Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Otázek víc než odpovědí…

    … mám ke jmenování Jana Buriana ředitelem Národního divadla na dalších šest let. Vezmu to popořadě, jak se uvádí v článku K věci.

    Jan Burian ve své pracovně FOTO ARCHIV ND

    Opravdu prošlo Národní divadlo v prvním ředitelském období Jana Buriana pozitivním vývojem, a to jak v umělecké oblasti, tak ve smyslu realizace významných strategických projektů? Podle mého se zachuntalo manažerské vedení opery, v čele stojí ředitelka bez sebemenších operních zkušeností a kompetence šéfů a šéfdirigentů se překrývají. Podle mého si Národní divadlo zasloužilo výraznější osobnosti na postech dirigentů a šéfdirigentů, až nyní avízovaný Per Boye Hansen je zkušeným operním manažerem s mezinárodním kreditem a prokazatelnými výsledky, ale takového Národní divadlo už pět let postrádá. Tak jaký pozitivní vývoj?

    Významným strategickým projektem je rekonstrukce budovy Státní opery? Jistě, ale stavbaři jsou i jiní divadelní ředitelé, nic tak výlučného na tom nevidím. Nebo se za tím skrývá něco dalšího?

    Burian zajistil Národnímu divadlu potřebnou stabilitu? Zní to přinejmenším rozpačitě tváří v tvář dlouhodobé stávkové pohotovosti odborářů, když nebudu argumentovat různými hláškami zevnitř souborů, publikovat se nedají.

    Předpoklady pro pozitivní změny? Velikým a jistě nesnadno splnitelným úkolem bylo vyřešení uměleckého provozu všemi soubory navzájem na třech až čtyřech scénách, jimiž ND disponuje. Nevidím tu žádné zásadní řešení. Stejně tak v otázce, jak naložit se dvěma „státními“ operními soubory – relativní klid zajistila relativní samostatnost obou pod jednou dobře dotovanou střechou, ale to může být nanejvýš provizorium, které Burian zřejmě pět let nechal běžet. Ve vyřešení uvedených strategických cílů, nebo ve viditelné snaze je řešit, bych shledal ono zachování kontinuity veřejné služby a dlouhodobý rozvoj divadla.

    A nadprůměrné umělecké výsledky obhajitelné v mezinárodní konkurenci – je mi líto, za těch pět let jich vidím sotva pár, rozhodně se nedají takto zobecnit. Národní divadlo logikou umělecké existence zůstalo prvním ze zdejších regionálních divadel, nemůže se srovnávat s divadly v evropských metropolích. Jistě, také se s nimi nemůže srovnávat výší rozpočtu, ale opravdu jen v tom je zakopán pes?

    Nejvíc mě překvapil úřední jazyk členů Garanční rady, jako kdyby nešlo o divadelní odborníky, kteří by si měli uvědomit konkrétní problémy a neschovávat je za povšechné ptydepe. Garanční rada navíc vznikla na podporu Jana Buriana při jeho konfliktním nástupu, ale podle mého nemá kredit navrhovat strategická řešení, je to, pánové mi odpustí, skupina přátel, kteří si rozumějí nejvíc v otázce, jak udržet Jana Buriana ve funkci. Pochybuji, že to odpovídá ideálům sametové revoluce a zásadě, která tu platila snad od vzniku Národního divadla, a sice že je věcí veřejnou. Rád konstatuji, že první prolomil dlouhodobé mlčení nový ministr kultury Antonín Staněk právě zveřejněním dokumentů. Díky za to, ale mělo by se v debatě pokračovat.

    Daly by se komentovat i výroky Garanční rady k předchozím ředitelům, a dalším záležitostem, ale na to bude ještě čas. Jan Burian možná bude dobře vést Národní divadlo dalších šest let, ale opravdu nemáme odvahu věcně si říct, že výsledky prvního období sotva zdůvodňují tak jednoznačné jmenování? Zase se budeme schovávat za fráze a úřední rozhodnutí?


    Komentáře k článku: Otázek víc než odpovědí…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,