Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Obrana jazyka českého 2023

    V minulém čísle Divadelních novin jsme otiskli zhodnocení Pražského Quadriennale z pera Amálie Bulandrové, která v textu programově nahradila používání tzv. generického maskulina generickým femininem. A dostala prostor v témže čísle ve Slovu svůj postoj vysvětlit. Musím přiznat, že jsem velmi váhal, zda tisknout její zprávu o PQ v takové podobě. A to z prostého důvodu: text je sdělení, které má být jasné a srozumitelné, a pokud do něj autorka vkládá nějaké své přesvědčení, znejasňuje původní a podstatné informace. Prostě zpráva o PQ tím byla poškozena. Nakonec jsem otištění povolil proto, že Divadelky jsou liberální a nechtěl jsem bránit názorům, které mi nekonvenují. Jenže tady nešlo o názory, natož abych s nimi nesouhlasil, článek považuji za věcný a podnětný. Vadilo mi zacházení s českým jazykem, kterého si až trochu možná staromódně v Divadelkách ceníme.

    Jazyk se přirozeně neustále vyvíjí, ale vždy musí splňovat to hlavní: musíme se jím co nejpřesněji domluvit. Generické maskulinum je prostě historicky vzniklá podoba označení skupiny bez ohledu na gender, kdežto generické femininum označuje skupinu žen. Může se to Amálii Bulandrové a mnoha dalším nelíbit, chápu je, ale nemohou se nahrazením generického maskulina generickým femininem dorozumět se svými čtenáři – bez upozornění v úvodu by byl Bulandrové článek úplně zavádějící. Stejně tak zdvojování výrazu diváci a divačky místo současně platného a běžně užívaného označení diváci pro všechny neodpovídá logice a duchu současné češtiny, ale nevede ke čtenářským omylům, nezpochybňuje sdělení, jen zatěžuje text, tedy zatěžuje vlastní sdělení. V dále zmíněných pravidlech EU je to považováno za jednu z hlavních možností, jak se vyhnout generickému maskulinu a formulovat genderově neutrálně. Už opravdovým zlem pro současnou češtinu však je používání obou pohlaví oddělených lomítkem či jinak (diváci/divačky). Natož snaha psát novotvary třeba doplněné hvězdičkou coby znakem označujícím i nebinární osoby.

    Genderově neutrální jazyk se diskutuje dlouhá desetiletí, od roku 2008 ho prosazují i orgány EU, po deseti letech v roce 2018 byla doporučená pravidla aktualizována (https://www.europarl.europa.eu/cmsdata/187090/GNL_Guidelines_CSoriginal.pdf). I tady se dočteme, že genderově neutrální vyjadřování nesmí narušovat současně platná pravidla toho kterého jazyka a úzus jeho používání, ale je výslovně doporučováno oslabovat generické maskulinum – stejně funguje i v jiných jazycích, nejen v češtině. Jenže jak jsem psal výše, použití generického feminina může vést k horší srozumitelnosti sdělení. Uvedená pravidla EU zacílená na češtinu také konstatují, že nelze dosáhnout úplného odstranění generického maskulina z českého jazyka, a doporučují ho oslabovat jinými způsoby (opisy, výčtem apod.).

    K zamyšlení je určitě skutečnost, že od konce 15. století se vyskytují nejrůznější obrany jazyka českého. Proč asi? Pochopitelně jich nejvíc a nejbojovnějších najdeme v souvislosti s národním obrozením, často se zmiňuje Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům (1783) z pera staršího bratra divadelníka Václava Tháma Karla Ignáce Tháma, který ovšem vystupoval z nacionalistických pozic tak silných, že už mnohým současníkům nevyhovovala. Ani já nemám takovou obranu jazyka na mysli, zvlášť ne jeho uzavírání do tuzemských poměrů.

    Jen pochybuji, že právě přes jazyk a vymýcení generického maskulina vede cesta k prosazení žen ve společnosti. Jakkoli jsem přesvědčen, že třeba narušení maskulinní politiky je nanejvýš žádoucí. Masivní prosazování krajních feministických názorů však může naší době a společnosti škodit. Hlavně v divadelním prostoru se k nám šíří z Německa v podobě pro mě těžko přijatelné, už jsme tu psali o ovládnutí berlínského Theatertreffen radikálními feministkami, které si vymohly dokonce paritu zastoupení inscenací režisérek a režisérů v programu. Ať se na mě muži, ženy či osoby nebinární zlobí, nebo ne, budu v umění a v psaní vždycky zastávat hledisko kvality, jakékoli jiné nemůže být v důsledku než ideologické: ať už feministicky, politicky, nebo třeba rasisticky.


    Komentáře k článku: Obrana jazyka českého 2023

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,