Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pavel Štorek a Denisa Václavová: Naší dramaturgii sluší nedivadelní prostor

    Rozhovor s organizátory festivalu

    Na 23. ročník Pražského festivalu 4 + 4 dny v pohybu jsme se zeptali jeho zakladatelů Pavla Štorka a Denisy Václavové.

    Tým festivalu 4 + 4 dny v pohybu – zleva: Markéta Černá, NikolaBöhmová, Denisa Václavová, Pavel Štorek FOTO ARCHIV 4 + 4

    Kdy a kam diváky tentokrát pozvete?

    Denisa: V letošním roce oživíme na devět dní od 5. do 13. října opuštěný Desfourský palác na Florenci. Divadelní a taneční program festivalu se odehraje zejména v Divadle Archa, v Ponci a v Centru současného umění DOX. Tématem festivalu se stal princip neurčitosti. Heisenbergova teorie, která položila základy celé kvantové fyzice, ve zkratce říká, že pokud sledujeme určitý jev a víme, kde se nachází, neumíme s určitostí říct, kam a jakou rychlostí se ubírá. A naopak. S neurčitostí je potřeba počítat v životě, ale i v tak exaktních vědách, jako je fyzika či matematika. Heisenberg byl přesvědčen, že ať už se bude vývoj ubírat jakýmkoli směrem, princip neurčitosti bude vždy platný. Zkrátka že v kontextu vývoje nemůžeme chápat změnu v momentě, kdy se odehrává: můžeme ji pouze žít a zpětně identifikovat. Různým podobám neurčitosti se tak rozhodli věnovat umělci a kurátoři projektu Místa činu v několika patrech Desfourského paláce. Do této lokace, kde jsme v roce 2015 oslavili dvacáté narozeniny festivalu, se letos vracíme – a teď se znovu procházíme prostorem, jako bychom se zastavili v čase. A sledujeme stopy, které jsme zde sami zanechali.

    Propojujete architekturu a živé umění. Jak ten nápad přišel?

    Pavel: Náš festivalový útěk v roce 1998 do čističky odpadních vod v Bubenči vyprovokovali scénograf Tomáš Žižka a architekt Benjamin Fragner. Přesvědčili nás, že naší dramaturgii bude slušet nedivadelní prostor. A měli naprostou pravdu. Úspěch samotné akce dal koncepci festivalu nový směr a bylo rozhodnuto, že hlavní festivalovou lokací bude vždy nějaký zajímavý prostor. Site-specific projekty šité na míru jednotlivých lokací se staly důležitou součástí festivalu. Grifftheater a mamapapa v podzemí čističky, Theater Silo v Zemědělském muzeu, Spilky, které inicioval Tomáš Žižka v Holešovickém pivovaru, a mnoho dalších. Následně tento trend výrazně a zásadně rozšířili Krištof Kintera a Denisa Václavová.

    Co z letošního programu byste chtěli zvláště doporučit?

    Denisa: Do výstavní části Místa činu v Desfourském paláci jsme oslovili větší počet umělců než v minulých letech – tak, aby byla v projektu zastoupena pražská, regionální i zahraniční scéna. Zvláštní pozornost věnujeme performativnímu umění, a tak na vás čeká hned několik „uměleckých konfrontací“ speciálně zaměřených na setkání ve formátu 1 : 1 – divák versus performer. Budete si moci vyzkoušet, jaká je vaše percepce, jaký máte vztah k práci, jak vnímáte hmatem nebo sluchem či zda se dají zrychlovat částice… Na programu je i řada diskusí a konferencí, jejichž prostřednictvím chceme reagovat na aktuální potřeby naší umělecké scény.

    Pavel: Strašně se stydím za nehorázně nenávistné reakce a demagogické diskuse o uprchlících od našich politiků. Divadelní dramaturgie tak bude výrazněji než v předchozích letech reflektovat složitost současné Evropy i světa. Letošní program opět potvrzuje, že umělec, který chce v současnosti oslovit a fascinovat diváka, musí být v jistém smyslu renesanční. Naši zahraniční umělci se tak pohybují na pomezí divadla, tance, literatury, výtvarného umění a nových médií. Jejich projekty mají často politickou dimenzi i dokumentární aspekty. Uvedeme devět zahraničních a čtyři české premiéry. Nemohu nezmínit zahajovací představení italského souboru Motus (5. října v divadle Archa) – psychedelickou one-woman show MDLSX excentrické herečky Silvie Calderoni. Performance Přemístění syrského choreografa Mithkala Alzghaira vypráví o útěku jako záchraně života, ale i o ztrátě možnosti návratu. Britská umělkyně Deborah Pearson v dokumentární inscenaci History History History přiblíží jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století. Nebudou chybět ani české premiéry souboru Wariot Ideal, spolku Secondhand Women, site-specific projekt Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové a premiéra Jana Mocka Fatherland.


    Komentáře k článku: Pavel Štorek a Denisa Václavová: Naší dramaturgii sluší nedivadelní prostor

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,