Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    ZlomDAMUvaz (No. 3)

    Aby si člověk v pátečním slunečném počasí náhodou nepřipadal příliš dobře a spokojeně, rozhodl se ho program Zlomvazu provést řádně nemilými tématy. K obědu servíroval smrt, na svačinu střílení lidí coby relaxaci a závěrečná večerní hostina přinesla několik chodů všeobjímajícího čechovovského plahočení.

    zlomvaz16

    Maďarská one-woman inscenace Do Fish Sleep? se zabývá tématem smrti. Desetileté Jette nedávno umřel mladší bratr na rakovinu a ona poslední dobou nad touto problematikou hodně dumá. Jak se dá od textu psaného jakoby dětským prizmatem čeká, střídá se obšírné rozbíhavé vyprávění celé (nejen) rodinné situace s pointami v nevšedních, dětsky moudrých  otázkách, které si dospělí z nedostatku fantazie už nekladou. Bohužel ani k tomuto stylu, ani k tématu smrti se nepřidružuje nic nového. Herečka  Fanni Prohászka sice udrží celé představení, ale její projev je málo diferencovaný. Přestože lze ocenit, že nepřehrává svou dětskou úlohu, chybí jí zároveň přiměřená dávka bezprostřednosti, hravosti a bezelstnosti, bez nichž ztrácí tato poloha část svého kouzla.

    Text Mikea Bartletta Lovná zvěř se věnuje tématu násilí z nudy, z nedostatku jiných zážitků. Série obrazů, jenž se prolínají jeden do druhého, ukazuje obě strany – jednak mladou „lovnou“ rodinu, ocitající se v čím dál víc finanční a společenské pasti, i zamindrákované střelce či morálně fluktuujícího majitele „zábavního parku“. Nakonec jeden ze zaměstnanců rodinu osvobodí a je za to zaměstnavatelem zabit. Zůstává otázkou, co by z dramatu udělala „plnohodnotná“ inscenace, nicméně scénické čtení ukazuje určitou plochost a účelovost textu. Míří vytyčeným směrem, jenž všem po chvíli dojde. Kvůli budování dojmu souběžných dialogů se ani příliš nedaří stupňovat psychologickou proměnu živých terčů. Přesto text pomáhá divákům připomenout, kam hlad po zážitcích a  uspokojování na úkor morálky může dojít.  A položit jim otázku, jestli tohle vážně má jednou být běžné a normální.

    Hostel Tchekhov FOTO ARCHIV

    Hostel Tchekhov FOTO ARCHIV

    Spolehlivou cestou, jak se zabořit do společenského bahna, představuje dramatika A. P. Čechova. Z ní si Lenka Garajová vypůjčila množství postav i s jejich základními motivy a vztahy a nechala je setkat se a spolužít v moskevském hostelu Vášnivý had. Reálie Hostel Tchekhov posouvají do současnosti, ale nálada a problémy postav zůstávají stejné. Přestože se všechny tři sestry dostaly do Moskvy, na jejich štěstí to nic nemění – Nina (Jana Labajová) stejně skončí s obdobou Trigorina Ivanem (Michal Koleják) a Peťa Trofimov, zde překřtěný na Fimova (Pavol Šimun), bude navěky kafrat. Nejdůležitější je ovšem bouřící se Kosťa (Martin Varínský), který tvoří osu inscenace a postará se i o její velkolepý závěr.

    Režisér Marián Amsler inscenaci skládá z textových a pohybových scén. A k tomu všemu častý, ostrý a zvučný hudební podkres a (většinou) ruské relikvie promítané na pozadí (kupř. samovar i s popisem či primitivistickou malbu městečka). Vše dohromady tvoří poněkud zvláštní směsici. Složky spíše než aby se prolínaly, jsou v kontrastu a přispívají k obrazu rozbitého světa.

    Již poněkolikáté na letošním Zlomvazu vycházejí pohybové části lépe než mluvené. Energii uspěchanosti, lhostejnosti, mechaničnosti a nakonec i odporu předávají stokrát silněji než slova. Přitom herci a herečky se letos na VŠMU urodili výborní. Text podávají se samozřejmostí, razancí  či patosem, je-li to třeba, a především v kolektivní harmonii, kde jeden výkon vychází z druhého. Nicméně kýžené čechovovské atmosféry všeho v ničem se stejně nedostává.

    Závěrečná scéna ovšem s neuvěřitelnou silou doslovuje vše potřebné – až je z toho divák roztřesen, stejně jakoby sám stál na jevišti. Kupodivu se celá tato exkluzivita odehrává za zvuků dávného hitu skupiny Tatu Nas ne dogonyat, jehož text najednou získává hlubší smysl. Z davu sedících postav, jež obchází dozorce Saša (Tomáš Magát) se jako první postaví Konstatin. Ač ho Saša srazí k zemi, vstane ještě několikrát a přidávají se ostatní, strážce poslušnosti je nestíhá mírnit a nakonec už je ani usadit nemůže. Nejde to. Čechovovské postavy konečně překročily svůj stín a postavili se bídě svých životů a hlavně nesvobodě.

    SZFE Budapešť – Do Fish Sleep? Režie Bálint Szilágyi, účinkuje Fanni Prohászka. Psáno z reprízy 6. května 2016 na festivalu Zlomvaz.

    Dilia, DAMU – Mike Bartlett: Lovná zvěř (scénické čtení). Režie Ondřej Štefaňák, dramaturgie Barbora Hančilová. Účinkují Magdaléna Kuntová, David Kozák, Michal Lurie, Anna Peřinová, Vladimír Pokorný. Psáno z premiéry 6. května 2016 na festivalu Zlomvaz.

    VŠMU (Bratislava) – Lenka Garajová: Hostel Tchekhov. Režie Marián Amsler, dramaturgie Peter Galdík, Jakub Szatinský, scéna Karolína Kamenská, kostýmy Gabriela Timoránská, choreografie Zuzana Sehnalová. Premiéra 8. února 2016.  Psáno z reprízy 6. května 2016 na festivalu Zlomvaz.

    ///

    ///

    Předchozí díly denních zpravodajství:

    ZlomDAMUvaz (No. 1)

    ZlomDAMUvaz (No. 2)


    Komentáře k článku: ZlomDAMUvaz (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,