany česky, z druhé anglicky. Na české straně byly nejenom otištěny nepřeložené tituly her, ale dokonce názvy českých a slovenských divadelních učilišť „zůstaly“ v angličtině, vyskytly se hrubé chyby (Levinovi hry), u ionescovského projektu se zase objevila informace, že jde o fragmenty z autorových méně známých textů, přičemž nezanedbatelnou položku tvořily úryvky z Plešaté zpěvačky, nebyla nouze o formulace typu Představení je hodně založeno na souboru. Příště prosím o větší pečlivost „při výrobě“ festivalové tiskoviny.

    • Autor:
    • Publikováno: 1. května 2018

    Komentáře k článku: S radostným zaujetím se opět sešli

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,