Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Probudit Divadlo pod Palmovkou ze spánku

    Dobrý den,

    dovoluji si Vám zaslat ke zveřejnění projekt, kterým jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele Divadla pod Palmovkou. Projekt jsem nezveřejnil z důvodů ochrany námětů na divadelní hry, které máme v plánu uvádět, dále i z důvodu jednání o spolupráci při uvádění kabaretu Blonďatá bestie.

    Divadlo pod Palmvkou – pohled z jeviště hlavní scény. FOTO archiv DpP

    Vzhledem k tomu, že oba tyto problémy se nám podařilo vyřešit, a také vzhledem k tomu, že rozhodnutí komise bylo odloženo, rozhodli jsme se náš projekt zveřejnit, aby – zejména odborná veřejnost – mohla nezávisle zhodnotit i porovnat naše umělecké i organizační plány, které bychom chtěli v Divadle pod Palmovkou realizovat. Případné dotazy Vám rád zodpovím.

    Zdravím a přeji hezké Velikonoce

    Michal Lang

    ///

    Projekt pro výběrové řízení na ředitele

    Divadla pod Palmovkou

     Předkladatel: Mgr. Michal Lang

    Autoři projektu:

    Mgr. MICHAL LANG

    Je absolventem DAMU 1989 – 1993, magistr v oboru režie

    Umělecký šéf divadel – CD94 1999 – 2002, Švandova divadla 2002 – 2005, Strašnického divadla – 2010, Divadla F. X. Šaldy v Liberci 2011 – dosud.

    Michal Lang je autorem řady významných inscenací v Čechách i zahraničí: např. N. V. Gogol – Hráči v Činoherním studiu 1995, T. Letts – Zabiják Joe Činoherní klub Praha – 1996, S. I. Witkiewicz – Matka Divadlo Labyrint 1996 (N. Divíšková nominace na cenu Thálie), W.Shakespeare – Zkrocení zlé ženy 1997, John Ford – Škoda, že byla děvka – Teatr H. Modrzejewskiej w Legnicy, Polsko 1999, W. Shakespeare – Bouře CD94 – 2000 (Ivan Řezáč nominován na cenu Thálie), Moliére – Tartuffe CD94 – 2001, Moliére – Škola pro ženy 2005, převzato po D. Hrbkovi – (Ivan Řezáč cena Thálie), Caryl Churchill – Cloud Nine Loyal Marymount university Los Angeles – 2007, M. Lang – Dávníkové Švandovo divadlo na Smíchově – 2008, Denemarková, Lang – Peníze od Hitlera Švandovo divadlo na Smíchově – 2010 , J. Havlíček – Petrolejové lampy 2011, F.G. Lorca – Krvavá svatba Moravské divadlo Olomouc 2012.

    TOMÁŠ SVOBODA 

    Po absolutoriu režie na JAMU režíroval na mnoha českých scénách i v Polsku. Byl uměleckým šéfem divadla Rokoko (2004 – 2006) a v Městském divadle Kladno (2010 – 2012). Pracuje nejen pro divadlo, ale i pro rozhlas a pro televizi. Převážně se soustředí na autorské divadlo (Pornohvězdy, Jaromír Jágr Kladeňák, Srnky, Med…ap.) Vytvořil politický kabaret Blonďatá bestie, který se usídlil v Baráčnické rychtě. Spolupracuje s Českou televizí, pro kterou vytvořil televizní obdobu kabaretu Blonďatá bestie, která byla odvysílána začátkem roku pod názvem Blonďatá bestie v blázinci.

    MgA. BARBARA TŮMOVÁ

    Po absolvování oboru dramaturgie na pražské DAMU, pracovala dva roky jako dramaturgyně v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, poté až do roku 1990 byla odbornou pracovnicí divadelního oddělení NM v Praze. V roce 1991 se stala vedoucí Katedry produkce DAMU, v letech 2001-2006 též proděkankou pro zahraniční záležitosti.  Organizačně vedla několik mezinárodních projektů a zúčastnila se zahraničních stáží v UK; ve letech 2004 – 2007 členka realizačního týmu PQ 2007. V letech 2009 – 2012 PR a tisková mluvčí v Divadle pod Palmovkou, v současné době vedoucí obchodního oddělení Divadla Na Fidlovačce.

    ///

    Obsah:

    ÚVODNÍ SLOVO PŘEDKLADATELE PROJEKTU

    DIVADLO POD PALMOVKOU

    –   Historie a východiska

    –   Analýza současného stavu (silné a slabé stránky)

    STRATEGIE SMĚŘOVÁNÍ, PROGRAMOVÉ A DRAMATURGICKÉ LINIE

    1. Filosofie koncepce směřování činohry Divadla pod Palmovkou

    Charakterizace inscenačního cyklu

    Dramaturgické linie

    Hrdinové a antihrdinové

    a/ Linie klasických děl světového dramatu

    b/ Linie současného dramatu

    Občan a Člověk

    Člověk ve vztazích

    Rekapitulace

    c/ Linie autorského dramatu

    Cyklus autorských dramat

    Ikony Pop kultury

    Lidé oslovení ke spolupráci – režiséři a herci

    2. Politický kabaret

    3. PalmOFFka – komunitní projekt

    MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

    PROMĚNY DIVADLA POD PALMOVKOU

    –   Právní forma organizace

    –   Finanční možnosti / rozpočet

    –   Umělecký soubor

    –   Organizační struktura

    PÁR VĚT NA ZÁVĚR

    PŘÍLOHY

    Strukturované CV předkladatele projektu Michala Langa

    Tabulka vytíženost souboru Divadla pod Palmovkou

    ///

    ÚVODNÍ SLOVO

    V minulosti utvářeli poetiku Divadla pod Palmovkou skvělí režiséři, jako byl např. Václav Lohniský, který uvedením evropské premiéry Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové za účasti autora učinil divadlo středem evropské divadelní pozornosti. Dále nelze nevzpomenout Jana Grossmana či Otomara Krejču. Významné inscenace zde režíroval i Jan Nebeský a další velká jména české režie. Minulost divadla zkrátka zavazuje a je zároveň i výzvou. Jsem přesvědčen, že inscenační projekty, které plánujeme, vrátí divadlu význam, který si zaslouží.

    Na internetových stránkách Divadla pod Palmovkou v kapitole „Historie“ se mimo jiné píše: „Postupně se Divadlo pod Palmovkou vyprofilovalo jako divadlo stavící především na práci s hercem a na divadle velkých lidských příběhů“. Naším cílem je vrátit pravdivost této tezi a něco navíc ještě přidat – probudit Divadlo pod Palmovkou ze spánku a vytvořit z něj přední českou scénu s mezinárodním renomé.

    ///

    DIVADLO POD PALMOVKOU

    Historie

    Divadlo pod Palmovkou má za sebou více jak 60ti letou historii, během níž měnilo nejen svůj název, ale prošlo i proměnami uměleckého programu a jeho směřování. Libeňské divadlo (od konce 40. let 20.st. Divadlo S. K. Neumanna) začalo jako „lidové divadlo“, ale zažilo i etapy výrazné umělecké kvality, které byly spojeny s vynikajícími režijními osobnostmi. Po dlouhá léta se do Libně jezdilo tramvají a bylo to tak trochu jako jezdit na „oblast“, kde byli zejména v 70. a 80. letech „ukryti“ skvělí režiséři, kteří tzv. „nesměli“ do Prahy. A tak se do Libně jezdilo na inscenace Otomara Krejči či Jana Grossmana. Libeňské divadlo bylo vždy v rukou výrazných režisérů – vedle již výše jmenovaných to byl jistě Václav Lohnický, Jaroslav Dudek, Ota Ševčík, Evžen Sokolovský či Pavel Háša a samozřejmě i Petr Kracik, který sem přišel jako umělecký šéf v roce 1991 a s jeho příchodem a ředitelováním je spojeno i přejmenování divadla na Divadlo pod Palmovkou.

    Analýza současného stavu

    90. léta byla v historii Divadla pod Palmovkou charakterizována jak výraznou dramaturgickou linkou (slavné inscenace O myších a lidech, Hamlet, Idiot, Platonov, Peer Gynt, Život je sen, Caligula…), tak i příchodem mladých herců, kteří zde zazářili: např. Jiří Langmajer, Vilma Cibulková, Mirka Pleštilová, Linda Rybová, Kamil Halbich, Miroslav Táborský, Klára Pollertová a další. Toto jsou léta, kdy stálo divadlo nejen v záři diváckého zájmu, ale těšilo se pozornosti kritiků a odborné veřejnosti.

    Od jisté doby však nastal příklon k méně náročnému a více komerčnímu repertoáru. Výrazná je též proměna hereckého souboru, kdy se členové stálého souboru stali „přihrávači“ populárních hostujících herců, kteří mají přitáhnout diváky.

    Silné stránky

    vysoká návštěvnost, stabilní divácká obec

    divadlo ve vlastní budově

    divadlo po rekonstrukci zvukového parku a světelné techniky

    studiová scéna

    bezbariérový přístup do všech prostor divadla

    snadná dopravní dostupnost

    Praha 8 – městská čtvrť s více jak 100 000 obyvateli

    prostory vhodné k uskutečňování doprovodných programů (foyer, kavárna)

    prostor divadla vhodný k pronájmům např. mimopražským profesionálním souborům

    dobře organizovaná zájezdová činnost divadla

    Slabé stránky

    divadlo není v centru Prahy – omezená možnost získávání finančních prostředků z reklam od firem v regionu

    podfinancované divadlo – převádění investičních prostředků do provozních

    slabá propagace – nedostatek financí na účinnou reklamu

    herecky nevyvážený a umělecky nevytížený soubor

    herecké smlouvy na dobu neurčitou

    podbízivá/prodejná dramaturgie i podbízivý inscenační styl

    muzikálové produkce, které do divadla tohoto typu nepatří

    nezájem kritiků a odborné veřejnosti

    Poznámky:

    Inscenátoři jdou vstříc divákům až přespříliš. Inscenační styl, který v současné době v Divadle pod Palmovkou převažuje, je silně zasažen podbízivostí na úkor osobitosti a originality. V dramaturgii divadla jednoznačně převažují bulvární komedie bez ambicí definovat téma. Jsou sice vyvažovány náročnými tituly jako je Oidipus nebo Mefisto, ale chybí kvalitní střed, který udrží stabilní divácké jádro, a ze kterého pak lze podnikat dramaturgické výboje k náročnějšímu repertoáru.

    Další problémy vidím ve vytíženosti souboru. Kvalita hereckého souboru je zahalena tajemstvím. Soubor disponuje určitě některými kvalitními hráči, jako je například Radek Valenta, Jan Konečný nebo Zuzana Slavíková a patrně se najdou i další, ale kromě nich je zde řada herců, kteří jsou v pracovním poměru, ale hrají velmi málo. Nemluvě o jejich kvalitách. 

    ///

    NAŠE STRATEGIE – SMĚŘOVÁNÍ DIVADLA POD PALMOVKOU

    Prostor Divadla pod Palmovkou chápeme jako místo veřejné kulturní služby, která má být dostupná co nejširšímu počtu diváků, za přijatelnou cenu. Stávající oslovovaná skupina diváků, kterou samozřejmě nechceme ztratit, očekává od divadla kvalitní činoherní repertoár, který budeme nově koncipovat na základě vlastních inscenačních východisek.

    Vedle toho klademe důraz na získávání nových mladých diváků, pro které vytváříme linii „politického kabaretu“ a linii „autorského divadla“(viz dále). Na programu zůstane jistě i spolupráce s Klubem mladého diváka, ale zároveň chceme, aby náš kontakt s mladými diváky byl aktivnější. Nezapomínáme ani na staršího diváka, kterému chceme věnovat co tři sezóny jeden titul (viz Rekapitulace).

    1. FILOZOFIE KONCEPCE SMĚŘOVÁNÍ ČINOHRY DIVADLA POD PALMOVKOU

    Smyslem umělecké koncepce Divadla pod Palmovkou je vybudování divadla s osobitou poetikou a má základ v těchto předpokladech.

    Charakterizace inscenačního stylu

    A. Architektura významů inscenace není budována vnějšími nápady, ať už inscenačními nebo výtvarnými, které existují samy o sobě bez další komunikace s ostatními inscenačními složkami. Zvolená interpretace – architektura významů inscenace – je realizována především hereckým jednáním, spolu s výtvarnou a hudební složkou inscenace a realizačními nápady v jednom celku, kde vše souvisí se vším a neustále spolu komunikuje.

    B. Vytváření předpokladů pro vznik mimořádných hereckých výkonů a výjimečné herecké souhry. To sice nelze zaručit, ale lze k těmto cílům vědomě směřovat.

    Dramaturgické linie

    Dalším předpokladem pro vytvoření osobitého stylu divadla je promyšlená dramaturgie.

    Repertoár Divadla pod Palmovkou koncipujeme v několika dramaturgických, vzájemně se provazujících liniích pod společným jmenovatelem.

    Hrdinové a antihrdinové

    Je to náš úhel pohledu na budoucí dramaturgii Divadla pod Palmovkou. Naše vstupní dveře k uměleckým koncepcím jednotlivých inscenací. Jednotlivé dramaturgické linie se vzájemně koncepčně doplňují. Navržené tituly spolu dávají význam v rámci dané sezóny a zároveň v rozpětích tří až čtyř sezón – např. v rámci cyklu – Klasika na velké scéně bude uveden  Shakespearovský cyklus. To znamená jedna Shakespearova hra každou druhou sezónu.

    V každé sezóně také plánujeme uvedení dvou titulů, zabývajících se podobnými tématy v rámci společného Projektu. Výsledné inscenace se vzájemně doplňují a také propagují, k čemuž jsou uzpůsobeny i propagační materiály.

    a/ linie klasických děl světového dramatu.

    Klasická díla světového dramatu jsou kulturní pamětí lidstva a tedy nutnou součástí dramaturgie repertoárového divadla. V moderně pojatých inscenacích budou tvořit stabilní střed repertoáru Divadla pod Palmovkou. Cílová skupina – stávající divák a nový divák:

    DRAMA                                                        KOMEDIE                                             

    A. N. Ostrovskij – Bez věna                    Heinrich von Kleist – Rozbitý džbán

    Moliére – Don Juan                                   A. Schnitzler – Fink a Fliederbusch

    Friedrich Schiller – Loupežníci             Edmund Rostand – Romantikové

    John Webster – Bílá ďáblice                  Alfred Jarry – Král Ubu

    Tennessee Williams – Noc s leguánem J. M. Synge – Hrdina západu

    x                                                                         Oscar Wilde – Ideální manžel

    V rámci linie klasických děl světového repertoáru uvedeme již zmíněný Cyklus Shakespearovských her – každé dvě sezóny jeden titul:

    W. Shakespeare – Romeo a Julie, Marná lásky snaha, Coriolanus… Hudba vyřčených slov.

    Martin Hilský svými tlumočeními W. Shakespeara znovuzrozuje český jazyk v jeho prapodstatě: zvuk vyřčeného slova vyjadřuje jeho smysl. Práce s jeho překlady bude mít stěžejní vliv na herecký styl souboru Divadla pod Palmovkou.

    Romeo a Julie W. Shakespeara a Romantikové E. Rostanda budou uvedeni v rámci Projektu pod názvem Milenci.

    b/ linie současného dramatu

    Jedině současné drama dokáže plně rezonovat s divákem a definovat stav jeho bytí.

    1. větev – Občan Člověk

    Cílová skupina – publikum, vyhledávající určitou exkluzivitu:

    John Hodge – Spolupracovníci

    a

    V. Klimáček – Dr. Gustav Husák

    Tyto dva tituly budou uvedeny v rámci Projektu na velké scéně Divadla pod Palmovkou a ve studiovém prostoru pod názvem Diktátoři.

    Zoltán Egressy – Modrá, modrá, modrá

    2. větev – Člověk ve vztazích

    Cílová skupina – mladé a středové publikum:

    Sarah Kane – Faidra                                Dean Craig – Horší než smrt

    Ingmar Bergman – Nevěra                    Caryl Churchill – Cloud Nine

    Barfüs – Sexuální neurózy našich rodičů Tracy Letts – Nejlepší koblihy

    3. větev – Rekapitulace

    Cílová skupina starší divák, který je pravidelným hostem Divadla pod Palmovkou

    Miro Gavran – Lásky George Washingtona

    Ronald Harwood – Kvartet

    c/ linie autorského dramatu

    1. větev – Cyklus autorských dramat.

    Témata se týkají zatím příliš nekomunikovaných událostí z naší minulosti, které mají šanci vyvolat velkou pozornost a zahýbat stojatými vodami:

    Tomáš Syrovátka – Hitlerův učitel tělocviku

    Scénické cvičení na motivy kariéry K. Henleina. Na pozadí kariéry tělovýchovného vůdce Konráda Henleina, který se vypracoval až na vrchol hierarchie sudetoněmeckého hnutí a stal se významným mužem Třetí říše, se rozehrává obecnější výpověď o životních osudech pokořených a zneuznaných jedinců, deroucích se až na posty vůdců. Inscenační scénář stojící na metafoře, která politické a válečné kolbiště zobrazuje jako tělocvičnu a protagonisty jako cvičence – ostatně náplň tehdejších tělovýchovných oddílů často připomínala spíš vojenskou přípravku. V prostoru tělocvičny se rozehraje příběh sudetského Němce přehlíženého postupně jak rakouskými Němci, Československou republikou a nakonec paradoxně i Třetí říší, která ho postavila do světla reflektorů. Scénář nabízí prostor pro artikulaci i málo známých skutečností a souvislostí dodnes živého a politiky zneužívaného tématu sudetoněmecké historie…

    Michal Lang – Vražda ředitele Bejšovce-Kotnovského

    Drama z českých dějin. Matka a Syn. Zcela náhodou, takřka mimochodem se Syn od jednoho ze svých přátel dozví znepokojující informace, týkající se minulosti jeho Matky. Dotyčný má informace od svého dědečka. Syn po návratu domů na Matku udeří. Posléze je    mu sdělena následující historie: v padesátých letech poskytla u sebe v pokoji na vysokoškolských kolejích azyl agentu chodci. Před jeho emigrací byli milenci. Jednoho dne však na dveře jejího pokoje zaklepe mladý policista a celá záležitost je vyzrazena. Agent je uvězněn na dlouhá léta v komunistickém kriminále. Jeho zdraví a psychika jsou navždy podlomeny. Jako viníka označí Matka nyní světové proslulého spisovatele, někdejšího zaníceného komunistu – předsedu kolejní rady studentů. Matka ovšem netuší, že Syn rozpoutá světový skandál. Je konfrontován s utrpením, které stále trvá a chce spravedlnost. Spisovatel je v tisku označován nejostřejšími výrazy, zvedne se velká vlna nenávisti. A pak jednoho dne zaklepe na dveře bytu, kde bydlí Matka a Syn, starý muž. Je to někdejší mladý      policista, který zatýkal agenta chodce. Přišel připomenout Matce, jak to doopravdy tehdy bylo. Matka musí s pravdou ven. Otázka je, jak se s pravdou vyrovná Syn.

    Autor v jednání – Beneš a Fierlinger

    Drama z českých dějin. Příběh dvou velkých přátel, kteří si v Sezimově Ústí postavili domy, aby si byli nablízku. Beneš Fierlingerovi důvěřoval přespříliš, jak ukázaly dějiny, kterým Fierlinger běžel vstříc až přespříliš. Příklady dvou obrazů – obraz první : píše se rok čtyřicet osm. Beneš stojí v pokoji svého domu v Sezimově Ústí, oknem se dívá směrem k domu někdejšího přítele a cedí skrze zuby: Ten vlastizrádce. Vlastozrádce. Měl by viset. Viset. Poslední obraz – Fierlinger v sedmdesátých letech mezi pionýry.

    Autor v jednání – Hašek a Švejk

    Hořká komedie. (Slova a Ticho) Ticho a smích, Sylvie Richterová. Kniha této autorky odhaluje půdorys románu Švejk Jaroslava Haška jako příběh Ježíše Krista. Ne náhodou se npr. Lukáš jmenuje tak, jak se jmenuje. Výklad Sylvie Richterové by se měl stát jedním z inspiračních zdrojů k napsání scénáře o J. Haškovi a jeho slavném hrdinovi Švejkovi. Příběh, ve kterém se prolínají osudy autora a jeho hrdiny. Hrdina nebo antihrdina?

    J. K. Tyl + autor v jednání – Drahomíra a Hrdinové

    Tragikomedie. V jednom českém divadle během okupace zkouší režisér s ansámblem Tylovu Drahomíru. Spor Václava a Boleslava o pojetí politiky a vztahu k Němcům budí mezi herci rozporuplné emoce. Zatímco režisér plane, někteří kolegové nenápadně připomínají, že mají rodiny. Hrdinství a antihrdinství v Čechách za 2. světové války. Příběh vrcholí atentátem na Heidricha a popravou nevinného kolegy.

    Michal Lang – Škrt

    Černá komedie ze současnosti z divadelního prostředí. Děj se točí kolem slavného českého dramatika, od 80. let minulého století v emigraci, který zanevřel na svou vlast. Řediteli divadla v Čechách se přesto podaří osobně se s ním telefonicky spojit a přesvědčit ho, aby mu onen slavný, Nobelovou cenou za literaturu ověnčený autor, slíbil práva na uvedení jeho divadelní hry ve světové premiéře. Během procesu zkoušení ovšem vyjde najevo, že děj hry, vycházející ze skutečných událostí, se týká osob, které jsou dosud naživu a navíc zastávají v české kulturní společnosti významná postavení. Situace je navíc komplikovaná faktem, že slavný autor sice přislíbil práva, ale jeho agent není k sehnání. A premiéra se blíží. Aby těch potíží nebylo málo, jistý vlivný muž, jehož se inkriminované události ve hře popisované týkají, přesvědčí ředitele, aby ve hře provedl jeden zásadní škrt, který popisuje událost, jehož je on hlavním záporným hrdinou. Jeho vztah k řediteli má charakter otce a syna. Během generálkového týdne ovšem nečekaně dorazí autor  a tajně shlédne zkoušku. Když zjistí, co mu s jeho textem inscenátoři provedli, odmítne poskytnout autorská práva. Ředitel je zdrcen. Investoval do projektu nemalé finanční prostředky a tohle znamená jeho konec. Pozdě večer sedí zdrcen v parku, když v podroušeném stavu jde náhodou kolem autor. Když uvidí ředitele, vysměje se mu a pronese monolog na téma české povahy. Odjíždí a už se nikdy nemíní do vlasti vrátit. Ředitele ale chytne amok a milého autora umlátí kamenem. V zoufalství požádá o pomoc jistého vlivného muže, který se dostaví s několika přáteli, hovořícími se silným ruským přízvukem a o mrtvolu se postarají. Hra končí premiérou autorovy hry. Pronášejí se slavné děkovné řeči. Během večírku, na kterém nechybí ani jistý vlivný muž, ředitel, pochutnávaje si na výtečném stejku, zjistí, že člověk, který mu jej servíruje, mluví se silným ruským přízvukem.

    2. větev – Ikony Pop Kultury

    Linie aktuálního divadla, vycházející ze současné pop kultury.

    Tato linie vychází z autorské zkušenosti Tomáše Svobody, který stojí za projekty Jaromír Jágr Kladeňák (Městské divadlo Kladno 67 repríz) a Pornohvězdy (Roxy a Divadlo Petra Bezruče). (napsáno s Petrem Kolečkem). Tato dramatika si bere jako téma jistý jev, postavu či událost ze současného světa Pop kultury, kterou dál zpracovává jako dramatický materiál.

    Tímto způsobem, bychom chtěli zpracovávat náměty, které k nám přináší naše současnost  ze sportu, politiky, showbusinessu ap. například:

    Bratři Pospíšilovi (obraz konce ČSSR prizmatem sportovního úspěchu na poli okrajového sportovního odvětví)

    Život a smrt Karla Svobody (muzikál z písní K. Svobody – reflexe konce 90-tých let skrze úspěch hudebního skladatele. Úspěchy a traumata)

    Slavie (inscenace věnovaná vývoji klubu pražské Slávie)

    Mrázek (gangsterka)

    LIDÉ

    Důležitou podmínkou vytvoření osobitého stylu divadla jsou lidé. Ze zkušenosti vím, že poetiku divadla může vytvářet úzká skupina spolupracujících umělců. Ne dav. Z tohoto důvodu budeme spolupracovat s poměrně úzkou skupinou režisérů i výtvarníků.

    Co se týká režie, oslovili jsme tři hostující režiséry, jejichž inscenace mají společného jmenovatele – staví na hereckém jednání. Kromě toho jsou všichni výrazné režisérské osobnosti. Spolupráci nám přislíbili – Michal Dočekal, Ivan Krejčí a Janusz Klimsza. Z mladých režisérů máme v záloze Mikuláše Tyce, Braňo Holíčka a Kateřinu Duškovou.

    Na realizaci scénografie a kostýmních řešení budeme spolupracovat především s Milanem Davidem a Tomášem Kyptou.

    Herci, kteří s námi chtějí spolupracovat: Igor Orozovič a Tereza Dočkalová patří spíše k mladší generaci.

    Matěj Hádek, Jan Zadražil, Ondřej Veselý, Ondřej Volejník, Martin Hruška, Zdeněk Kupka, Viktor Limr, Miroslava Pleštilová jsou generací třicátníků a čtyřicátníků.

    Vilma Cibulková, Mirek Etzler, Igor Bareš, Aleš Procházka jsou generací padesátníků.

    Ze starší generace přislíbila spolupráci Marie Málková. V pánské části souboru Divadla pod Palmovkou je tato generace silně zastoupena.

    2. POLITICKÝ KABARET

    Garant Tomáš Svoboda

    První scénické čtení z odposlechů okolo Kristýny Kočí vzniklo v březnu roku 2011. Herci Ondřej Pavelka, Lukáš Příkazký, Barbora Poláková, s dramaturgickou pomocí Karla Steigerwalda a v režii Tomáše Svobody, vytvořili během několika zkoušek představení, které dosáhlo během dvou měsíců neuvěřitelných 20 repríz.  V březnu roku 2012 tatáž skupina, Kabaretu Blonďatá Bestie, zpracovala kauzu Víta Bárty a Jaroslava Škárky a propojila jí s kauzou odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma.

    Skupina se se svým představením přesunula z intimního Rubínu do většího sálu Baráčnické rychty. V květnu skupina obohatila svůj kabaret o nové situace a gagy, které glosovaly situaci okolo zatčení Davida Ratha.

    Naposledy 5. ledna 2013 byla realizována rekapitulace roku 2012 v pořadu ČT 2 “Bestie v blázinci.”  Po této zkušenosti o pravidelný kabaret v měsíčním cyklu projevila zájem Česká televize. Nabízí se spojení s pravidelným natáčením v divadle a s tím spojený profit divadla ekonomický a propagační. Kabaret na jaře 2013 začíná připravovat měsíčník pro Českou televizi.

    3.  PalmOFFka – KOMUNITNÍ PROJEKT

    Garant Braňo Holiček

    V této linii chceme poskytnout domovský přístav autorským projektům mladých tvůrců:

    KABARET CALAMBOUR –  Milan Šotek, Igor Orozovič, Jiří Suchý z Tábora, Klára Klepáčová, Lucie Polišenská, Ivan Lupták j.h.  Autorské divadlo, ke kterému si od roku 2008 odskakují absolventi činohry DAMU z velkých ansámblových divadle. Soubor získal v letech 2010 a 2012 cenu Český Tučňák v kategorii Mladé divadlo.

    Hra Borůvčí byla oceněna v rámci užšího finále Ceny Evalda Schorma 2008. V červnu 2012 pak česká televize pořídila záznam Čertovské kvidoule (Borůvčí) v rámci cyklu Zveme vás do divadla. 19. února 2013 má ve Studiu Ypsilon premiéru nová hra Plejtvák.

    DIVADLO FXKALBY – autorské divadlo, v jehož centru stojí herec a autor Divadla F. X. Šaldy v Liberci Tomáš Dianiška  a režisér Braňo Holiček („punková odnož    libereckého divadla“), Tituly: Googling and Fucking, Přísně tajné: Hrubá nemravnost nebo Mickey Mouse je mrtvý.

    – dále plánujeme vznik Projektu studentského divadla, jehož iniciátorem a spolutvůrcem bude Tomáš Svoboda. Projekt bychom chtěli trvale uvádět ve   studiové scéně Divadla pod Palmovkou. Jedná se o dílnu inspirativního přemýšlení o divadle a o možnostech, jak divadlo může reflektovat naši současnost. Předpokládáme, že oslovíme studenty gymnázií, či středních škol (přednostní na Praze 8) s dotazem co vás trápí, o čem byste chtěli vidět divadelní hru? Téma hry vzejde z besed se studenty, kdy studenti přinášejí náměty ze svého okolí, které dramaturgie divadla poskládá do dramatické struktury a vytvoří hru, a posléze inscenaci, na kterou pozveme zejména mladé diváky, studenty a jejich hosty.

    Projekt je možné samozřejmě dále rozvíjet, domýšlet atd. V začátku předpokládáme realizaci 1x ročně.

    – do divadelní nabídky pro středoškoláky chceme zařadit doprovodné programy k vybraným činoherním titulům – zájemci z řad mladých diváků dostanou možnost zúčastnit se přípravy divadelního představení, setkání s tvůrčím týmem, herci. Zde je můžeme navázat na dva podobné projekty, které v Divadla pod Palmovkou  organizovala Barbara Tůmová k inscenacím Rain Man a August August, august.

    Realizací obou těchto studentských doprovodných programů chceme rozvíjet zájem mladých lidí o divadlo, rozvíjet tvůrčí schopnosti mladých lidí a v neposlední řadě považujeme tento druh spolupráce s mladými diváky za velmi inspirativní pro nás samotné. V této souvislosti chceme požádat jak o finanční příspěvek Městskou část Prahy 8, tak budeme žádat o grant z MŠMT.

    MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

    Ve výhledu příštích sezón plánujeme projekt s mezinárodní účastí, který má pracovní název Theatre Three. Projektu by se mělo účastnit kromě Divadla pod Palmovkou jedno polské divadlo (Wroclaw, Kraków) a jedno německé divadlo (Zittau, Mnichov). Výsledkem spolupráce divadel těchto tří zemí by měl být společný putovní festival pod již zmíněným názvem Theatre Three, a také vznik společných představení na téma evropské integrace a povah našich národů. První takovou inscenací by například mohla být Bílá ďáblice Johna Webstera. Vzhledem ke kontaktům, které mají Tomáš Svoboda v Krakově a předkladatel projektu ve Wroclavi a v německém Zittau či Mnichově, je projekt velmi dobře realizovatelný. V současné době je v jednání.

    Inspirací je podobný projekt realizovaný Divadlem F. X. Šaldy v Liberci (kde je v současné době předkladatel uměleckým šéfem) společně s divadlem  – Teatrem im. Cypriana Kamila Norwida v Jelení Hoře v Polsku a s německým divadlem Gerhart Hauptmann Theater Görlitz-Zittau. Projekt se jmenuje JOŠ a v jeho rámci již probíhají společné festivaly   a společné realizace. Na 16. února 2013 je plánovaná premiéra v Zittau, za účasti herců všech tří zmíněných divadel, v režii ředitele divadla v Jelení Hoře – Bogdana Kocy. Projekt má v plánu dosáhnout na evropské granty.

    PROMĚNY DIVADLA POD PALMOVKOU

    PRÁVNÍ FORMA

    Již několik let se v Praze diskutuje téma pražských divadel. V současné době pracuje expertní skupina odborníků na harmonogramu transformace, který by měla předložit na konci března. Divadlo pod Palmovkou je příspěvková organizace hl. m. Prahy a součástí pražské divadelní sítě, takže se ho uvedená problematika bezprostředně týká. Nechceme se v tuto chvíli vyjadřovat k možnostem (i problémům), které transformace pro divadla (a tedy i pro Divadla pod Palmovkou) přinese. V roce 2014 navíc vstoupí v platnost nový občanský zákoník, který jistě přinese další změny i výzvy. Z našeho současného pohledu je příspěvková organizace možná forma fungování divadla, v níž se lze dobře pohybovat i uskutečnit i mnoho pozitivních změn – které, dle našeho názoru Divadlo pod Palmovkou potřebuje.  Navíc asi bude platit – že každý vítěz vzešlý z toho výběrového řízení, bude na začátku svého vstupu potřebovat nabrat dech, seznámit se situací. Jsme si ale vědomi toho, že během našeho funkčního období může vzniknout požadavek na změnu právnické osoby a systému financování – tedy, že proběhne tzv. transformace Divadla pod Palmovkou. Tuto změnu jsme samozřejmě připraveni akceptovat a uskutečnit.

    ORGANIZAČNÍ STRUKTURA DIVADLA POD PALMOVKOU

    Z předchozích stránek a našich plánů je zřejmé, že chceme v Divadle pod Palmovkou změny. Ale zároveň si uvědomujeme, že je bude nutné postupovat spíše evoluční cestou. Nelze ihned vše rozbourat. Nicméně k uskutečnění našich programových a dramaturgických plánů budeme potřebovat proměnit jak soubor, tak i obměnit organizační strukturu divadla. Toto platí zejména  v souvislosti s realizací projektů, které máme zařazeny do dramaturgického plánu. Ty budou vyžadovat i jistý druh projektového řízení, které začleníme do organizačního schématu

    Zároveň chceme změnit pracovní smlouvy herců – tedy pracovní poměr na dobu neurčitou změnit na termínované smlouvy s možností dalšího prodlužování. Stejně tak uskutečníme i změny v počtu pracovníků, kteří spadají do oblasti obchodního oddělení, či jevištního provozu s tím, že i zde bychom přecházeli na externí spolupráci.

    Nezbytné bude posílit komunikační linku – tedy PR divadla. A to nejen ve vztahu k divákům, ale i ve vztahu k odborné veřejnosti.

    Při případné diskuzi na toto téma při výběrovém řízení můžeme vysvětlit naše zamýšlené nové organizační schéma řízení divadla.

    SOUBOR

    Divadlo pod Palmovkou disponuje poměrně velkým, ale nevyrovnaným souborem. Z rozhovorů s některými členy souboru jsem vyrozuměl, že v divadle je celá řada herců, kteří mají chuť pracovat i si uvědomují nutnost změny. Jaké jsou ale skutečné kvality souboru, to lze poznat, dle mých zkušeností, teprve při konkrétní práci na inscenaci.

    Zcela zřejmý je ovšem fakt, jak plyne z tabulky vytíženosti hereckého souboru, kterou přikládáme, že podstatná zátěž, co se týče hlavních rolí, leží na bedrech hostů. To je dnes jistě trend. Na druhou stranu postrádám mezi vytížeností souboru a vytížeností hostů rovnováhu.

    Dle mého názoru, i vzhledem k faktu, že řada kvalitních herců dnes v Praze odmítá angažmá, se musí herecký soubor zeštíhlit a pravděpodobně obměnit. Předpokládám soubor, který má ve svém středu větší počet kvalitních hereckých osobností, než je tomu dosud. Osobností, které mají potenciál přitáhnout pozornost publika. Ty lze určitě najít v Praze a také v mimopražských divadlech, kde existuje řada výrazných herců, ještě „nezkažených“ hlavním městem, kteří budou mít zájem o angažmá.

    Proměna hereckého souboru Divadla pod Palmovkou bude v každém případě citlivou záležitostí, kde bude nutno postupovat velice obezřetně.

    Cílem je sedmnáctičlenný soubor s pracovními vztahy řešenými smlouvami na dobu určitou.

    FINANCOVÁNÍ DIVADLA POD PALMOVKOU

    Jak vyplývá z dostupných materiálů, je Divadlo pod Palmovkou trvale podfinancované, a tak musí převádět investiční prostředky do provozních prostředků, čímž je omezená možnost přirozeného obměňování základních prostředků, které slouží především ke zkvalitňování technologie jevištního provozu.

    V této souvislosti se budeme snažit posílit výnosy vedle příjmů z reklam i o příjmy z pronájmů hostujících souborů, či z dalších aktivit jako například pronájem divadelních prostor divadla České televizi v souvislosti s natáčením dílů Blonďaté bestie. Také chceme rozvíjet dobře fungující zájezdovou činnost divadla. Je možné uvažovat o znovunavázání kontaktů s Přehlídkou České divadlo.

    SLOVO NA ZÁVĚR

    Jsem přesvědčen, že náš program dává možnost zachovat stávající procento návštěvnosti a zároveň rozšiřuje repertoár divadla o atraktivní dramaturgii i o další aktivity zacílené na nové skupiny diváků.

    Palmovku bychom rádi viděli jako hrdou  dámu, která Pražanům dokáže nabídnout večer plný vášně, noblesy a krásy. Femme Fatale, kterou stačí jednou potkat a už ji nepustíte z hlavy.

    V Praze dne 14. února 2013

    Michal Lang

    ///

    Více o stávajícím konkursu na ředitele Divadla pod Palmovkou (včetně všech dostupných projektů) na i-DN:

    Palmovka hlásí 7 vyzyvatelů

    Hledá se ředitel. zn. komunitní

     


    Komentáře k článku: Probudit Divadlo pod Palmovkou ze spánku

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Není jasné proč,
      ale výběrová komise narozdíl od rozhodování při DNz v případě Palmovky váhá. To se zatím v Praze snad nikdy nestalo. Myslím, že by skutečně stálo za to vyvolat ještě jedno kolo, neb někteří neúspěšní z konkursu na ředitele DNz by mohli svůj projekt uzpůsobit či cele proměnit a pokusit se o Palmovku. Na mysli mám především Martina Glasera. Dopracovat by svůj projekt mohl – vzhledem k výsledku DNz – i Miloslav Mejzlík. A v záloze jsou i další – především Stropnický a Rajmont, kteří měli svého času zájem o DnV. Palmovka zas tak vzdálená „velkému divadlu“ není a třeba Daniel Špinar (pro DnV člen týmu Rajmonta a pro DNz člen týmu Martiny Schlegelové) by se tam jistě velmi dobře uplatnil. Jen ne, proboha, Petra Kracika. Jeho projekt bez sebemenší stopy kritické sebereflexe pokračuje v efektně šlehané, divácky nenáročné divadelní mašinérii, do které tento kdysi skvělý divadelník Palmovku dovedl. Projekt vhodný tak pro Opavu či Těšín (možná ještě MD Brno, nebýt tam Moša), nikoli však pro dotovanou scénu Prahy.

      Co se týká projektu Michala Langa,
      myslím, že je důstojný a být členem výběrové komise, neměl bych problém jej doporučit. Kruciální otázkou je, mohou-li se osobnosti Lang/Svoboda/Holiček shodnout. Nejde o přílíš rozdílné umělecké a lidské typy a pohledy na divadlo, včetně vyhraněných poetik? Je tento triumvirát schopen soudržně (spolu)pracovat?

      U Mejzlíka i Langa
      pak postrádám přece jen větší či užší zaměření na lokalitu, kde Palmovka sídlí. Oba projekty jako by byly šité na velkou městskou scénu kdekoli, ať v Libni, na Smíchově či Vinohradech. Dokonce si je dovedu (samozřejmě personálně uzpůsobené) představit i pro ND Brno. Vzhledem k tomu, kdo se tam nyní hlásí, je škoda, že to někdo ze zde zmiňovaných (především Rajmont a Stropnický, ale i Glaser či Lang) s nějakým silným projektem (a týmem) v Brně nezkouší.

      01.04.2013 (0.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jan Vedral

      Profilový obrázek

      Milý Vladimíre Hulče,
      myslím, že to, cos ve své reakci předvedl, ukazuje dost názorně, proč aktivističtí publicisti Tvého způsobu „kritického“ myšlení a rychlopalného vyjadřování nemají být členy žádných výběrových komisí, ale současně i to, jak i tak dokáží škodit svým favoritům.

      1/ Odpovědnost režiséra Petra Kracika k jím vedenému divadlu a českému divadlu (pokud ještě někoho česká kultura jako nějaký provázaný celek) je vyjádřena jeho dvěma heroickými záchranami divadelního domu z trosek. Ať už si odstřelovači mainstreamového divadla o jeho dřívější i dnešní práci myslí cokoli, překročils ve svém textu nejen etické hranice, ale i prostou míru dobrého vkusu. Jsem si jist, že kdybys projevil jen desetinu oné sebereflexe, kterou Petr Kracik má, nemohl bys, u vědomí vlastního přínosu našemu oboru, podobný výkřik vůbec napsat.

      2/ Návrhy na změnu podmínek výběrového řízení za jeho běhu považuji za naprostou zpupnost. Ti, kdo se přihlásili, odevzdali nějakou nemalou práci, do které zapojili i jiné lidi. Bylo by neslušné, kdyby jejich úsilí někdo odpískal s argumenty, které uvádíš. Ti, kdo se přihlásili jinam, jistě věděli, proč to činí. Nikde v pravidlech výběrových řízení nebylo uvedeno, že se nesmí přihlásit do více výběrových řízení. A ti, co se nepřihlásili nikam, pro to určitě taky měli nějaké důvody. Případ, kdy není výběrová komise schopna dospět k závěru (jako tomu bylo třeba při výběru na ředitele SND po rezignaci O. Šotha), je znamením krize a selhání demokratických procedur, i toho, do jaké míry jsou napadeny lobismem na jedné a aktivismem na druhé straně.
      Aktivisté Tvého typu ovšem za všech okolností a vždy vědí, co je správně, která osobnost má kde působit (bez ohledu na její, ale především svou znalost či neznalost podmínek a souvislostí), a aby toho dosáhli, jsou ochotni ošklivě pomlouvat a zmermomocňovat demokratickou proceduru. Lze to snad považovat za reziduum bolševismu.
      Sleduji s trpkým pobavením, jak se například Jana Machalická dodnes ve svých politických komentářích vydávajících se za divadelní kritiku vyrovnává s tím, že zasedla ve výběrové komisi na divadlo Komedie a jak tam hlasovala. Ono je vždycky náročnější podílet se na rozhodnutí, než jakékoli rozhodnutí kritizovat.
      A tak Tě prosím, piš uvážlivěji a neurážej účelově divadelníky, za kterými stojí nepřehlédnutelné dílo, a hlavně – kdyby Tě náhodou zvali do nějaké výběrové komise, radši jim poděkuj.

      Tvůj vrstevník
      Jan Vedral

      01.04.2013 (17.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Milý Jane Vedrale,
        není mi jasné: hájíš projekt Petra Kracika, anebo jej hájíš jako osobu, kterou jsem označil za nepřijatelnou v uvažování o řediteli DpP na příštích 5 či kolik let?
        Proč by měl podle Tebe být Kracik nadále ředitelem DpP? V čem Ti připadá jeho projekt dobrý? Já jej čtu jako pokračování stávající linie, a ta je – nejen podle mne – umělecky mrtvolná. A myslím, že Praha by měla podporovat progresivní či aspoň aktuální divadelní proudy a myšlení. Kracik se jistě uplatní jako režisér a časem třeba i jako umělecký šéf v jiném divadle, ale jako ředitel dotované pražské scény své již odvedl a měl by podle mne uvolnit místo jiným. Že to sám nevidí, je pro mne spíš informace o naší generaci, když užs ji uvedl. Dokážeme včas opustit svá místa a nabídnout je mladším, progresivnějším? Nejsme skutečně – Kracik, Ty, já i další – rezidua starého myšlení (nazvals to bolševismem, já bych spíš použil termín normalizace), kdy se bojovalo zákulisními metodami a získaný post se neopouštěl a znamenal status quo? Já Petru Kracikovi vůbec neupírám jeho zásluhy, ale DpP není jeho, a tudíž nemůže očekávat, že mu bude svěřeno do smrti.

        Co se týká Tvého druhého bodu,
        myslím, že pro jakoukoli komisi i rozhodování je zcela čestné, dospěje-li k tomu, že žádný uchazeč nesplnil jí vytyčené podmínky či nenaplňuje její nároky, doporučí vypsat nové řízení. Nebo bys byl pro, že jenom proto, že stávající ředitel nenabídl vhodný projekt, má divadlo automaticky vést někdo jiný? Případně naopak – když se nepřihlásil vhodný nový ředitel, nechť zůstane vše při starém? Obdobně se nyní ve dvou kolech (a dovedu si představit, že přijde třetí) rozhoduje o řediteli ND Brno (viz: http://www.divadelni-noviny.cz/o-narodni-divadlo-brno-usiluje-petice-uchazecu ). A proč ne?

        Ve výběrové komisi jsem nikdy žádné nebyl, ale nabídku bych v určitých případech přijal. Novinář narozdíl od divadelníka nebývá osobně propojen s divadelním světem a mívá přehled o aktuálních osobnostech a uměleckém dění. Nepřijal bych však tuto nabídku automaticky. Záleželo by na situaci, divadle i dalších okolnostech. A neboj, do komise na DnV mě těžko někdo pozve.

        Tvůj,
        s vrstevníky uzurpujícími si moc a vysoké posty nesolidární,
        Vladimír Hulec

        03.04.2013 (2.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Jan Vedral

          Profilový obrázek

          Milý Vladimíre,

          jen stručná a dílčí reakce: Nenapsal jsem, kdo má být podle mě ředitelem Divadla pod Palmovkou. Nenapsal jsem, že jím má být Petr Kracik. Naštěstí nejsem v komisi a nemusím si na věc vytvářet kvalifikovaný a argumentovaný názor.
          Důrazně jsem se ohradil proti přezíravému tónu, který jsi zvolil, když jsi psal o Petru Kracikovi. Taková apriorní povýšenost není projevem kritického myšlení a vadí mi, když s ní kdokoli píše o komkoli, za kým stojí dlouholetá práce. Ohradil jsem se proti Tvému „sociálnímu inženýrství“ a přezíravosti vůči demokratickým procedurám rozhodování a neúctě, kterous v textu projevil vůči všem, kdo hráli podle pravidel, předložili své koncepce, využili možnosti je zveřejnit či nezveřejnit, či dokonce, jak se ukazuje, nejprve je nezveřejnit a pak je i s Tvým doprovodným článkem zveřejnit dva dny před tím než výběrová komise, která zjevně zvažuje mnohé, má podruhé zasednout. I vůči Tvé apriorní podezíravosti vůči členům výběrové komise, která rozhodně není ve snadné situaci.
          Mám osobně rád a vážím si práce M. Langa, P. Kracíka, M. Svobody, M. Glasera a dalších přihlášených a nepřihlášených.
          Držím palce divadlu, ať to dobře dopadne.

          03.04.2013 (13.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Milý Jane,
          jsi jak Chytrá horákyně – ani pro jednoho ani pro druhého, ani proti jednomu ani proti druhému, ani ve dne ani v noci, ani oblečený ani nahý. Tvá starost o korektní psaní a jednání je chvályhodná a budu rád, budeš-li ji mít i v jiných případech. Třeba když Tvůj kolega znemožní dodělat práci jinému.
          Vše o tom, co si myslím o projektech na ředitele DpP i o pochybách jednoznačného výsledku, s nimiž se komise musí potýkat, jsem již napsal v předchozích vstupech. S přezíravostí či neúctou k demokratickým procedurám ani s podezíravostí vůči rozhodování samotné komise snad neměly nic společného.
          🙂

          03.04.2013 (23.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „…uvedením evropské premiéry Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové“.
      Neví někdo, proč se to u nás už nehraje pod geniálním názvem Kdopak by se Kafky bál? Vzhledem k tomu, že se stále hraje překlad manželů Pellarovýh, nemůže přece jít o autorskoprávní problém?

      02.04.2013 (3.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Josef Herman

      Josef Herman

      Myslím,
      že stran výběrových řízení musíme usilovat hlavně o věcnost a transparentnost. Komise posoudí přihlášky a odpoví zadavateli konkurzu na otázku, kterou jí položil: doporučujeme toho, doporučujeme tyto dva, nedoporučujeme nikoho. To je vše. Pokud nikoho, pak může zadavateli konkurzu doporučit vypsat nové výběrové řízení, i když to se rozumí jaksi samo sebou. I když zadavatel může postupovat jinak: najde si kandidáta sám, nechá si doporučit kandidáta od nějakých odborníků, stanoví novou konkurzní komisi v případě znovu vypsaného řízení apod.
      Vladimíra Hulce bych se ale trochu zastal: pokud nebyl v komisi a pokud se zveřejnily projekty (nemyslím, že je to dobře), může je a jejich autory analyzovat, jak chce, a musí čekat, že si někdo bude myslet něco jiného. Čekal jsem víc diskutujících nad konkurzními projekty, škoda šance vyjasnit si podstatné věci.
      Spolurozhodovat o řediteli a pak se k tomu ve svém psaní neznat, je ovšem věc odsouzeníhodná – Machalická je tím přece proslulá.

      02.04.2013 (17.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Josef Herman

      Josef Herman

      Ještě poznámka:
      komise prý rozhodnutí „odložila“, může mi to někdo vysvětlit? Jinak tomu opravdu nerozumím.

      02.04.2013 (18.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Portál Magistrátu hl. m. Prahy, 21. března 2013:

        Výběrové řízení na funkci ředitele Divadla pod Palmovkou pokračuje
        Včera jednala Komise Rady hlavního města Prahy pro výběr ředitele/ředitelky Divadla pod Palmovkou. Ke shodě o výběru nejlepšího uchazeče o tuto funkci nedospěla. K dalšímu jednání se Komise sejde 4. dubna 2013.

        03.04.2013 (23.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Jakub Růžička

      Profilový obrázek

      Vážený pane Hermane,
      proč se Vám nezdá, že je dobře zveřejňovat projekty zájemců o vedení pražských divadel? Podle mne je to zajímavé čtení i pro divadelní fanoušky. Je určitě dobře, že pan Lang svůj projekt zveřejnil. Podle mne byly projekty pro Zábradlí mnohem zajímavější a rozmanitější. Na Palmovce jsou to různé varianty téhož, aspoň tak se mi to jeví. Že bych se třeba nějak zvlášť těšil na shakespearovský cyklus pana Langa, tak to po jeho představeních Povyku a Něco za něco ve Švandově divadle říct opravdu nemůžu…

      02.04.2013 (21.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jakub Růžička

        Profilový obrázek

        Btw.
        nějaký hlubší komentář či rozbor projektů jsem marně čekal na stránkach DN nebo iDN. S výjimkou komentářů pana Hulce je názor členů redakce „záhadou“. Naopak Vámi kritizovaná paní Machalická dávala v LN docela okatě najevo, který projekt je podle ní nejlepší.

        02.04.2013 (21.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          Za sebe musím říct,
          že v redakci sleduji trochu jiné divadelní dění, tudíž jsem se do věci nemíchal, až teď v jaksi systémové poloze. Spíš jsem byl asi stejně jako vy zvědavý na příspěvky lidí, kteří pravidelně a dlouhodobě sledují Divadlo pod Palmovkou, srovnatelná pražská činoherní divadla, případně projekty těch, kteří se do konkursu hlásili.
          Stran Machalické jsem jen přitakal názoru kolegy Vedrala: že není řekněme důsledná ve svých názorech. Co napsala o konkursních projektech na Palmovku, přiznám se, neznám.

          02.04.2013 (22.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          O DpP
          psal do DN Richard Erml: http://www.divadelni-noviny.cz/hleda-se-reditel-zn-komunitni

          03.04.2013 (2.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Jistě to zajímavé čtení je,
        jenže zveřejňovat strategie a taktiky, nápady, jak vést to které divadlo, dát své nápady všanc všem k volnému použití, je podle mého názoru v příkrém rozporu se správným nakládáním s know – how. Je to výsledek dlouhé práce, zkušeností, kreativity, a to se nemá volně rozhazovat po ulici.
        Má se ale vždycky podle mého zveřejnit vítězný projekt coby program divadla na konkrétní ředitelské (šéfovské) období. Tedy dokument, na jehož základě lze hodnotit, nakolik byla volba správná a nakolik se plány opravdu realizují a sliby plní.

        02.04.2013 (22.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Jakub Růžička

          Profilový obrázek

          S tím nelze než souhlasit.
          Myslím, že k tomu houfnému zveřejňování přispěl i silný mediální tlak. Zajimavé v této souvislosti je, že uchazeči o Zábradlí byli „statečnější“ a zveřejnili je skoro všichni. V případě Palmovky to bylo až do zveřejnění projektu pana Langa obráceně. Při jejich čtení jsem si uvědomil, jak zoufale málo silných jmen je vlastně na scéně: vždyť vítězný projekt obsahuje i inscenace režisérů, kteří kandidovali proti vítězi se samostatnými projekty. A naopak režisér Mikulášek byl i v jiných projektech…
          Škoda, že dodnes nikdo nezískal projekt, se kterým vyhrál konkurs pan Töpfer na Vinohradech. Tuším, že by to mohlo být zábavné čtení.

          02.04.2013 (23.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Souhlas,
          zveřejňovat projekty, se kterými se jednotliví uchazeči hlásí, je od nich odvaha a obdivuhodná hrdost. A pro divadelníky velmi zajímavé čtení. Od nikoho by to ale nikdo neměl automaticky vyžadovat. Zato vítězný projekt by měl být zveřejněn povinně.
          Co Ty na to, Jane Vedrale?

          03.04.2013 (2.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Josef Herman

            Josef Herman

            Musím to podpořit: vítězný projekt DnV je nezbytné zveřejnit!!! Je to věcí magistrátu, především, ale také věcí vedení DnV – copak je na materiálu něco tajného? A jestli je tajného, tak proč??? Nezveřejnění projektu je nedobré pro všechny, pro transparentní prostředí, ale Tomáši Töpferovi a spol. škodí nejvíc.

            03.04.2013 (7.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Josef Herman

      Josef Herman

      Předložený projekt je mi sympatický zúčastněnými lidmi, aktuálními tématy, o nichž se má hrát, komunitními aktivitami, otevřeností vůči možné transformaci, rozumným pohledem na postupnou proměnu divadla. Tedy zásadou nebourat a nestavět na zelené louce, nevyhánět stávající publikum kvůli hypotetickému novému, ale oslovovat také nové publikum a tomu původnímu ukázat, že mohou být i jiné podoby divadla, které se mu mohou zamlouvat. A také tím, že nabízí prostor a zázemí novým tvůrcům a aktivitám.

      03.04.2013 (7.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Mandel

      Profilový obrázek

      Jen poznámka k nepřesnost v textu:
      přejmenování divadla a název Divadlo pod Palmovkou bylo na návrh režiséra Oty Ševčíka. Petr Kracik převzal divadlo později.
      Petr Mandel

      12.10.2013 (9.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Díky
      za upřesnění. Přepošlu informaci současnému vedení divadla, jež tento projekt připravovalo.

      14.10.2013 (14.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,