Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Polemika

    Pane Pavle Kohoute,

    Váš text v Divadelních novinách z 12. května (č. 10) t. r. je špatný. Ač jste dobrý autor. Víte proč? Protože má špatný a kalný důvod – nenávist. Ke Špinarovu vedení činohry ND. Už ten začátek o lyžování je upatlaný, nedůvodný. Kdyby aspoň směšný. Ale je to žvatlavé dada z vybledlého alba pamětí. Pak jsou tam povinné srovnávací ódy – dnes už čítankové – na epochu Krejča, Radok. (Proč jste jim tehdy nedával své texty?) Taky je ošklivé to kopnutí do E. F. Buriana. Byl velký a tragický. Vy jste dnes menší a nakomičtělý. Přitom Vás ctím. Inscenoval jsem hodně Vašich textů (Opava, Ostrava, Olomouc). Zastal jsem se Vás (bylo to na ostravském divadelním festivalu, když Vás nepustili z Vídně zpět do vlasti). Šlo mi pak o pracovní život. Ochránila mě Jiřina Švorcová (a nebyl jsem jediný), intelektuálně asi vágní – věřit bolševismu –, ale mravně integrovaná. V časech „kam vítr, tam plášť“ je to dokonce vznešené. Že Váš text v Divadelkách není z čistých úmyslů, je vidět na jazykové ušmudlanosti: například jak si hrajete se slovy krvavě – „kurvavě“. Jaký blábol kolem avant-gardy i kolem chudokrevnosti i duchachudosti současné dramatiky. Chce se mi říct: Danieli Špinare, paní Ljubková, Jane Friči, přijměte ten páně Kohoutův text a hrajte mu ho. Jinak pokoj nedá. A dořeknu: Vy jste byl Pavel (po sovětsku Pavko) avant-gardista poúnorového bolševického umění, škodil jste celé české kultuře. Současné vedení činohry škodí podle Vás – jednomu divadlu – „Prvnímu“. Buďte pozdní demokrat a nechte je škodit. A dávejte pozor, Vaše debolševizace asi není ukončená – Váš text, že to „vedení“ musí někdo odvolat, zní z dob jako před šedesáti sedmdesáti lety, kdy jste byl rudá vycházející autorská hvězda. A Národ sobě – jistě ctěné, užitečné a plodné. Ale co tak Evropa sobě a Planeta sobě? Přestaňte být resentimentální a nebudete agresivní.

    Na závěr tři otázky. Proč jste Špinarovu vedení, tak bídnému, že voláte po jeho odvolání, nabídl svůj text? Proč po odmítnutí Vaší hry na to vedení tak zavile útočíte? Je to přece trapné, nesoudné, nestoudné. Proč nepoužijete k odvolání „dávného přátelství“ s ředitelem ND Janem Burianem? Protože víte, že za ním jistě stojí. A to je moc dobře. A protože prof. Burian je Evropan a vy jste Staročech.

    S palčivým přáním deště.

    Miloš Horanský

    Odpovídat nebudu, Horanský si na sebe odpovídá sám…

    Pavel Kohout

    ///

    Původní text Pavla Kohouta z Dn 10/2020, na který prof. Horanský reaguje, najdete zde:

    Aprégarda


    Komentáře k článku: Polemika

    1. Veronika Volhejnová

      Profilový obrázek

      Vážený pane Horanský,
      k tomu, aby se člověku nelíbilo současné směřování ND, skutečně není žádné osobní nenávisti třeba. Byla jsem dlouhá léta předplatitelkou ND, jak v činohře, tak v opeře. Když do funkce šéfa činohry nastoupil pan Špinar, měla jsem už po první sezóně chuť předplatné zrušit. Rozhodla jsem se ale, že mu dám ještě šanci (doma mě učili, že chybu má člověk hledat nejdřív v sobě).
      Shrnu to: Poté, co jsem ještě dvě další sezóny chodila domů s pocitem nudy a ztraceného času, nebo (a to považuju za lepší variantu) vzteku, jsem předplatné po čtvrtstoletí zrušila. Opravdu mám pro své peníze i pro svůj čas lepší využití, než dělat stafáž tomu, jak si pan šéf dělá z Národního divadla soukromou hrací ohrádku pro sebe a své kamarády. (A mimochodem, pane Horanský, ta poslední věta o Evropanu a staročechu je rétorický faul, který vás není hoden.)

      29.05.2020 (14.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Kraus

      Profilový obrázek

      Vážené mé div.noviny,
      potěšilo mne, že se upřímně a ze srdce velmi po letech statečně ozval pan Horanský na článek páně Kohouta, od malička komouše, což mu nelze vytknout stejně jako p. Kunderovi, jenž se stydí za své prohřešky ve Francii, neboť oba dva a mnoho dalších vyřazovali schopné, ač podle nich buržuazní studenty z vysokých škol – nemám vůbec nic vůči jejich profesi, jako jeden z líných spisovatelů, režisérů a komediantů věřím však, že dosáhnout velikosti obou, zachovávám si čest a tvůrčí kabaretní svobodu, stejně jako v době padesátých let, kdy nás strana usměrňovala a stejně jako mého guru kabaretu Pavla Fialu, u něhož se naučila fůra komediantů dělat srandu proti diktátu KSČ, kabaretu Veselého a Nekudy Pod Okapem etc.
      Zdravím za všechny kabaretiéry a komedianty z 50 a 60 let, kdy nás komanči pronásledovali, aniž by nás vyhubili.
      Zdraví srdečně spoluzakladatel pardubického kabaretu Expirient
      Josef Kraus ***

      31.05.2020 (14.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Zdá se,
      že křivdy a újmy minulosti nedokážeme odkrojit od přítomnosti a že ani dlouholeté postoje pánů Horanského, Kohouta a dokonce Milana Kundery nic nezmohou proti ublíženostem, jež cítí ti, kteří po celý čas stáli na jiné straně. Ale připomínat a hodnotit jeden postoj či čin stále stejně, bez vědomí dalších životních kroků a postojů daných osob, je k uzoufání zjednodušené. Všichni tři jmenovaní toho v životě dokázali hodně a vysoce vyvážili různá svá – možná naivní, ale v každém případě mladistvá – nadšenectví.
      Ale to jen na okraj. Tématem příspěvku byl stav činohry ND. O té by měla být i v této diskusi řeč. Je to ale složité téma, na které jedna glosa – ať je jakkoli ostrá, vtipná a čitelná – nestačí. Kruciální je shodnout se, co od činohry ND chtít, a to asi nejde.
      Myslím, že ač se to mnozí divadelníci snaží popřít, má ND jinou funkci než ostatní divadla, danou jeho tradicí, postavením ve společnosti a společenským povědomím. Proto by mělo vedení činohry vždy vyvažovat vyhraněné umělecké (estetické) postoje s touto úlohou. A je otázka, jak se to současnému vedení daří či nedaří a proč. Podle mě se Pavel Kohout mýlí, poměřuje-li inscenační výsledky činohry na Nové scéně, která je zaměřená na otevřené, experimentující, angažované divadlo s řadou okrajových forem a žánrů, s celou dramaturgií ND. Tam spatřuju větší problém či otazník. Zda směřování těchto scén se nestává jednogeneračním divadlem, a to jak v cílení na mladé diváky, tak hereckými osobnostmi, které vedení činohry v posledních letech angažovalo a jež ze souboru také dělají opět spíše generační divadlo. A nyní by se dalo (a mělo) pokračovat s uváděním konkrétních inscenačních výsledků a analýzou herecké struktury souboru a jeho využívání, to by ale bylo na dlouhou esej či – spíš – kulatý stůl, což se na tyto stránky nehodí.
      Tak jen krátce: Dočekalova a předtím polistopadová Rajmontova éra byly podle mne blíž k těmto „ideálům“, než je současná Špinarova, byť jde o vyhraněného tvůrce, který má výrazné umělecké gesto, které je v našem divadelním kontextu neopomenutelné. Hodí se však – podle mne – spíše do jiných divadel.

      01.06.2020 (14.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,