Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky

    Sbohem, pane profesore! (No. 1)

    Dnes opouští pozemský svět profesor Jan Císař. Ve smuteční síni krematoria Motol v Praze se v úzkém kruhu rodiny a nejbližších přátel koná poslední rozloučení. V plenéru před Divadlem VILA Štvanice vysadí ve stejný čas –  ve 14 hodin – jeho přátelé, kolegové a studenti „strom Jana Císaře“ a v 15 hodin uctí jeho památku minutou ticha (více zde). I my v Divadelních novinách na tuto osobnost české teatrologie, dramaturgie, kritiky a divadla vůbec budeme myslet a vzpomínat. A rozhodli jsme se symbolicky v tento den a ve stejný čas zahájit cyklus osobních vzpomínek a ohlédnutí na něj. Každý den budeme ve 14 hodin uveřejňovat jednu vzpomínku. Máte-li zájem se připojit, pište a posílejte své příspěvky na adresu redakce: redakce@divadelni-noviny.

    František Laurin a Jan Císař, Jiráskův Hronov 2015. Foto Ivo Mičkal

    Seriál zahajujeme krátkou osobní i profesní charakteristikou profesora Císaře od jednoho z jeho nejbližších přátel a dlouholetých spolupracovníků – režiséra Františka Laurina.

    Proč právě ty si děláš poznámky?

    S profesorem Císařem jsem se poznal téměř před šedesáti lety. Zprvu jako s kritikem mých inscenací, později na divadelní fakultě či spolupráci na inscenacích v Národním divadle a také při účasti v mnoha divadelních porotách a kurzech v oblasti amatérského divadla.

    Byl mimořádně vzdělaný, divadlu rozuměl jako málokdo, ale nikdy to nedával ostentativně najevo. Měl smysl pro humor, k práci jiných přistupoval s úctou a snad proto mu i ješitní herci rádi naslouchali. Nikdy nevnucoval svůj divadelní názor. Dokonale popsal, co viděl, skvěle rozebral a zase to na rozdíl od jiných uměl dát dohromady s jasně srozumitelným poučením.

    Jednou se mě na nějakém kurzu zeptal, prosím tě, proč právě ty si děláš poznámky k tomu, co říkám? Je to tak zajímavý, že se k tomu budu vracet, odpověděl jsem a také jsem se často vracel.

    Bude mi chybět jeho přátelství. Ale především bude jeho osobnost chybět celému českému divadlu.

    František Laurin, režisér

    ///

    Více na i-DN:

    Jan Císař

    Zemřel Jan Císař


    Komentáře k článku: Sbohem, pane profesore! (No. 1)

    1. Lída Vlášková

      Avatar

      Děkuji,
      pane Laurine!

      23.04.2021 (16.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,