Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ne-zavržená olomoucká činohra

    V Olomouci se stalo letitým zvykem stěžovat si na činohru místního Moravského divadla. Historie tohoto „sporu“ o činohru, kdy na jedné straně stojí konvenčně připravované inscenace pro abonenty a na druhé představy mladých diváků, vyústila před několika lety vypískáním herců ze scény studenty místní divadelní vědy. A i ti dnešní vesměs buď na toto divadlo nadávají či do něj jednoduše nechodí. Nedávná Činoherní přehlídka tento zavedený úzus – zdá se – aspoň trochu změnila.

    První ročník Činoherní přehlidky Moravského divadla Olomouc se konal poslední týden v září. Během tří dnů představil pět inscenací, jež všechny spadají pod nové umělecké vedení divadla.

    Již úvodní představení přehlídky – Shakespearova hořká komedie Něco za něco – ukázalo, odkud olomoucká činohra vycházela, aby došla až k takovým inscenačním vrcholům, jako je Arabská noc. Inscenace Něco za něco režiséra Bogdana Kokotka není herecky ani výkladem nijak průlomová. Výrazná je ale modernistická výprava a práce se světly, což do nedávna bylo na zdejší poměry poměrně nezvyklé. Oproti premiéře byla patrná i herecká jistota, jež ale přecházela v možná až přílišnou inscenační unylost, což několik diváků uspalo tak hluboce, že je bylo slyšet snad po celé budově. Herce to nerozhodilo a především hlavní představitelé (Klára Klepáčková jako Isabela a Petr Kubes v roli knížete Vincentia) dokázali na sebe živě reagovat. Rušivě naopak působilo neustálé bezcílné přecházení většiny postav po jevišti jen proto, aby zaplnily prázdnotu scény nebo (ne)uměle rozvinuly rozehrávané akce. Smyslupným se toto „chození po jevišti“ stalo až v situaci, kdy byl Claudio zavřen do vězení. Jeho kroky přesně obepisovaly čtverec imaginárně znázorněné cely a současně díky nim připomínal šelmu jdoucí na smrt před vypuštěním do gladiátorské arény. Problematické mi ale přišlo, že divák měl uvěřit, že kníže není nikým poznán jen proto, že si vzal na sebe kněžské roucho. Nijak nezměnil své chování, mluvu a v podstatě ani zjev. Navíc zcela nesmyslně při závěrečném rozuzlení okatě skrýval svou tvář pod kapucí taláru, když ji ještě před chvílí všem přítomným ukazoval. Přes tyto nedotaženosti, které se projevily i v závěrečné scéně zbytečným a především matoucím ponecháním dvou trůnů na scéně a neadekvátním použitím projekce, bylo festivalové představení sympatickou ukázkou moderně pojaté klasiky.

    Další dvě představení Don Juan se vrací z války a Žaloba proti neznámému představila komorní dramata, na které není divák v tomto divadle, které se léta snaží o velkolepé spektákly (včetně Ibsenova Stavitele Solnesse režiséra Michaela Taranta, který byl rovněž předveden na přehlídce) zvyklý. Nicméně se změnou uměleckého vedení před dvěma lety (za nynějšího dramaturga Milana Šotka a šéfa činohry Michaela Taranta) se projevuje tendence vybočit z osvědčené cesty zacílené především na jistotu předplatitelského publika.

    Konverzační Žaloba proti neznámému od Georgese Neveuxe v režii Jana Sládečka pokládá po celou dobu postavám znejisťující otázky, přičemž k pochybnostem je přivedena i ta nejpřesvědčenější z nich – prokurátor. Právě on v podání Josefa Bartoně byl hybnou silou představení. Jeden herecký výkon však podle mne na úspěšnou inscenaci nestačí.

    Zajímavé scénické řešení nabídla inscenace Don Juan se vrací z války. Režisér Janusz Klimsza se sympaticky držel autorova (Ödӧn von Horváth) přání a prostor hry pouze naznačil. Hlavní postava Don Juan (Petr Kubes) vždy jen čekala, až k ní „dorazí“ nové rekvizity charakterizující nové místo děje. A herec pak „pojuanovsku“ naplnil své poslání. Opět však jeho kreace jako by přebily vše ostatní. Sympaticky, živě, pikantně, ale…

    Jedna Arabská noc nadregionální den nepřinese… FOTO archiv MDO

    A Arabská noc režiséra Martina Glasera? Ta se zde již stala téměř kultem. Někteří říkají, že ji museli navštívit třikrát, než ji pochopili. Ale jít museli... Jedna Arabská noc však ještě jaro nedělá.

    Činoherní přehlídka Moravského divadla Olomouc prokázala, že současný repertoár divadla je oproti minulosti daleko vstřícnější i mladšímu publiku. Činohra tak pocítila úspěch i u věčně kritizujících studentů. Přesto mám neodbytný pocit, že modernost je zatím spíše naznačená a inscenace – kromě Cenou Josefa Bavlína ověnčené a v repertoáru Moravského divadla ojedinělé Schimmelpfenigovy Arabské noci – jen stěží překročí hranice regionu.


    Komentáře k článku: Ne-zavržená olomoucká činohra

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Když činoherní přehlídka v Olomouci,
      navíc se starostí o mladé publikum, zahrála si na ní také olomoucká Tramtarie? A pokud ne, proč?
      Na Ostravaru hrají zcela samozřejmě všechna ostravská profesionální divadla, i to loutkové! Nebo je to „rivalita bez mezí“?
      MD Olomouc dostává peníze od města. Tramtarie snad také, ne?

      23.10.2012 (15.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Souhlas.
      Myslím, že jde o vhodnou připomínku a návrh do budoucna. Byť se přehlídka jmenuje Činoherní přehlídka Moravského divadla Olomouc, daleko smysluplnější by bylo uspořádat celoplošnou Přehlídku olomouckých divadel (nebránil bych ani studentským projektům či amatérům). Na tu by asi přijelo i víc lidí z mimo kraje a především by se tak mohly konfrontovat různé městské či regionální poetiky a přístupy k divadlu. Dobrý pandán k jarní Floře.

      23.10.2012 (16.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      upřímně řečeno,
      smysl má přece jenom divadlo (jakákoli činnost) s větším přesahem, lhostejno, děje-li se v Praze, Olomouci nebo Bergenu.

      23.10.2012 (17.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Martin Zavadil

      Profilový obrázek

      Petru Pavlovskému:
      Divadlo Tramtarie bylo (podle posledních informací) dotováno městem částkou 700 000,- Kč a krajem částkou 300 000,- Kč. Oproti roku 2011 byla navýšená dotace z města a snížena dotace z kraje, takže celková výška dotace pro rok 2012 byla takřka totožná.
      Za sezónu 2011/2012 navštívilo Div. Tramtarie 5388 diváků (kapacita sálu 65 míst).

      25.10.2012 (10.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Díky za informaci,
        to jen potvrzuje můj názor, že přehlídky, která je zajisté rovněž financována městem a krajem, se mělo zúčastnit i Divadlo Tramtarie.

        25.10.2012 (10.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pro úplnost
      dodávám, že je v Olomouci minimálně ještě jeden činoherní soubor s dlouhodobým programem, souborem a repertoárem – Divadlo na cucky: http://www.divadlonacucky.cz/

      25.10.2012 (12.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Ten také dostává městské dotace?
      Pak by snad radnice měla být – jako financiér z peněz občanů – schopna tu přehlídku zkoordinovat, a ne to nechat samovývoji.

      25.10.2012 (20.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Tereza Čápová

      Profilový obrázek

      Jen bych upozornila na fakt,
      že se jednalo o činoherní přehlídku pouze Moravského divadla, ne o činoherní přehlídku olomouckých divadel.

      26.10.2012 (12.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      To je fakt, Terezo,
      nicméně právě zvenku nahlíženo působí ta akce zbytečně – ony inscenace jsou tak jak tak na repertoáru. Smysl by taková přehlídka začala mít, až kdyby nastala nějaká konfrontace, proto myslím vznikla tato – zvenku Olomouce nahlížená – diskuse.
      Petr Pavlovský se ale podle mne velmi mýlí, že město bude nějak koordinovat divadelní či jiné přehlídky. Ta doba je dávno pryč. Je to vždy na tvůrcích či osobnostech regionu, v tomto případě na dohodě a velkorysosti představitelů MD Olomouc s ostatními olomouckými soubory. V Ostravě se to před časem povedlo a Ostravar se stal právě proto tak divácky atraktivní a jezdí se na něj z celé republiky. Byla a je to však těžká produkční i manažerská práce (nahustit a propojit program, najít vhodný termín, ubytování pro hosty i studenty, finanční dostupnost, semináře apod.). V ní – grantem či přímou dotací – by už město pomoct mělo. To je skutečně jeho úkolem a mělo by být i prioritou.

      26.10.2012 (13.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      To víš, Vladimíre,
      já uvažuji konzerativně. Mít peníze, to nejsou jenom práva (něco si koupit), to je i povinnost (rozumně je vydávat).
      Vydávat nikoli své, ale cizí peníze (daňových poplatníků), to je navíc i veliká odpovědnost!
      Takže: ten, kdo financuje všechny olomoucké divadelní aktivity, je povinen je i koordinvat – měl by na to mít kvalifikovaného úředníka.
      Ty peníze svých občanů vydává město! Proto je jeho zcela elementární povinnost utrácení těch peněz nějak kontrolovat – to control = řídit.

      26.10.2012 (23.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Já zas
      za vším hledám člověka – a každé divadelní přehlídce musí podle mne dát prvotní impuls sami divadelníci, jinak bude „mrtvým dítětem“. V Olomouci mají karty v rukou především ti z Moravského divadla. Neměli by být, myslím, přehlíživí k ostatním divadlům regionu. Touto přehlídkou to zatím nepotvrzují.

      29.10.2012 (20.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      To říkal Hamlet také,
      než v maminčině ložnici bodl do závěsu :-).

      31.10.2012 (9.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,