Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ostravské snění o divadle (No. 6)

    Rozhovor s Matějem Samcem, dramaturgem MeetFactory a dramatizátorem knihy Červená a bílá Doroty Masłowské. Inscenaci Ewy Zembok pod názvem Den bez Rusáka uvádí Divadlo X10 ve Strašnickém divadle.

    Den bez Rusáka

    Ve Dni bez Rusáka polská mládež dost fetuje a moc nepracuje FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ

    Hlavní dramaturgická linie Dream Factory je letos věnována tématu násilí. Jak do ní zapadá Den bez Rusáka?

    Myslím že zapadá tak, jako asi cokoli jiného. Neumím si představit žádné umělecké dílo, které by s tímto tématem aspoň vzdáleně nesouviselo. Co se týče souvislosti se Dnem bez Rusáka, tak hlavní hrdina, Silnej, má s násilím určité problémy. Je poněkud agresivnější povahy, dokonce má kvůli násilným činům nějaký záznam v trestním rejstříku. Polští dresaři, mezi které Silnej patří a kteří těkají po sídlištích polských měst, nemají dost nápadů a asi ani příležitostí zabavit se smyslupněji, takže berou drogy a páchají trestné činy, jen tak, aby vyventilovali sílu, kterou mají a s níž si neumějí poradit. Nic z toho, co dělají, ovšem nepochází tak docela z jejich hlavy. Kopírují vzorce chování, které viděli v televizních reklamách, seriálech a podobně. To je velmi násilný svět, ať už jde o projevy svalů a fyzické konflikty, tak i o násilí, které páchají na sobě samých, když úzkostlivě hubnou, zvrací, nakupují různé nesmyslné produkty, násilně cvičí jógu nebo za účelem toho, aby “byli sami sebou”, páchají sebevraždu. Nebo o tom přinejmenším mluví.

    Románová předloha Dne bez Rusáka vyšla v originále pod názvem Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną a česky jako Červená a bílá. Proč jste zvolili název Den bez Rusáka?

    Dlouho jsme o tom diskutovali. S nápadem na finální název přišla šéfdramaturgyně Strašnického divadla Lenka Kolihová. Myslím, že je to dobrá volba, Den bez Rusáka odkazuje k různým víc nebo méně absurdním, mezinárodním dům, třeba dni bez tabáku, bez aut a podobně, bez těch součástí našich životů, na kterých se většina společnosti dohodla, že by bylo prospěšné žít spíše bez nich. Zároveň je den bez Rusáka v ději naší inscenace (i knižní předlohy) fesťákem, kolem kterého se všechno točí. Den bez Rusáka je příležitostí k oslavě, k vybočení ze všednosti. Bohužel se ukáže, že Den bez Rusáka je vlastně stejný jako jiné dny, ty s Rusákem.

    Titul jsme změnili proto, že nám připadalo že název Červená a bílá odkazuje ke Stendhalovi. Nevím, pro knihu je to určitě pěkné, ale nám se zdálo, že titul by měl mít v sobě ještě nějakou přesnější emoci, uvažovali jsme o původním názvu v polštině, Polsko-rusácká válka pod červenobílou vlajkou ale zase evokuje válečné drama, o které se taky nejedná.

    Téměř současně s Dnem bez Rusáka byly v Divadle Komedie a v Divadle po Palmovkou inscenovány hry Doroty Masłowské. Proč myslíte, že je právě teď pro české divadlo Masłowská zajímavá?

    Mám za to, že Masłowska je skutečně zcela výjimečná autorka, které se daří v každém textu komunikovat věci, které obzvlášť nás Středoevropany trápí; naše mindráky, náš nevkus, nedostatek nadhledu, bezradnost, upocenost, pozérství, neschopnost se pro cokoli rozhodnout. Přitom to dělá s nadhledem a s pochopením, vlastně se mi zdá, že s jakousi láskou k postavám, o kterých často tak drsně píše. Že její tvorbu neopomíjejí ani pražští divadelníci si vykládám jako příznak toho, že si jim podařilo neignorovat, že v literatuře děje něco zajímavého.

    Texty Masłowské se vyznačují velmi specifickým jazykem. Taková díla mívají často automaticky nálepku „neinscenovatelné“. Jak jste se s tím pral / popral?

    Nedá se říct, že by to byl nějaký obzvlášť těžký oříšek. Transformacím nedramatických textů pro divadlo se věnuji soustavně a rád. Červená a bílá je sice postavena na slovním humoru, ale text je z velké části jaksi aktivní, patří do úst jednajícím postavám. V románu je plno dramatických situací, dokonce se mi zdá, že snad víc, než například ve textu Mezi náma dobrý, který Maslowska pro divadlo přímo napsala. Řekl bych, že dramatizace Červené a bílé se podobala spíše jakési razantnější dramaturgické úpravě rozsáhlého dramatického textu. Při dramatizacích je často třeba důležité dialogy nebo situace přímo napsat, neboť próza je pro své líčení nepotřebuje, ale v tomto případě to nebylo nutné.

    Je právě jazyk / styl textu důvodem, proč v jedné z rolí uvidíme BioMashu, která je českému publiku známá spíš jako slamerka?

    Myslím že ano! Obsadit BioMashu byl nápad režisérky Ewy Zembok. BioMasha je slamerka, ale především výjimečná umělkyně. Znám ji jako scénografku, básnířku, ale také jako zpěvačku, její hudební projekt Debbi Love má obsahově i vizuálně ve smyslu trashové estetiky velmi blízko k hudební tvorbě Maslowské, která coby zpěvačka vystupuje jako MC Doris. Proto tedy obsazení BioMashy, která si ve Dnu bez Rusáka zahrála roli přímo spisovatelky Doroty.

    Kniha Červená a bílá se v Polsku stala předlohou pro film režiséra Xaweryho Żuławského. Nechali jste se filmem nějak ovlivnit při přípravě inscenace?

    Režisérka Ewa Zembok o filmu na zkouškách několikrát mluvila, myslím, že ho má ráda, takže by vám o něm něco řekla spíš ona. Já jsem se jím ovlivnit nenechal vůbec. Když jsem si ho pustil, připadalo mi, že děj románu je vyprávěn hrozně nudně. Protože nerozumím dobře polsky, nemohl jsem vnímat slovní humor, kterým jistě vládly i filmové postavy, a odehrával tak se před mýma očima jen ten děj, ale hlavní sílu, kterou má knížka, jsem vnímat nemohl. České titulky jsem nesehnal a film jsem tedy po několika minutách vypnul.

    ///

    Předchozí díly festivalových zpravodajství:

    Ostravské snění o divadle (No. 1)

    Ostravské snění o divadle (No. 2)

    Ostravské snění o divadle (No. 3)

    Ostravské snění o divadle (No. 4)

    Ostravské snění o divadle (No. 5)


    Komentáře k článku: Ostravské snění o divadle (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,