Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nová síť informuje: Programing v regionech

    Festival Malá inventura (odehrál se ve dnech 20.-29.2.2020) je každoroční příležitostí pro dramaturgy a promotéry z celé České republiky vybrat si představení nového divadla pro své scény, festivaly, akce. Je setkáním nejen členů Českého kulturního networku Nová síť, ale i dalších zástupců jak odborné, tak laické veřejnosti. I proto byla do programu letošního festivalu zařazena diskuse na téma programingu v regionech, která volně navazovala na meeting networku na konci roku 2019, kde téma silně rezonovalo. Meeting v listopadu přinesl shodu členů v několika strategiích dramaturgie, které se staly odrazovým můstkem pro únorovou diskusi. Přístupy, s kterými dramaturgové v regionech pracují, jsou například speciální programová linka, která mezi přístupnější program zařadí i obtížněji uchopitelné projekty; soustředění se na jeden typ divadelní produkce a její rozvíjení např. formou festivalu; nezanedbatelná role dramaturgů a vedoucích kulturních center a jejich kreativní přístupy směrem k divákovi (např. formou dramaturgických úvodů, či výprav za divadlem, apod.)

    Diskuse v rámci letošní Malé inventury se odehrála krátce před zavřením divadel v kavárně pražského Studia hrdinů. Foto  Markéta Bendová

    Jaké jsou tedy další ověřené strategie, které mohou učinit nezávislé divadlo přístupnější? A jak zprostředkovat nové trendy v divadle místnímu publiku?

    Z diskuse vyšlo najevo, že odpověď ani na jednu z těchto otázek není jednoduchá a univerzální. Situace jednotlivých divadel, organizací, spolků je velmi specifická, jejich zázemí, aktuální cíle, ale i komunikace a vztahy s městy se liší. Postoj měst k podpoře kultury zřizované či oficiální a té nezávislé je odlišný. Liší se jak typem podpory, tak přístupem jednotlivých regionů. Z diskuse zaznívá, že oficiální a nezávislá kultura často    užívá dva odlišné jazyky, kterými s diváky komunikují a mají v rámci jednoho místa / města různé podmínky k rozvoji, působení a formování diváka. To vše má vliv na dramaturgii a vztah s divákem. I když se ale výchozí podmínky liší, tak diskuse pomohla hledat typologie strategií, nebo jejich společné principy.

    KONTEXT

    Dramaturgické strategie se tedy zákonitě velmi liší. Strategie pro působení nezávislé scény ve městě, kde má potřebu se vymezit vůči silné mainstreamové konkurenci je odlišná od strategie pro nezávislé projekty na malém městě, kde stálé scény ani nejsou, a ta je zase jiná od strategie ve městě, kde se, dle slov účastníků, ani není vůči čemu vymezovat. Jiná strategie je také u festivalu, oproti celoroční produkci stálé scény. Přístupy dramaturgů v sobě pak zahrnují znalost nejen historického kontextu místa samotného, využití genia loci historické budovy / místa, ale také orientaci v politicko – společenském klimatu měst a regionů.

    JAZYK, KONTEXT, KOMUNITA, GENIUS LOCI

    Odlišný jazyk, o kterém byla řeč už výše, který vedle té „mainstreamové“ také hledá a formuje svého diváka, Roman Černík, ředitel Moving Station v Plzni, vystihuje slovy… „Člověk, který je vychován přesnými obrazy, začne být nesvůj, když se mu obraz najednou rozostří. Toto rozostření pak vnímá jako vadu a chce zpět zaostřit. Pokud jsem mu schopen zprostředkovat, že to rozostření je zajímavé a není to vada, pak dávám možnost jiného pohledu. A současně umožňuji učení se jazyku, který tento zážitek zprostředkovává. Tento jazyk je možné zprostředkovat zážitkem, ale cesta k němu může být trochu „dřina“.

    Lenka Flory, ředitelka pro zahraniční vztahy festivalu KoresponDance, k tomu doplňuje myšlenku „…lidé jsou vychovaní k obdivu, ke struktuře, k formě. Když se mluví o divadle, ať je to činohra, nebo opera, tak se mluví o krásných kostýmech, světlech, výpravě a nehledá se v tom díle často nic dalšího …. myslím si, že je ale mnoho lidí, kteří hledají nějakou alternativu.“ I proto se nezávislé umění mnohdy přesouvá mimo budovy. Dle slov Lenky Flory se ukazuje jako velmi příhodné právě uvádění představení na volná prostranství. Diváci se při sledování pro ně nových projektů nemusí bát, že budou „uvězněni“ v divadle na něčem, co se jim nelíbí. Magdaléna Petráková, ředitelka Luhovaného Vincenta, potvrzuje, jak se během festivalu v Luhačovicích práce s veřejným prostorem osvědčuje. „Uměním, které do místa přivedeme, měníme jeho perspektivu a zážitek z něho. Místní obyvatelé, kteří místem běžně procházejí ho najednou objeví skrze divadelní představení jinak a velmi silně na to reagují.“ Dále podotýká, že to, co zážitek ještě umocňuje je souznění atmosféry místa s atmosférou představení.

    Společné principy jednotlivých strategií se potkávají ve snaze zprostředkovat současné divadlo jiným, novým jazykem, mnohdy v propojení se silou konkrétního místa a využití jeho genia loci. Ať už hovoříme o historické budově, industriální budově nebo zámecké zahradě. Komunikace s divákem se uskutečňuje skrze jeho zapojení se do projektů, zážitkových workshopů, rezidenčních zkoušek, diskusí s tvůrci po představení a samozřejmě shlédnutím samotného představení.

    Zmíněné strategie první části diskuse by se daly shrnout jako učení se odlišnému jazyku, zkoušení dívat se na věci jinou optikou, práce s komunitou, které chci tento jazyk zprostředkovávat, historicko – společenský kontext místa a využití jeho genia loci. Paralelně s těmito strategiemi jdou dlouhodobost, vytrvalost a otevřenost.

    Jaké jsou překážky při tvorbě náročnější dramaturgie a jakou roli v tomto usilování hraje dlouhodobé úsilí?

    SOCIÁLNĚ – SPOLEČENSKO – POLITICKÉ KLIMA V DANÉM MÍSTĚ

    Otázka překážek se hned na začátku diskuse propojuje s předchozí otázkou strategií. Roman Černík spojuje téma hledání odlišného jazyka s celospolečenskou problematikou. Ta zasahuje do systému vzdělávání, kompetentnosti pedagogů, jež se v různých regionech citelně liší, i samotným přístupem ke vzdělání a přístupnosti vzdělání jako takové. Právě tyto rozdíly se jeví jako velký problém, jak ukazují i poslední pedagogické výzkumy z konce roku 2019. To, dle diskutujících, přímo souvisí právě s onou potřebou rozšiřování si obzorů a „zjitřenou“ potřebou zažívat umění, kterou právě nemají všichni. To, co onu zjitřenou potřebu zažívat umění v lidech vyvolává a z čeho tato potřeba vychází, by mohlo být téma na další diskusi. Nemění to ale nic na faktu, že výchozí podmínky místního obyvatelstva a toho, co je pro každého „normální“, běžné, důležité, se liší.

    Martin Musílek, ředitel Městského divadla ve Varnsdorfu v tomto kontextu podotýká … „Po odsunu Němců po 2. světové válce, obyvatelé, kteří toto území znovu osídlili nebyli intelektuálové a obchodníci. Byli to obyčejní dělníci a jejich potomci tam žijí dodnes. To jsme my. Když se snažím nabídnout lidem něco jiného, něco umělečtějšího, ne zábavu, tak těch lidí, kteří to dokáží vnímat je malinké množství, jsou to jednotky. A dnes už bývalý starosta města mi dokonce řekl, že umění do města jako je Varnsdorf nepatří a že tyto projekty nebude podporovat.“ „…a mladí lidé, kteří jsou vnímaví a kterým se to líbí, odejdou na vysokou školu a už se nevrátí.“

    Pozice nezávislé kultury je v jednotlivých místech propojená se základnou diváků, kteří o ní stojí, a současně na ní má vliv podpora a důvěra zástupců aktuálního politicko-společenského smýšlení města, potažmo regionu. Dalším prvkem, který má na diváka vliv a mění jeho vnímání, jsou sociální sítě a virtuální realita jako taková. Potřebu zažívat a sdružovat se vnímají diskutující dnes zcela jinak s porovnáním několika let nazpět. I to mění jejich dramaturgické přístupy a způsoby zprostředkování.

    Překážky při tvorbě náročnější dramaturgie, které vychází z diskuse se nedají jednoduše shrnout do pár slov. Dle dramaturgů z regionů je tato oblast mnohem širší a sahá do celospolečenské problematiky, jenž se dotýká vzdělání, sociální otázky, kulturní politiky. Program, a to, zda diváci na náročnější kusy přijdou, do jisté míry závisí bezesporu na osobnosti dramaturga, na jeho citlivosti, vnímavosti, otevřenosti a znalosti kontextu prostředí. Závisí ale také na divácích samotných, jejich potřebách, zázemí, zájmu se na kultivaci místa spolupodílet. A v neposlední řadě je dramaturgie spojena s podporou, důvěrou a otevřeností konkrétních měst.

     


    Komentáře k článku: Nová síť informuje: Programing v regionech

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,