Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O drsné proměně Slavíka

    První premiéra Stravinského hudební pohádky Slavík (ND Praha, 22. října) okouzlila diferencovaným, barevným zvukem orchestru a také krásným a jemným hlasem Olgy Jelínkové v titulní roli.

    Slavík FOTO PATRICK BORECKÝ

    Působivý sluchový vjem se zdál podporovat i vjem zrakový – výtvarně působivá scéna, zázračné, pohádkové dění… FOTO PATRICK BORECKÝ

    Působivý sluchový vjem se zdál podporovat i vjem zrakový – výtvarně působivá scéna, zázračné, pohádkové dění: rybář s loďkou pluli vysoko na obloze, za nimi byl půlměsíc, z něhož se vynořil Slavík, císař se snesl shůry v balonu-kleci, tanečníci měli zlaté koňské hlavy, dech se tajil nad akrobatickými evolucemi artisty-mechanického slavíka. Snad jen polonahý císař vzbuzoval podiv a trochu i pochybnosti.

    Ty se projevily naplno po druhé premiéře (23. října), kdy jako by se hrálo „o něčem jiném“. Zvuk už nebyl tak okouzlující, ale drsnější, konkrétnější – včetně výkonu Mileny Arsovske jako Slavíka. I ostatní sólisté byli pěvecky spíše česky zemití než orientálně pružní a barevní. V této konstelaci se naplno projevily i paradoxy inscenačního tvaru. Děj pohádky a tedy ani její podstata nejsou příliš srozumitelně vyloženy, ale naopak zastřeny scénickými efekty. Více také vynikly zbytečně karikované „vojenské“ kostýmy, evokující nejspíš sovětské uniformy, podtržené nepochopitelným hereckým pitvořením.

    Vojenské uniformy ve Slavíkovi. FOTO PATRICK BORECKÝ

    Vojenské uniformy ve Slavíkovi. FOTO PATRICK BORECKÝ

    Metaforu, poselství Andersenova námětu, zhudebněného zřetelně secesním způsobem, překryly výtvarné symboly, ozdoby, které nemohly nahradit výklad příběhu (navíc slohově nekorespondovaly s hudbou).

    Jolanta se místo v krásné zahradě odehrává zřejmě na lesní mýtině. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Jolanta se místo v krásné zahradě odehrává zřejmě na lesní mýtině. FOTO PATRIK BORECKÝ

    (Ve druhé půli večera byla provedena Čajkovského lyrická opera Jolanta inscenovaná nikoli v kouzelné zahradě, ale na lesní mýtině, jako horror.)

    Národní divadlo PrahaIgor Stravinskij: Slavík, Petr Iljič Čajkovskij: Jolanta. Hudební nastudování a dirigent: Jan Latham-Koenig. Režie: Dominik Beneš. Scéna: Martin Černý. Kostýmy: Zuzana Přidalová. Pohybová spolupráce: Dana Pala. Světelný design: Martin Špetlík. Sbormistr: Martin Buchta. Dramaturgie: Ondřej Hučín. Premiéry 22. a 23. října 2015.

    ///

    Více na i-DN: Kritické teze Josefa Hermana: Slavík a Jolanta

    • Autor:
    • Publikováno: 10. listopadu 2015

    Komentáře k článku: O drsné proměně Slavíka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,