Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Otevřeno Dokořán – den čtvrtý 17. června

    Každý ročník divadelního festivalu Dokořán pro hudební divadlo nabízí díla, která s muzikálem sousedí velmi hraničně. V minulosti to byli Smolíkovi či Lunetici, letos komedie Dejvického divadla Kde je ta ryba?

     

    Kde je ta ryba? Dejvické divadlo

    Po smršti proslulých broadwayských či londýnských muzikálů, jako Company, The Addams Family a Oliver!, padla letos volba právě na divácky nesmírně úspěšnou komedii scenáristy Davida Ondříčka o čerstvém padesátníkovi Karlovi, který se zadusí během své oslavy soustem a než jej přátelé zresuscitují, prožije v jakémsi umělém spánku zásadní epizody svého života. A není se moc čím chlubit – Karel je jakýmsi typickým vychcánkem oblíbených devadesátek, čecháčkem, který vlastně lže od dětství až do svého jubilea sobě i všem. Ostatně právě během oslavy svých abrahámovin se rozhodne poprvé mluvit upřímně a říct svým příbuzným a známým, co si o nich myslí.

    Ondříček napsal velmi černou komedii, která je, jeho vlastními slovy, o muži, který umírá. Protože co ostatně jiného s muži středního věku? Ve hře účinkuje sedm (poměrně slavných a populárních) herců a tříčlenná kapela, pro kterou napsal asi sedm písniček hudební skladatel Marek Doubrava. Jeho songy hru oživují, dobře do scénáře zapadají, podtrhují grotesknost situací a proplouvají žánry od líbivého popu až po rap. Stylizovaná pohybová čísla s herci skvěle secvičil Marek Zelinka.

    Dejvická inscenace Kde je ta Ryba obsahuje stylizované taneční výstupy FOTO NIKOL WETTEROVÁ

    Festivalové publikum je samozřejmě jiné než to, které běžně navštěvuje Dejvické divadlo. Mezi diváky i kritiky jsem zaslechl názory od naprostého odmítnutí pro plytkost námětu i zpracování až po reakce nadšené, které hru takřka nominovaly na komedii roku. Osobně jsem ve hře Kde je ta ryba? nalezl jak prvky procházkovského situačního humoru, tak gagy ne úplně nepříbuzné se Zelenkou nebo Vieweghem. Pokud máte rádi Příběhy obyčejného šílenství, Účastníky zájezdu, Jedna ruka netleská  nebo Fifty, určitě nebudete zklamaní. Byť vám možná struktura příběhu přijde občas chaotická a pointa dopředu lehce předvídatelná. Divákům to ovšem nevadí – přišli se do hlediště bavit, a humoru se jim dostane vrchovatě. Prvoplánově jde o fantasmagorickou férii, která jen někomu připomene i aspekty zúčtování s vlastními činy a celým životem. Excelentní Jaroslav Plesl v hlavní roli Karla zvládá všechny polohy své role s obrovským nadhledem, naprosto roztomilý je i ve svých snových návratech do dětství. Takový prototypový hajzlík s tváří slušňáka, netuším, zda záměrně vizualizovaný do podoby současného českého premiéra, což by inscenaci dávalo nový rozměr.

    Ale i ostatní protagonisté jsou excelentně sehraní. Simona Babčáková hraje afektovaně strnulou Karlovu manželku Irenu, v napůl dětské roli exceluje v několika výstupech Antonie Formanová, mohutně dobráckým Ondřejem je Pavel Šimčík. Ambiciózního Marka vystřihl Václav Neužil v partnerské dvojici s herecky výraznou Annou Fialovou (Gabriela).

    Inscenaci dominuje Jaroslav Plesl FOTO NIKOL WETTEROVÁ

    Kde je ta ryba? není muzikálem. Alespoň ne muzikálem takovým, jaký si ho představujeme. Je to černočerná hudební komedie s již mnohokrát viděnou zápletkou bilancujícího muže středního věku, který se nějakým trikem vrací do dětství a mládí. Chatrnější dějový základ oživuje podnikatelská myšlenka hlavních protagonistů (provozují mobilní krematorium) a zejména pak herci, kteří jsou tradičně „podejvicku“ výborní. Ondříčkův humor na diváky platí, pokud se s nimi ovšem potká. Jen škoda, že v samotném závěru tempo inscenace trochu upadá.

    Koncert muzikálových písní – Městské divadlo Brno

    Správný muzikálový koncert potřebuje dobrý orchestr, pěkné hlasy, nadšené publikum a teplé letní počasí. A dostatek prosecca. Všeho se v pondělí večer dostalo návštěvníkům Dvorany MdB vrchovatě. 

    Onen výborně hrající orchestr dirigovala Ema Javorová. Zaznělo celkem 11 slavných muzikálových melodií od Andrewa Lloyda Webbera, Johna Kandera, Stinga, Franka Wildhorna, ale také z autorské dílny Suchého a Šlitra. Zajímavou ukázkou byla píseň Dance my Esmeralda z muzikálu Notre Dame de Paris v českém překladu, takže posluchači hned začali spekulovat, zda celé dílo v české premiéře nezamíří v budoucnu právě na brněnské jeviště. Petr Gazdík, Jana Musilová i Viktória Matušovová vystřihli všechny písně naprosto bravurně a bez zaváhání. Nic jiného se vlastně nečekalo. Dušan Vitázek v písni Gethsemane prokázal, že pořád patří k nejlepším českým představitelům Ježíše. Parádní výkon!

    Hodinka pod širým nebem rychle utekla a příjemně naladila na festivalový program dalšího dne.


    Komentáře k článku: Otevřeno Dokořán – den čtvrtý 17. června

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,