Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky

    Sbohem, pane profesore! (No. 14)

    Naposledy jsme se s ním viděli úplnou náhodou na výstavě Mikuláše Medka: Nahý v trní. Byla otevřená poslední den a my a Císařovi jsme si tam vystáli frontu a řekli si pár slov mezi obrazy. Domluvili jsme se, že za nimi někdy přijedeme do Unhoště. Vlastně tam jsme se s panem profesorem rozloučili.

    Lenka a Jakub

    Benedikt Císařský, Hronov 2009. Foto Jasanka Kajmanová

    Lenočko, vy musíte hrát divadlo

    Když jsme s naším amatérským divadlem chystali Tajemný VAD v Karpatech, usoudili jsme, že roli spisovatele Julesa Verna by svým hlasem nejlépe ztvárnil profesor Císař (tu geniální myšlenku jistě vymyslel Kazimír Lupinec). Když jsme pak zajeli do Unhoště s domácím chlebem, pan profesor sice zapochyboval, jestli je na tu roli opravdu nejlepší, ale s obsazením souhlasil a ptal se jen, jakou máme představu a jak to bude probíhat… Když jsme zavtipkovali, že stejně jako ostatní členové souboru V.A.D. by si i on měl vymyslet svůj pseudonym, hrdě oznámil, že ho samozřejmě už má, že je Benedikt Císařský.

    Pak jsme k němu přijeli nahrávat. Své ženě Mirce oznámil, že má důležitou práci, zavřel se s námi ve své pracovně a nahrávali jsme. Celý text si přečetl ve vteřině a řekl, že je připraven. Natočilo se snad všechno napoprvé a bylo to neuvěřitelné. Hlas pana profesora v roli Verna (a v jednom okamžiku i v roli samotného prof. Císaře) je nenahraditelný. Stejně jako byl nenahraditelný pan profesor sám.

    S profesorem na svatbě (2012). Foto Jan Kocek

    Jednou s námi hrál dokonce naživo. Bylo to na mé svatbě s Jakubem v roce 2012 (panu profesorovi bylo tehdy osmdesát). Svatební překvapení bylo, že to pan profesor pojal jako performanci. Texty, které se ve hře vážou k ději Vernova románu, pozměnil a mluvil během představení o nás – novomanželích.

    Pan Císař byl pro mne samozřejmě profesor DAMU, ale především přítel. Poznala jsem ho jako porotce amatérských činoherních přehlídek, kam jsem jezdila jako účastnice, a hlavně na přehlídkách experimentálního divadla, kam jsem ho zvala jako organizátorka. Byl neuvěřitelně otevřený. Dokázal statečně sledovat a patřičně ocenit i ty nejneobvyklejší „události“, ať už šlo o Dred Náchod (Ondřej Pumr), Divadlo Kámen (Petr Macháček) nebo Pachýř Pačejoff (Jakub Vašíček). Jakmile ho něco jen trochu zaujalo, zajímal se o věc do hloubky… a svůj zájem dokázal šířit dál. Uměl báječně podpořit některé soubory nebo spolky. Mnohé z nich vděčí panu profesorovi za svou nynější existenci a podobu.

    Každoročně jsme spolu měli rande na Jiráskově Hronově. Mirka Císařová nám jedno rande ročně tolerovala… Doslova mi pana profesora půjčila :-). Dali jsme si zmrzlinový pohár nebo něco ostřejšího podle situace…, probrali jsme nějaká divadla, ale hlavně život. Radila jsem se s ním o studiích performerství. Doporučil mi „na stará kolena“ jít studovat. Později mě pošťouchl i k dramaturgii.

    Říkával: Lenočko, vy ale musíte hrát divadlo. Tak říkám: Pane profesore, budu!

    Lenka Huláková / Jasanka Kajmanová / pro profesora Císaře Lenočka

    S profesorem před svatbou (2012). Foto Jan Kocek

    Kdo to má: Císaře na svatbě

    Nevím už, kdy jsem se s ním potkal poprvé, protože on jako by tu byl od počátku věků. Esenciální Mudrc, děd Vševěd, Myslitel. Byl také Bystrozraký – oblíbené historky o tom, jak dovedl do detailu rozebrat představení, u kterého očividně spal nebo měl aspoň zavřené oči, jsou pravdivé. Pokládal jsem za štěstí a ohromnou poctu, že jsem čas od času mohl být v jeho blízkosti, že mě v rámci společně trávených přehlídek dokonce přijal „za parťáka“, popovídal si se mnou, zavtipkoval, ocenil mou práci, podpořil mě… Dokázal zkrátka i přes propasti ve vědomostech, zkušenostech i v důvtipu komunikovat s bližními jako se sobě rovnými. I v tom – nebo právě v tom – byla jeho velikost.

    S profesorem na svatbě (2012). Foto Jan Kocek

    Že pan profesor jednou bude hostem na mé vlastní svatbě, o tom se mi věru ani nesnilo. To bylo ovšem díky mé ženě – jeho oblíbené herečce.

    Pana profesora ale musím ocenit i ve vztahu k oboru, kterým se profesně zabývám, tj. dramatické výchově a dětskému divadlu. Jsem rád, že jsem se nikdy nenechal odradit našeptávači, kteří varovali, že ON takový obor vůbec neuznává, že podle NĚJ děti na jeviště nepatří a že jsou to jen cvičené opičky… Ano, připouštím, že takové věci občas říkal. Někdy to ovšem bylo docela na místě. O to víc mě ale těší, že právě v něm našla dramatická výchova v posledních letech přesvědčeného zastánce.

    Pan profesor mi už teď moc chybí a chybět bude znovu a znovu na všech budoucích divadelních přehlídkách. Půjčím-li si slova své oblíbené hudebnice a performerky Laurie Anderson (i pan profesor se s jejím dílem seznámil díky jednomu našemu dávnému představení), když umřel, jako by shořela celá knihovna.

    Jakub Hulák

    ///

    Máte-li zájem připojit se k tomuto cyklu vzpomínek a ohlédnutí za profesorem Janem Císařem, pište a posílejte své příspěvky na adresu redakce: redakce@divadelni-noviny.

    Více na i-DN:

    Jan Císař

    Zemřel Jan Císař


    Komentáře k článku: Sbohem, pane profesore! (No. 14)

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jakube,
      moc hezky a poctivě napsané. Od vás obou. Ztotožňuju se s vámi, ostatně jsme se s profesorem Císařem často setkávali společně.
      Reaguju však kvůli něčemu jinému. Spíše pro informaci. Podobenství o zemřelém člověku (otci) a shořelé knihovně z písně Laurie Anderson World Without End, který uvádíš („When my father died it was like a whole library had burned down“), je její citací starého afrického přísloví. V angličtině: „When an old man dies, a library burns to the ground“. Různé jeho verze se dají najít ve více afrických státech a používá je řada tamních spisovatelů, zpěváků a dokonce duchovních právě během pohřbů (vychází z ještě dávnějšího přísloví „jako když uschne starý strom uprostřed vesnice“). Na profesora Císaře pasuje přesně. Jsem přesvědčen a tomtéž jako Ty a jistě nejsme sami.

      07.05.2021 (0.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,