Divadelní noviny > Festivaly

Průlety Letní Letnou (No. 8)

Zvláštností loňské Letní Letné byl společný work-in-progress tří skupin – francouzské, švédské a české – pod společným názvem Lacrimae. Jak organizátoři festivalu Letní Letná slíbili, tři účastníci loňského work-in-progress se letos představili ve zvláštních a dotažených cirkusových inscenacích.

Z nich se – celkem očekávatelně – rekrutoval i jeden z festivalových vrcholů, Cirkus Cirkör pod vedením režisérky Tilde Bjӧrfors (Švédsko), který také nejvíce vyhověl premise nového cirkusu propojit ústrojně artistickou virtuozitu s promyšleným divadelním konceptem.

Červenou nití jejich produkce Knitting Peace je téměř doslova příze, šňůry, provazy, lana. Z počátku špinavě bílé, v závěru vskutku nachově červené. Je tu veškerý galanterní a provaznický materiál a vše, co se dá z tohoto materiálu uplést, smotat a zamotat, uháčkovat a svázat. Sítě i chuchvalce i provázkové prostorové hlavolamy. Nejsou to pouhé  ozdoby; z každého trčícího cancourku, za který akrobaté vezmou a zatáhnou, se může zrodit nový cirkusácký trik – nový „originál“, jak tomu říkali staří cirkusáci.   Především však tento výtvarný motiv souvisí s hlavními virtuozními disciplínami, které se zde uplatňují.

Švédové jsou silní především v práci na laně a drátu, vertikálním i horizontálním, volném i pevném. Tam, kde vztah k předváděné disciplíně není zjevný, přijde na pomoc metafora: ekvilibristé na koulích se producírují na obřích klubkách pletací příze. Chuchvalce šňůr vytvářejí též krajinu; prostor šapitó je jako ověšen krápníky, které vydechují cosi severského – s ledovou jeskyní v pozadí, z jejíhož vysokého výklenku cení bílé zuby divoký ošlehaný Viking – Pan Orchestr – řádí na svých nástrojích, zalyká se zpěvem a šklebí ďábelským smíchem.

Proti loňsku přibylo jedno velmi originální číslo. Akrobatka na laně předvádí své rozmanité výstupy i sestupy a klamné pády s velikým balónem. Drží ho – za stálého pohybu – mezi nohama, kutálí po těle, udržuje mezi lanem a břichem, nechává padat a zachytává ho v poslední chvíli, prohazuje si ho s kolegou dole v manéži. Balón má na sobě mapu – je to Svět.

Některá vrcholná čísla této inscenace jsme ovšem už viděli v loňském work-in-progress: Provazochodec si vytvořil celý struník z lan a prochází se po něm, přestupuje ze struny na strunu, mění strukturu tohoto prostorového a vzdušného útvaru. V chůzi na laně zahraje na housle, zahraje na ně i když balancuje na laně na jednokolce. Vytváří houslový duet s Vikingem.  (Už předtím nám předvedl, že se dá naopak hrát i tak, že  houslemi přejíždí o napjaté provazochodecké lanko). V triumfálním závěru se široce rozkročí a rozpaží a závratnou rotací podél horizontální osy vytvoří z lan čistý krystalický dvojpyramidální tvar, jehož je středem. Viking v jeskyňce nad ním se svými houslemi šílí.

Co jsem však ještě jinde neviděla, bylo, že provazochodec nechodí pouze sám po laně, ale že lano ovládané z můstku jeho kolegyní pomocí velké stříbrné kladky naopak jezdí s provazochodcem, houpá jím dopředu dozadu jako vlna člunem.

Oproti loňské pracovní verzi je letošní tvar skvěle, promyšleně a detailně sklouben režií. Tilde Bjӧrfors se postarala, aby se myšlenka proplétání, tkaniva, procesu tkaní (příznačně ženské práce) a párání (… co v noci ušila, ve dne párá) prolínala rovnoměrně celým představením a pojila se s virtuozní artistikou, aniž by to působilo násilně (nebo skoro). Metaforické překódování artistického čísla se uplatnilo zejména  u ekvilibristů. Ti popírali fyzikální záklony, když se na nízkých tyčích ve stojkách nachylovali až zvrhle. A popírali jak fyzikální zákony, tak pud sebezáchovy, když to všechno dělali v nebezpečné výšce. A právě v takových situacích je režisérka ráda pověřila navíc loutkovou animací – rukama nohama – malých uháčkovaných pimprlat či kouzlením s oblékáním šatů ze sítí od nějaké – snad – víly.

Režie vedle celkového zajímavého režijního záměru zahrnovala celou řadu větších i drobnějších doteků režijního štětce až po závěrečnou proměnu bílé barvy šňůr za nach. Nebyla však dogmatická. Nenechala spadnout pod stůl vrcholné, nádherné a elegantní číslo artistky v zavěšené kovově lesklé obruči jenom proto, že z ní nečouhaly šňůrky… Virtuozní, fikaně promyšlené artistické číslo, je přece jen v cirkuse až na prvním místě…

• Autor: Nina Vangeli
• Publikováno: 4. září 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Průlety Letní Letnou (No. 8)

1. Klára Zindulková

   

   Dobrý den.
   Se zvědavostí jsem čekala na recenzi a přiznávám, že mě překvapila. Na Cirkus Cirkör jsem se díky velkolepé propagaci a proslulému jménu těšila, ale snad i kvůli tomu mě představení zklamalo. Scéna byla velkolepá (podle mě jedna z nejnákladnějších), nápaditá, akrobaté špičkoví, hudba skvělá… ale pro mě už je tato inscenace, v porovnání třeba s Riskem La Putyky, vykročením do směru velkolepých efektů a přehlídky „všeho, z čeho se vám bude tajit dech“. Poněkud mi tu chyběla divadelní složka, pospojování artistických čísel příběhem, odůvodnění každého prostocviku ještě něčím jiným než že je efektní, a tak ho zařadíme.
   Stále špičkový zážitek a skvělé nápady a provedení, ale možná ještě kousek tímto směrem a už to nebude NOVÝ cirkus.

   10.09.2013 (11.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Kláro,
   v rámci našeho cyklu reportáží z Letní Letné vyšla v No. 7 také má reflexe Cirkör, ve které Vaše výhrady zčásti sdílím: „Koho na novém cirkusu přitahuje nedotknutelná krása obrazů, které by ani ve snu nedokázal vymyslet, ten bude švédskými performery fascinován. Kdo by si však přál, aby figurky, které z provázků herci občas před divákem vytvoří a po jevišti rozestavují či rozvěšují, vyletěly z klecí, bude mu přece jen trochu chybět srdce.“
   /Viz: http://www.divadelni-noviny.cz/prulety-letni-letnou-no-7 /
   Nový cirkus umožňuje oba přístupy a záleží na divákovi, který upřednostní.

   10.09.2013 (23.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ