Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ondřej Sokol: Musíme najít daleko větší odvahu riskovat

    Rozhovor s uměleckým šéfem Činoherního klubu

    Na začátku sezony 2018/2019 se stal uměleckým šéfem Činoherního klubu herec a režisér Ondřej Sokol. S divadlem spolupracuje od roku 1992 a pozornost kritiky i diváků získal především inscenacemi her Martina McDonagha.

    Jak si nový umělecký šéf představuje budoucnost divadla?

    V polovině února jste představil první premiéru této sezony, svou inscenaci Sopranistky. Mnohé diváky šokovala. Byl to úmysl?

    Byl. Myslím si, že Činoherní klub dnes potřebuje odvahu riskovat. Počítám s tím, že někdy, a možná vždycky, narazím. Ale pokládám za povinnost, aby divadlo, které je dotované, a nemusí tedy sahat po osvědčených jistotách, riskovalo. Beru jako své poslání zkoušet hry, které se tady ještě nezkoušely, dělat nové věci, u nichž je výsledek i ohlas nejistý.

    Změna byla velmi razantní. Proměna vztahu jeviště–hlediště, uvedení úplně nového žánru s herečkami, které na této scéně dosud nehrály. Co plánujete dále?

    Plánujeme kompletní přestavbu divadla. Chceme zachovat to, co je funkční a co má genia loci. Pokud jde o sál, chceme zbourat balkon, který byl součástí kdysi tanečního sálu a způsobuje, že diváci nahoře prakticky nevidí na jeviště. Po vzoru londýnského divadla Trafalgar Studios chceme vytvořit prudkou elevaci hlediště a umožnit jiný divácký zážitek z pohledu z výšky na scénu. Ale jinak do sálu sahat nechceme, ani do té podivné zadní stěny, která je pro tohle místo charakteristická. Chceme ovšem bytovému domu odevzdat chodbu, kudy se dnes vchází. Nový vstup by měl být v místě dnešní kavárny, jejíž součástí bude alternativní prostor pro nějaké další činnosti a velké schodiště vedoucí dolů do sálu. Rádi bychom otevřeli virtuální scénu na internetu s vlastním webovým obsahem, který by měl vznikat právě tady. Bude to taková „činoherní televize“.

    To máte jen v hlavě, nebo už je hotový projekt?

    Projekt přestavby je hotový, mezičasu využíváme ke shánění peněz. Město finance přislíbilo, protože divadlo si přestavbu zaslouží. Poslední dílčí úpravy proběhly před dvaceti lety, kompletní rekonstrukce v osmdesátých letech. Myslím, že doba, kdy to tady fungovalo jako bunkr schovaný před celým okolním světem, už je pryč. Dnes by to měl být prostor otevřený ven, prostor, který bude dýchat se světem kolem.

    Proměna prostoru ovšem není jedinou naznačenou změnou. Všichni asi přepokládali, že zahájíte novou hrou svého oblíbeného Martina McDonagha, a inscenace Sopranistek naznačila zcela jiný směr. Můžete říct, co očekávat nadále?

    My jsme o McDonaghově hře upřímně uvažovali, dokonce jsme se na ni byli v Londýně podívat, ale shodli jsme se, že to není to, co bychom chtěli. Ovšem v budoucnosti počítáme s poměrně velkým žánrovým rozptylem. Další inscenací, která je v plánu ještě v této sezoně, je Havlova Audience. S tím, že součástí představení by byl takový stroj času, kterým by se diváci propadli do totality. Byl bych rád, kdyby se začínalo tím, že lidé budou stát na jevišti, kde bylo založeno Občanské fórum. Využijeme toho, že tento prostor má takovou historii. Spolupracujeme s výtvarníky a lidmi, kteří takové zvláštní instalace dělají. První částí inscenace by měl být takový průchod divadlem, aby diváci, než vejdou dovnitř sálu, měli tak trochu pocit strachu, že se to všechno vrátilo. Chtěl bych, aby každá inscenace měla něco navíc, aby to nebyl jen běžný, očekávatelný zážitek.

    Takže na genia loci Činoherního klubu úplně nerezignujete, chcete ho připomínat?

    Naopak. Já bych k němu chtěl odkazovat daleko víc a využívat toho nejlepšího, co se tady dělo a co tady pořád ve vzduchu je. To znamená přístup k herectví, princip divadla režisérů, kteří se vyjadřují skrze herce. To je tady uchované v DNA, ale musíme najít daleko větší odvahu riskovat, dosáhnout někam dál, než se nám zatím povedlo.

    Činoherní klub byl vždycky spojen s autory, kteří psali výhradně pro něj. Na to chcete také navázat?

    Ano, hned v prvním projektu příští sezony, kterému pracovně říkáme Motel 666. Ta idea je jednoduchá: jde o klasický americký motelový pokoj a v něm se odehrávají jednotlivé epizody, příběhy, vesměs krátké útvary různých žánrů. Inspirací mi byl mimo jiné nový film z Divokého západu Balada o Busteru Scruggsovi bratří Coenů. Na projektu spolupracujeme s výtvarníky, Michal Pavlíček by měl pro nás napsat takovou rockovou operu, spolupráci přislíbili třeba Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským a tak dále. Každá epizoda by měla mít svého režiséra a já jsem šťastný, že se pro to nadchnul i pan režisér Smoček, který si epizodu sám napíše a zrežíruje. Samozřejmě že počítáme i s mladými autory a tvůrci. Ideálně si představuju, že budeme mít materiálu na tři hodiny a každý večer budeme skládat unikátně, tak, aby diváci chtěli přijít i víckrát.

    Jedním z dnešních témat, které není na Západě problém, je propojování divadla uměleckého s komerčním. U nás jsou nůžky mezi těmito dvěma sférami divadla hodně rozevřené. Jak to vidíte vy?

    Já jsem se vždycky snažil nespadnout do škatulkování, vždycky jsem proti tomu bojoval, abych se nevyhraňoval. A tak jsem současně režíroval v Činoherním klubu Osiřelý západ a v televizi Tele Tele. Škatulkování není pro tvůrce ani pro diváky dobré. Pro mě je v tomto směru příkladem ideálu Dostojevskij. Zpracovává naprosto základní lidská témata, a přitom je to vždycky zábavné. Je zřetelné, že myslí na to, jak lidi přitáhnout, aby to chtěli číst. Má to dokonale promyšlené. Rád bych postupoval podobným způsobem. Myslím, že divadlo má svým způsobem zajímat a bavit, a přitom řešit zásadní lidské věci.

    V Činoherním klubu bylo pravidlem, že jádro hereckého souboru v angažmá doplňovali na konkrétní roli přizvaní hosté. Jak chcete soubor obměnit vy?

    Jako jeden ze zásadních úkolů beru povinnost postavit nové jádro souboru. Tohle divadlo vzniklo jako místo, kde se budou scházet lidi, kteří hrají jinde, ve velkých divadlech. Měli se tu scházet u projektů, jež jsou nějakým způsobem výjimečné. Takhle to vznikalo v době, kdy v čele souboru stáli Ladislav Smoček s Jaroslavem Vostrým. Trvalý soubor se tu vytvořil až časem. A myslím, že tohle by se mělo změnit. Je to technicky náročné, neboť mnoho herců hraje v různých souborech, a když někdo onemocní, ztěžuje to práci, protože kvůli jedné nemoci se ruší představení třeba ve čtyřech divadlech. Mám seznam herců, s nimiž bych rád počítal pro další spolupráci. Že by mohli být v této etapě s Činoherákem spojeni a mít tady domovské právo. Některé proměny souboru naznačíme už v první inscenaci příští sezony. Jinak ale počítám s tím, že se věci budou měnit postupně.


    Komentáře k článku: Ondřej Sokol: Musíme najít daleko větší odvahu riskovat

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,