Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Po ZLOMenémVAZU 2016

    Festivalové „čtyřdenní“ ZlomDAMUvaz přivítalo v Praze hosty ze Slovenska, Polska, Maďarska (však to také financovaly fondy V4) a Norska. Každý den se konaly workshopy, představení a večerní párty. S odstupem několika dní mne však stále častěji napadá, jestli aspoň něco z toho, co jsme mohli zhlédnout, přineslo téma, jehož sílu nebo důležitost bychom si opravdu dobře zapamatovali.

    zlomvaz16

    Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami? (K smrti šťastní, DAMU)

    Túžba pozrieť sa na udalosti dávno minulé […] (Staří režiséři, AKU)

    Morální rezignace? Formativní síla kolektivu?! Nahrazení přirozenosti účelovou autostylizací?! (Rituální vražda George Mastromase, DAMU)

    Prožívají rutinu a nudu, stejně jako my- co žijeme v bytech. (Skříňáci, JAMU)

    Rozpad základních hodnot vede mladou generaci k zradikalizování názorů. Jeden den, jeden večer, jedna párty a generace, která hledá sama sebe. (Kazimír a Karolína, JAMU)

    Monodrama in the cemetary. Jette is 10 years old. Her younger brother, Emil has died. (Do fish sleep?, SZFE)

    Hľadáme nové formy vzťahov, veľa cestujeme, veľa trpíme a stále málo vieme. (Hostel Tchekhov, VŠMU)

    The parties are a meeting between people who have lost themselves in social media, and are no longer able to function normally in a social setting. We meet characters who both have forgotten each other and themselves. (Hurra for Hanne, Norsko)

    Vnútorná sloboda, zachovanie si vlastnej tváre, pohŕdanie a nenávisť k ľuďom, izolácia, hľadanie identity a zmyslu života. (Múr, KBT)

    What are the problems of people living in a “first world”. What worries us in the times of common wealth. Nothing really concerns us, because none of the problems touch us directly, doesn’t it? (OOh, you heavy belly, PWST)

    Z citovaných textů vyvstává lehce depresivní nálada. Vidíme se jako znuděná generace obklopena samotou a zároveň díky technologiím bez soukromí, neschopná navazovat vztahy jinak než online a navíc ve světě, kde nám nikdo nerozumí… Plus radikalismus, evropská identita, hate free. A na světě je hlad. A smrt. Velmi zjednodušuji všechny soukromé i globální problémy a nechci jim ubírat na důležitosti, chci jen upozornit na to, jak s nimi studenti zúčastněných škol pracovali, jak je viděli. Zdá se, že panuje tendence poukazovat na konkrétní fenomény dnešní doby. Ale nejsou to příliš zjednodušující, opakující se pohledy?

    Repro archiv ZLOMVAZ

    Repro archiv ZLOMVAZ

    V představení OOh, you heavy belly přichází na scénu dřevěná Evropa v podobě manekýna a je trýzněna poletujícími končetinami a nočními můrami o hrůzách v zemích, jako jsou Rwanda, Čečensko nebo Bosna. Práce s loutkou, synchronizace jejího pohybu, zpěv, to všechno jistě stálo za vidění. Co se nám ale polská PWST snažila říci? Že na zemi existuje hlad a válka, a my v Evropě jsme k těmto problémům lhostejní? Či že je na nás vyvíjen tlak, abychom je řešili, ale my nemáme jak? Herci otevřeli téma, ale možná by stálo za to přidat vlastní názor. Nebo ukázat problém tak, aby bylo patrné, že odkládat jeho řešení se už dál nemůže.

    Podobně tomu bylo v inscenaci Hostel Tchekhov bratislavské VŠMU převádějící Čechovovy postavy do současnosti, ve které se cítí stejně jako na přelomu 19. a 20. století – znuděně, nepochopeně, osaměle. A ještě ke všemu vládne Putin… Rozuzlení se dočkáme až v poslední – dynamické – scéně doprovázené písní ruského dua Tatu Nas Ne Dogonyat. Až tady – konečně – cítíme, jak se studenti v podstatě s ničím z toho, o čem právě hráli, nehodlají jen tak smířit. To už ale bylo pozdě.

    A další diktátor, nepoučitelnost a kolaborace ve Starých režisérech banskobystrické AKU. Připomínají minulost, ale nevysvětlují přítomnost.

    Divadlo Spektákl - Chaplinovy děti. FOTO archiv Švandovo divadlo Praha

    Divadlo Spektákl – Chaplinovy děti. FOTO archiv Švandovo divadlo Praha

    Právě z těchto důvodů pro mne vynikla představení Chaplinovy děti a Star vrz studentů DAMU. V prvním případě se aktéři pustili do grotesky a v rámci několika krátkých scének o návštěvě restaurace, prvním rande nebo výstupem o důchodcích diváky zaujali a pobavili. Nápaditými prostředky tradiční pantomimy a klauniády připomněli obyčejné situace ze života. I když šlo o tradiční schémata nahlížená „pouze“ s nadhledem a vtipem – anebo právě proto – bylo toto představení důležitým festivalovým osvěžením. To ostatně platí i pro druhé, jež bylo víceméně výtvarně laděným scénickým čtením a bylo z velké části velmi statické. Ovšem výběr tématu – pocta béčkovým a céčkovým sci-fi – a práce s vtipným textem zabraly. Jinde totiž humor a snaha nebrat všechno tak vážně velmi chyběly.

    FOTO archiv ZLOMVAZ

    FOTO archiv ZLOMVAZ

    Naštěstí nám počasí přálo a na kávičce na střeše školy nebo u piva na afterparty už jsme všichni zase žili své mladé, obyčejné, (ne)šťastné životy.

    ///

    Více na i-DN:

    ZlomDAMUvaz (No. 1)

    ZlomDAMUvaz (No. 2)

    ZlomDAMUvaz (No. 3)

    ZlomDAMUvaz (No. 4)


    Komentáře k článku: Po ZLOMenémVAZU 2016

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,