Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pražské křižovatky (No. 3)

    Festival Pražské křižovatky uzavřelo v neděli představení Julie brazilské divadelní a filmové režisérky Christiane Jatahy. Inscenace využívá prvků live-cinema a předtočených filmových záběrů a divák má prostřednictvím kamery možnost sledovat nejen celkový jevištní tvar, ale i detail nejdrobnějších záchvěvů v obličejích obou herců.

    Inspirována Slečnou Julií upravila Christiane Jatahy příběh tak, aby odrážel současnost v Brazílii. Zatímco u Strindberga pramení nerovnost Julie a Jeana ze stavovského postavení, v Julii je kladen důraz na rasovou problematiku. Oproti dramatu nemá v inscenaci sluha jméno a slečna ho v nevypjatějších scénách několikrát přímo do očí osloví „Ty negře!“. Publikum sleduje natáčení filmu, odehrávající se na jevišti mezi divadelními kulisami. Kameraman, jež doprovází herce po scéně dokonce několikrát v průběhu představení ohlásí „Akce!“ či „Střih!“ a v tu chvíli herci vystupují z původních rolí. Když pak v ději nastává zvrat v podobě usmrcení Juliina kanárka, začne herečka Julia Bernart nejprve hystericky osočovat sluhu, načež oznámí publiku „I can’t take it anymore. I’ done.“. Své rozlícení potvrzuje odchodem ze sálu, a i přesto, že se nakonec vrátí zpět, stále opakuje, že už je toho na ni příliš. V závěrečné scéně sedí Julia na židli na forbíně s malým nožem v ruce. Vysvětluje divákům, že podle Strindbergova dramatu má následovat slečnina sebevražda. Jak to ale bude teď a tady? Čeká na odpověď, na reakci publika, které ale mlčí.  A tak se herečka zvedá, odchází a na obrazovkách se objeví záběr vody, v níž se postupně začíná vznášet rudá tekutina.

    Pohyb na hranici reality a fikce, který se ještě více štěpil použitím kamery na jevišti, neustále nutil k pochybám. Po zhlédnutí celého představení se zdá, že se jednalo o filmové natáčení, které se poněkud vymklo kontrole, a v němž se oba herci postupně mísili s postavami, které ve filmu měli ztvárňovat. Samotný příběh, tak jak je vyprávěn v dramatu, zůstal jasně čitelný, Christiane Jatahy ho ale dokázala ozvláštnit rozvrstvením do několika rovin.


    Komentáře k článku: Pražské křižovatky (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,