Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Rebelie z prášku

    První dítko v růžové čepici s umělohmotnými bodci připomínajícími punkerské číro jsme viděli cestou v tramvaji. Na pražském Václavském náměstí potkáváme další a před vchodem do Lucerny už je jich jako nasráno. Bejbypank totiž povoluje i sprostá slova a jeho malí vyznavači – fanoušci Kašpárka v rohlíku, už v doprovodu rodičů tasí vstupenky.

    Máme štěstí a se synkem obsazujeme poslední volná místa vlevo nad pódiem. Do očí nám sice šajní fialové reflektory, ale zato máme výhled rovnou do kotle. Je těsně před začátkem a v kotli už to vře. Drobotina, které hádám něco mezi pěti a dvanácti (ti mladší sedí s rodiči opodál), se trpělivě mačká u pódia a s příchodem prvních vystupujících se šťastně rozvlní a rozposkakuje. Mají svůj bejbypank rádi. Leckteří znají nazpaměť i texty a zpívají spolu s interprety. Rozpustilá hudba, šťastné rozdováděné děti a rodiče pyšní na to, že jsou in a své děti vzali sem, a ne na nějakou disneyovskou infantilní blbinu. Děti spojují umělohmotné punkové čepice, rodiče zase světonázor. Tak trochu jiní rodiče. Své děti vedou k revoltě a sami přitom vzpomínají na své divoké mládí. Žádní sešněrovaní dospěláci, to by tak hrálo. Jsou přece jiní než jejich otcové a matky, a ze svých dětí vychovají opravdové individuality. Jenže ruku na srdce: není punk něco, co z podstaty není bejby, a hlavně: každý si na to musí přijít sám? Zní to příliš školometsky a nepřejícně? A co je tedy punk?

    Je mu pět, neví nic a máma mu o přestávce koupí číro. Dívám se na chlapečka, co loudí po mámě onu růžovou čepici, prodávají ji tu na stánku. Stejně tak by chtěl uši myšáka Mickeyho, kdyby je tu měli. Jenže mají tu číra a trička s cool obrázky a jiné bejbypankoviny. Táhnu synka radši rychle oklikou dál, aby po něčem náhodou nezatoužil taky, a myslím na to, že přes všechnu úctu k jejich vtipu a estetice se mi zdá divadelně hudební skupina Kašpárek v rohlíku tak trochu jako další z obehraných příkladů toho, jak mainstream vyžírá alternativu. Vykostit takhle rebelii pro mrňata, toho se tady opravdu zatím ještě nikdo takhle ve velkém nezhostil. A nejde o to, že bych Kašpárkovi vyčítala to, že se z něj stala „masovka“. Úspěch si jeho tvůrci čestně odpracovali a lze jim k němu pouze blahopřát. Jde o to, že žádné sedmileté dítě není rebel. A pokud ano, je to hra ega jeho vlastních rodičů.

    A písně, co znějí z pódia? Svědectví o dobovém posunu. Píseň o Angelině Jolie jako by ostentativně hlásila: přestože jsme malí, žereme ji taky, tak nám laskavě nevnucujte barbíny. Ta o zlobivých vílách je pro holčičky uvědomělých matek, co svým dcerám už neříkají: buď milá, hačej a usmívej se a ta o vysněné elektrické kytaře jako by křičela: s lego stavebnicema běžte do háje a navalte něco dospěláckýho. Pod zlobivými vílami si představím pětileté holky, zatímco tomu, kdo chce kytaru, už klepe na dveře puberta. Však tomu odpovídá i publikum. Vedle tříletých sedí na balkóně Lucerny i kluci ve vytahaných mikinách, na hlavě i v tom vedru kapucu, míň než dvanáct jim nebude. Mezi tou drobotinou se už dost možná ani necítí dobře. Jenže co naplat. Táta s mamkou zaveleli, a tak se jde v jedenáct dopoledne do Lucerny kalit. Možná pak, až kluci přijdou domů, pustí si na plný pecky Holky z naší školky a umělohmotný číra, co jim mámy nakoupily, zahrabou někam hodně hluboko do skříně.


    Komentáře k článku: Rebelie z prášku

    1. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Naprosto výstižné!

      26.01.2011 (10.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Chtěl jsem to napsat už dávno, ale lépe později než jindy: Petra Hůlová ty sloupky píše opravdu dobře. Mám rád lidi, kterí se nebojí mít odlišný názor, než jaký se sluší, ale stejně tak se nebojí mít při jiné příležitosti právě takový názor jaký se sluší. Což je míněno bez sebemenší ironie pouze a jen jako uznání autorské svébytnosti, která se nevybíjí pouze v provokaci.

      26.01.2011 (15.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Ještě se sluší dodat – píše je dobře nejen pokud jde o jejich obsah, ale též co se týče jazyka. Hůlová – literát tu dobře slouží Hůlové – kritikovi.
      Ta solidní literární a kritická dvojjedinnost Hůlové je vlastně docela řídký jev.

      26.01.2011 (16.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Jo, to je taky pravda 🙂

      27.01.2011 (15.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. David Dvořák

      Profilový obrázek

      Děkujeme za hezký článeček, to je panečku na světě názorů, to to jede jak po dobře namazaném eskalátoru. Jen na doplnění: Bejbypank není rebélie pro děti, má jen lehce pospojovat malé a velké ve společné zábavě, motivovat je ke společné aktivitě a podporovat v dětech jejich uvažování a vrcet ho dospělákům. Ukázat jim, že stojí za to vyrobit si dřevěnou čokoládu, už proto, že takovou pitominu svět neviděl. A taky se snažíme to neflákat. Radost tvůrců a interpretů je nad vší světovou myšlenkou, výchovou a životní dramaturgií. Všechny texty jsou psané pro někoho konkrétního a jsou svobodné a osobní. Impulsem jsou naše děti a ty jsou daleko od bezbřehého vedení k individualitě, která je v Čechách často pouze záměnou za to, jak obhájit vlastní neschopnost žit se svým prckem pořádně a úplně. Projekt je od počátku postaven na zdravém outsiderství a radosti z nápadů. Tolik o ambici. Stát u okna a snažit se písní obejmout celý svět vede k tomu, že písnička dostane zápal plic. A to je na hospitalizaci.
      Je to moje první reakce o Kašpárkovi za dobu tohoto 100% nezávislého projektu, tak doufám, že jsem nezklamal.

      Bejbypanku zdar!
      David Dvořák
      kamarád Kašpárka v rohlíku a bejbypankáč z přesvědčení

      P.S.Včera v noci čtyřletý Tobiáš opakovaně zvracel z dávivého kašle a do unavené noci prohlásil:“Tati já snad bliju už mozek.“ To byla krása, to jsem se zaradoval.

      02.02.2011 (13.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,