Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    REPORTÁŽ: V náruči laskavého Zlína (No. 1)

    Mé zběsile nabité festivalové turné pokračuje zastávkou z nejmilovanějších, a sice zlínskými slavnostmi aktuálního česko-slovenského divadla Setkání/Stretnutie, kam pravidelně a s láskou vyrážím již bezmála čtvrt století. Jak se zatím jeví letošní set?

    Rieka čo prázdnom nepreteká – Divadlo Akadémie umení v Banskej Bystrici. Foto: archiv festivalu

    Úterní pozvolný start se nesl na vlnách Rieky, čo prázdnom nepreteká. Komponované poetické pásmo v režii Akademie umění z Banské Bystrice, uvedené v klubovém prostoru Dílna, přineslo adekvátně pestrou směsici monologů a šansonů i lehce hypnotickou atmosféru spiklenecké slavnosti. Ideální vstup!

    Slavnostní zahájení v hlavním sále Městského divadla Zlín, uvedly tradiční zdravice politiků i členů vedení MdZ, a rovněž i udělení Ceny Martina Porubjaka, jejímž dosud nejmladším laureátem se letos stal pedagog, režisér, dramatik, a rovněž někdejší zdejší umělecký šéf, Dodo Gombár. Po nutných, leč naštěstí stručných úvodních procedurách již rozměrově velkorysé jeviště zlínského chrámu múzy Thálie ovládli členky a členové souboru trnavského Divadla Jána Palárika, s životopisnou jevištní féerií, nazvanou lakonicky Filip.

    Divadlo Jána Palárika přivezlo životopisnou jevištní féerií nazvanou lakonicky Filip. Foto: archiv festivalu

    Největší devizou inscenace, jež je neformální poctou osobnosti bezmála renesančního rozsahu, tvůrčí legendě československého uměleckého spektra druhé poloviny 20. století Jaroslavu Filipovi je pevně semknutý kolektivní výkon zúčastněného hereckého okteta, který se mimo jiné osvědčí jako výtečně šlapající band. Kvalitu i srozumitelnost živelně interpretovaných písní sice místy snižovaly akustické limity zlínského sálu, nakažlivá energie i vyrovnaný poměr humoru a nostalgie však hravě vyvolaly vlny diváckého nadšení. Textu Mira Dacha sice chybí pozorná externí dramaturgie, jež by rozkošatělou předlohu zbavila přemíry vyprávěcích žánrových klišé, již mnohdy násobí i poněkud stereotypní, a v detailech přespříliš uctivá režie Jána Luterána,  kombinující poetickou grotesku, dokument a monumentální pomník.  Coby svižná, divadelně atraktivní zpráva o jednom výjimečném životě, se však trnavský výstřel dá přijmout bez zásadnějších ztrát. Trnavští suverénně potvrdili svůj nesporný potenciál.

    ///

    Pokračování příště!


    Komentáře k článku: REPORTÁŽ: V náruči laskavého Zlína (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,