Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ostravský nájezd na Prahu (No. 7)

    V pražském Hudebním divadle Karlín řádily poslední den festivalu ostravské Kočky. Na severu republiky mají kočky všech barev a velikostí – hubené a bílé přes pestrobarevné pouliční směsky až po šedivé a dobře živené.

    Americký muzikál přeneslo do českého prostředí přebásnění Michaela Prostějovského a do Ostravy scénické řešení Davida Baziky. Kočičí bál se konal na ostravských střechách. Věže oceláren byly vidět na zadním prospektu, nechyběl ani tradiční mlžný opar. V závěru na jeviště z propadla vyjela i vyhlídková věž Nové radnice.

    Karlínští diváci viděli tanečně a pěvecky skvělé představení. Jeho problém je však dramatická stránka příběhu, která se v divokém dění, jež se přelévalo z jeviště do hlediště, vytrácela. Herci se díky pečlivě provedeným pohybům, mňoukání a výhružnému syčení skutečně proměnili v kočky a tak se – tedy namnoze chaoticky – i chovali. Kočky v mezičase mezi sborovými výstupy stále zvědavě očichávaly všechno kolem sebe, protahovaly se, hrály si s ocasy, tichounce našlapovaly, ladně skákaly, klouzaly se po plošině nebo se jen tak líně rozvalovaly. Režijní práce Gabriely Petrákové tak byla paradoxně nejfunkčnější, když se kočky ukrývaly ve stínu a divácká pozornost se zaměřovala na konkrétní akce na pódiu. Rambajz-tágo roztančil celé jeviště jako kocouří Elvis, obdivné kočičí pištění a mňoukání si zasloužil právem, kočky se o něj div nepopraly. Vynikly pěvecké výkony skvělého Laco Hudce Šubrta v roli Rozumbrada, bas kocoura Starobyla Vznešeného příjemně bručel a dětský hlásek Jeminé tklivě upozornil na blížící se svítání, kdy Starobyl rozhodl, že se znovu narodí Grizabella.

    Jarmila Hašková (Moura, kočka domácí). Foto Martin Popelář

    Problém nastával během energických sborových čísel. Orchestr při nich zesílil z piana typického pro recitativy do příliš hlasitého forte. V některých místech tak jeviště dynamicky přebil, takže zpěvům nebylo rozumět. Přílišná rozjařenost nebyla však problémem pouze orchestru. Například během hledání zmizelého Starobyla Vznešeného vzali herci svou proměnu v kočky až nepříjemně doslova. Zatímco kouzelník Abraka-Máryfuk předváděl své čáry–máry na jevišti, kočky se rozprchly do hlediště. Jedna se usadila na několik minut jedné paní na klíně a nechtěla slézt. Další kočky skákaly po opěradlech sedadel a jeden chlapeček pobavil celé divadlo vyděšeným vyjeknutím, když se po něm kočka ohnala packou. Kočky tak hledaly v hledišti Starobyla poctivě, ale jejich akce byla – obávám se – až příliš vůči divákům útočná.

    Juraj Čiernik (Starobyl Vznešený), Ján Slezák (Rozumbrad, Tygří hněv zamlada). Foto Martin Popelář

    Během příchodu Pašnosty Bruma z levé strany se nepříjemně projevily odlišné prostorové dispozice obou divadel. Hlediště domovského Divadla J. Myrona má obdélníkový půdorys, z balkónu je do přízemí vidět. Karlínské hlediště má půdorys půlkruhový. Z toho vyplynulo, že velká část diváků z levých balkonů příchod Vašnosty Bruma vytušila jen díky bílému světlu, které jeho příchod provázelo.

    Plán komunikovat vtipně s diváky skvěle vyšel na konci přestávky. Mungojerrie a Tringl-tangl vykoukli z orchestřiště a zeptali se diváků, jestli si dali o přestávce chlebíček. Z hlediště se ozvalo, že chlebíčky nebyly. Mungojerrie vytáhla dřevěnou tyč a neohrabaně se pokoušela dirigovat. Nikdo z hudebníků na její dirigování ale nenastoupil. Tringl-tangl jí sebral tyč a ukázal jí, jak se má správně chovat dirigent. Narovnal se a hluboce se uklonil. Diváci mu zatleskali a druhá půlka mohla začít.

    Finále 2. dějství, v pozadí Jan Drahovzal (Starobyl Vznešený). Foto Martin Popelář

    Kočky však pobíhaly po hledišti a po orchestřišti téměř celou dobu představení, čímž narušovaly děj. Muzikál se tak rozpadal na jednotlivá čísla a podobal se spíš hudební revue než dramatickému dílu. Diváci se bavili, taneční i pěvecká čísla byla – jak jsem psala v úvodu – zářná, muzikál však strádal.

    Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Andrew Lloyd Webber: Kočky. Hudba Andrew Lloyd Webber, libreto Thomas Stearns Eliot, české přebásnění Michael Prostějovský. Režie Gabriela Petráková, choreografie Pavel Strouhal, hudební nastudování Marek Prášil, dirigent Marek Prášil, Jakub Žídek, scéna David Bazika, kostýmy Ľudmila Várossová, sbormistr Iveta Viskupová, sound design Petr Košař, light design Stanislav Dvořák, dramaturgická spolupráce Peter Oravec, pohybová spolupráce Pavel Staněk. Premiéra 20. září 2018 v Divadle Jiřího Myrona, Ostrava. Psáno z uvedení na přehlídce Ostrava v Praze 5. listopadu 2019 v Hudebním divadle Karlín.

    ///

    Více o inscenaci Kočky NDM Ostrava na i-DN:

    Pár muzikálových postřehů

    Více o festivalu Ostrava v Praze na i-DN:

    Ostrava v Praze


    Komentáře k článku: Ostravský nájezd na Prahu (No. 7)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,