Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2025

ročník 34
28. 1. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Názory – Glosy

NÁZORY: Bimba aneb čisté nebe

Čtrnáctého ledna je to právě pětatřicet let, co umřel: Bimba. Občanským jménem Bohumil Konečný. Ještě před dvaceti lety velká neznámá. Pokud by kategorie „prokletý básník“ platila i ve výtvarném umění, pak by byl Bimba v československé kultuře po druhé válce na jednom z předních míst. Jednak proto, že byl ročník 1918. Takže když mu bylo jednadvacet, republika se propadla na víc než šest let do temných hlubin protektorátu. A pak, po únoru osmačtyřicet, znovu totéž – vlastně až do devětaosmdesátého. Bimba umřel v lednu 1990.

O jeho zapomnění se ale nezasloužil jenom ten ohavný režim, co decimoval zdejší společnost a kulturu přes čtyřicet let, ale ještě jedna konkrétní osoba: Petr Sadecký. Fanda dobrodružné literatury, Maye, Foglara a Batličky, ale taky vykuk, později zloděj, který frnknul na sklonku šedesátých let na Západ. S desítkami kreseb a obrazů Bimby (ale i Zdeňka Buriana), které z něj vylákal s příslibem skvělého kšeftu. Kšeft to byl nakonec hlavně pro Sadeckého. „Jeho“ mystifikační album Octobriana and the Russian Underground, vydané v jednasedmdesátém roce v Londýně, nastartovalo sice skvělou mezinárodní kariéru smyšlené bojovnice za „pravé ideály komunismu“, politické aktivistky s vizáží prvotřídní pornohvězdy – ale doma z toho měl Konečný jen problémy. Dost velké. Vlastně osudové. Celou normalizaci živořil, umělecky vyhasínal. Než zhasnul docela.

Pak se v roce 2004 objevil na scéně Jan Hosnedl. Fanda jako Sadecký. Pokud ale Sadecký škodil a ničil, Hosnedl stavěl. Soustavně, odpovědně, s citem a do detailu. Napsal Bimbovi monografii (která vyšla před pár týdny už ve třetí, rozšířené verzi pod hlavičkou Ženy & dobrodružství Bohumila Konečného) a uspořádal mu reprezentativní výstavy po celé republice. Vřadil jeho génia do dějin československého výtvarného projevu. Nebo rovnou celé kultury. Ve všech fazetách. Bimba toho totiž navzdory nepřízni osudu stihnul docela dost. Kreslený humor i komiks, parádní reklamu se „západními“ elány, pin-ups a další rajcovní krasotinky – a hlavně ilustrace dobrodružné četby, prvořadě zmíněné dvojky: Jaroslava Foglara a Otakara Batličky.

Bimba měl talent od pánaboha. Zvládnul nakreslit i namalovat cokoli. Nejvíc mu šel pohyb, akce, proměnlivá situace. Ostatně jeho poslední obraz zachycuje tři pádící koně. Nad hlavou trochu zlověstná oblaka, ale před sebou otevřenou krajinu. Takhle to měl asi Bohumil Konečný celý život. V jeho posmrtném životě je už nebe čisté…

Autor je literární a výtvarný kritik.


Komentáře k článku: NÁZORY: Bimba aneb čisté nebe

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,