Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    (Ne)snesitelná poezie

    Krytové divadlo Orfeus stojí především na neúnavném Radimu Vašinkovi, který v bývalém krytu civilní obrany v Plzeňské ulici už léta tvrdošíjně inscenuje své oblíbené beatniky a androše. Ferlinghettim počínaje a Bondym konče. Repertoár divadla se nese ve dvou odlišných liniích – jednou jsou divadelní inscenace a druhou literární pořady. V rámci druhé zmíněné Vašinka představil poslední sbírku Antonína Přidala Zpovědi a odposlechy.

    Radim Vašinka

    Radim Vašinka vládne sugestivním hlubokým hlasem, na němž je zub času dosti znát FOTO ARCHIV

    Antonín Přidal je básník, překladatel, rozhlasový moderátor a režisér, který má za sebou rovněž pozoruhodný život a mimo jiné tři básnické sbírky. Ta poslední sice na první přečtení působí jako jisté rozjímání nad stářím, smíření se s faktem blízkého konce života, obsahuje však také básně plné skryté ironie, humoru, básně vlastně velmi mladé, které vytvářejí s těmi kontemplativními pozoruhodné pnutí. Z těch mladých si Vašinka vybral jednu, jinak pracoval s těmi „starými“, což jistě nebyla nelogická volba. Vašinka vládne sugestivním hlubokým hlasem, na němž je zub času dosti znát.

    Bohužel nevím, jak vypadají jiné orfeovské literární pořady, ale v tomto případě zřejmě nad racionálním uvažováním převládlo nadšení z Přidalových básní, což vyústilo v téměř dvouhodinové nepřetržité čtení. Vašinka sice s hlasem pracuje skvěle, dokáže, když je to nutné, měnit jeho polohu či barvu, přesto každý básník i literární nadšenec ví, že není v lidských schopnostech udržet pozornost při poslechu poezie více než hodinu. Fakt, že si Vašinka vybíral básně spíše hloubavé, aniž by je častěji proložil těmi veselejšími, oddychovějšími, večeru také příliš neprospěl.

    Pokud bych měl Vašinkův přínos Přidalově poezii porovnat s jiným známým interpretem básní – Mirkem Kováříkem –, přes zmiňované hlasové dispozice tu chyběla určitá míra teatralizace, která by nepochybně dodala čtení na dynamičnosti a ony dvě hodiny by snad byly únosnější. I tak je ale dobře, že se stále podobný druh práce s literaturou zachoval, byť s divadlem mnoho společného nemá. Na druhou stranu – divadlo je už vůbec samotný vstup do prostoru krytu, kde vás dokonce roztomilý pán v klobouku s gongem v ruce a prohlášením vašich jmen uvede do kavárny jako nějaké velevážené hosty. A to si přitom jdete poslechnout jen trochu poezie. Anebo možná právě proto…


    Komentáře k článku: (Ne)snesitelná poezie

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,