Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Polička pantomimická (No. 2)

    Už druhý den je Polička dějištěm akcí a představení, která jsou spjata s pantomimou. Včera tu totiž premiérou místního rodáka a známého mima Radima Vizváry začal mezinárodní festival MIME FEST. Co zajímavého přinesl místním i zahraničním účastníkům v úterý, si řekneme na následujících řádkách.

    Den začal znovu workshopy zkušených lektorů, kteří se čtyři hodiny věnovali studentům i profesionálům pantomimy a divadla. Přestože oslava zahájení festivalu byla v pondělí dlouhá, všichni se na další práci dostavili čilí, a mohli tak čerpat nové podněty v technikách mimického divadla a tělesného rytmu. Po krátké pauze je odpoledne čekal seminář, týkající se teoretického a historického náhledu na pantomimu, který by pomohl nastínit i její budoucnost.

    Semináře se zúčastnili nejen stálí účastníci festivalu, ale i místní zájemci, a významnou byla také účast Wolframa von Bodeckera a Alexandera Neandera, kteří jako bývalí spolupracovníci Marcela Marceaua přinesli hodnotné poznámky do závěrečné diskuze. V její průběhu bylo vzneseno několik podstatných otázek, které se týkaly nejen techniky pantomimy a její pozice mezi ostatními uměními, ale také propagace a způsobů, jak je možné k tomuto oboru přilákat zájem veřejnosti. Záměrem semináře byla také snaha získat podněty pro konferenci, věnovanou pantomimě, kterou festivalový tým chce uspořádat ve výhledu jednoho roku až dvou let. Diskuze pak neskončila formálním ukončením v Centru Bohuslava Martinů, ale mezi jednotlivými účastníky volně pokračovala v průběhu celého dne.

    Večer pak na diváky čekaly dvě představení, King Pong’s Ping Pong Rodeo američana Michaela Trautmana a Twist & Shout finské klaunky Heli Vätääinen.

    King Pong’s Ping Pong Rodeo

    Michael Trautman v inscenaci King Pong’s Ping Pong Rodeo FOTO RADIM HROMÁDKO

    Show amerického žongléra, který začínal svou kariéru jako mim, nepřinesla jen očekávané triky s pingpongovými míčky. Trautman se ukázal jako výborný kouzelník, který nechával desítky míčků mizet a objevovat se na nejnečekanějších místech jeviště i svého těla. Ukázal se také jako výtečný mim a komik, když svou inscenaci uvedl scénkami s neposlušnými částmi těla nebo utíkající hůlkou. Především se ale projevil jako mistr svého současného oboru, kterým je žonglování s „pingpongáči“. Součástí jeho show je zdůrazňování lidské (a zcela jistě zejména americké) posedlosti střílením. Oblečen jako kovboj vytahoval z plných zásobníků jeden míček po druhém, aby je nabil do svých úst a na dálku sestřelil předměty jako plechovky od piva nebo letící mince. Je třeba dodat, že k show patřil i občasný neúspěch triku, na který byl Michael evidentně připraven, protože většinu neúspěchů skvěle využil ke klaunským reakcím a na další pokus s ním divák cítil ještě více. Kýžený úspěch byl pak často skutečně až dojemný.

    Druhé večerní představení se jmenovalo Twist & Shout a divák, který by od klaunky čekal hodinu nepřetržité zábavy, si na své asi nepřišel. O to však lépe pro ty, kteří nešli do divadla jen za pobavením.

    Twist & Shout

    Heli Vätääinen v inscenaci Twist & Shout FOTO RADIM HROMÁDKO

    Heli Vätääinen už před divadlem, v klubu a u prodejny vstupenek, rozvěsila rentgenové snímky páteře, narušené skoliózou. Její inscenace totiž vypovídá o problému, kterým autorka skutečně trpěla, a snaží se jej ukázat v jeho celé šíři, od fyzických potíží po společenské odloučení, nároky operace nebo hledání sama sebe ve své přirozené poloze. Představení přesto začalo klaunským povídáním s diváky, kdy dokonce většinu lidí přiměla zavřít oči a téměř meditativně se naladit na další prožitek. Až pak překvapila fyzickým zpracováním náročnosti pohybu se skoliózou a naznačila, že se bude držet spíše ve smutné a ironické poloze. Příběh měl několik rovin. První se týkala prince a „té pravé“ princezny, která je však pokroucená. Druhá byla o „odvázané“ ženě, která si dělá, co chce, mnohdy je však povrchní a někdy až nechutná. Třetí rovina interpretovala zážitek samotné Heli s operací a rekonvalescencí.

    Představení mělo i velmi vtipné momenty, celkové ladění bylo však spíše smutné a kontemplativní. Nakonec se ale nejednalo o terapii pro samotnou Heli jako spíše o nahlédnutí na to, jak mají lidé opravdu někdy nesmyslné nároky pro přijetí mezi sebe a jak se každý vypořádává s určitým svým problémem a spravedlnost při tom nedává smysl. Polonahá Heli však věc uzavřela humorným (a překvapivě nikoli vulgárně působícím) trikem se svými prsy, kdy během několika vteřin shodila závažnost celé věci a ukázala, že smích může pomoci překonat cokoli.

    ///

    Předchozí díl denních reportáží z Mime Fest-u:

    Polička pantomimická (No. 1)


    Komentáře k článku: Polička pantomimická (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,