Divadelní noviny Aktuální vydání 14/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

14/2019

ročník 28
3. 9.–16. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nad Českem půlměsíc (No. 4)

    Ale nad Prahou spolu se šesticípou hvězdou, obé úplně stejný „Orient“, totiž Blízký východ.

    Marwan Alsolaiman FOTO ARCHIV

    Program pátého dne přehlídky se ve čtvrtek 8. XI. realizoval v pražské Viole. Jeho moderátorem byl český Arab Marwan Alsolaiman, zřejmě pedagog na pražské Technice. Amatérský hudebník a inzitní básník, jeho četné české verše mile připomínaly tvorbu klasika českého básnického naivismu Joži Mrázka Hořického.

    Horší bylo, že tuto svou naivitu vehementně tlačil i do obecných celosvětově-politických proklamací, ve kterých s pubertální prostotou a dychtivostí obviňoval „politiky celého světa“ ze všeho zla, co ho tu máme (jako kdyby vrahové a zloději nebyli i mezi nepolitiky).

    To všechno by ale bylo stále jen k útrpnému pousmání, kdyby se v jednu chvíli nerozohnil a – jakožto původem Syřan – pateticky neobvinil všechny vlády všech států světa z odpovědnosti za krveprolití, ke kterému dochází už cca půl roku v občanské válce v Sýrii. Nad tím už, bohužel, mávnout rukou nelze, to vyžaduje odpověď, protože za svou vládu jsme, málo platné, do jisté míry jako občané demokratického státu zodpovědni!

    K vysvětlení se nelze obejít bez malého historického přehledu, koho to nezajímá, ať vynechá:

    Po staletí byl celý Blízký východ součástí Turecké říše. Po I. světové válce se mnohonárodnostní říše rozpadly: Rakousko-Uhersko, Rusko i Turecko. Na části území zřídily vítězné mocnosti tzv. mandáty: Velká Británie mj. na území dnešního Iráku, Jordánska a Předjordánska (území mezi Středozemním mořem a řekou Jordán, dnešní Izrael. Území na sever, dnešní Libanon a Sýrie byla mandátem Francouzským. Všude pak probíhaly národně-osvobozenské boje. Během II. světové války spolupracovali Arabové často s nacistickým Německem. Kupř. v době povstání tzv. Zlatého čtverce v Iráku používali Němci syrská letiště. Proto Sýrii obsadili Angličané a vojska de Gaullovy Svobodné Francie. V září 1941 de Gaulle oficiálně vyhlásil ukončení francouzského mandátu v Sýrii. 17. IV. 1946 odešla ze Sýrie definitivně všechny francouzská i britská vojska a země se stala nezávislou nejenom de iure, ale i de facto. Letos tedy oslavila Sýrie 66 výročí své samostatnosti. Osud Izraele, jehož území bylo součástí britského mandátu je velice podobný, po partyzánských bojích proti Britům odešli tito v květnu 1948 a 14. V. byl vyhlášen samostatný Izrael, který ovšem byl hned druhý den napaden všemi svými sousedy včetně Sýrie (dále palestinskými Araby – západními Jordánci, Libanonem, Jordánskem, Egyptem a dokonce i nesousedícím Irákem).

    Od té doby je Sýrie nepřetržitě vojenskou diktaturou, a to s nepřetržitou podporou SSSR a dnes Ruska (a Číny), nikdy, ani na vteřinu, nepoznali Syřané štěstí demokracie (což ovšem platí o arabských státech vesměs). Veškerá výzbroj syrské armády, včetně letectva a raket, byla a je ze SSSR a z Ruska. Dnešní občanská válka je vedena převážně ruskými zbraněmi a ruskou municí. Žádný cizí stát do ní přímo neintervenuje, pouze některé sunitské arabské státy dodávají povstalcům zbraně a střelivo, zatímco šíitský Irán, sousedící se Sýrií na severu, dodává vládním vojskům. Izrael se úzkostlivě drží mimo. Turecko se zatím snaží o neutralitu, i když přijímá uprchlíky ze Sýrie do svých utečeneckých táborů. V OSN se několikrát jednalo o možnosti zásahu, analogického nedávného zásahu do občanské války v Lýbii, ale Rusko a Čína tuto možnost v Radě bezpečnosti vždy vetovaly.

    Obvinit za této situace vlády celého světa je nehoráznost, jaká nemá obdoby! Syrský vojenský režim si počíná v podstatě stejně už 60 let, vraždí své domácí odpůrce zcela nemilosrdně a masově, ale mohou za to vlády celého světa? A co by ty vlády měly dělat? Intervenovat jako v Lybii? Kdo proti komu? Francouzi proti Rusům? Egypťané proti Iránu? Nebo by mělo Sýrii obsadit Turecko, jehož letadla byla už v mezinárodním i Tureckém vzdušném prostoru syrskými napadena, nemluvě o syrské dělostřelbě na turecké území, která si už vyžádala lidské životy? (Turecko, jako člen NATO, si už stěžovalo v Bruselu, protože NATO je, dle článku 5 smlouvy, povinno zasáhnout při napadení kteréhokoli svého člena!)

    Nezabýval bych se celou záležitostí tak podrobně, kdyby takové obvinění mj. české vlády nezaznělo před plným hledištěm z českého jeviště z úst českého občana, vysokoškolského pedagoga. Obávám se, že totéž říká i svým studentům: vlády světa, včetně té Vaší, jsou odpovědny za krveprolití v Sýrii, dnes a denně!

    Odpovídám: NAŠE VLÁDA MÁ SE SVÝMI ODPOVĚDNOSTMI PROBLÉMŮ AŽ NAD HLAVU. TEN SYRSKÝ DO NICH ALE, BOHUDÍK, NEPATŘÍ! Se Sýrií nemáme a doufám, že ještě dlouho ani nebudeme mít nic společného, dost na tom, že tam posíláme humanitární zásilky.

    Moderátor večera byl jinak docela milý, své rozhovory s partnerkou u piána vedl autenticky, improvizoval s jemným humorem, pokud nerecitoval své inzitní básně a nezpíval arabské písně, doprovázeje se na arabskou dvanáctistrunnou loutnu (melodika byla pro mé laické ucho dosti nestravitelná a k nerozeznání od hebrejských písní) ponechával, on, umělec – amatér, maximální prostor profesionálce.

    Kateryna Kolcová-Tlustá FOTO ARCHIV

    Kateryna Kolcová-Tlustá je svému jménu vzhledem odpovídající ukrajinská Židovka, absolventka konzervatoře (kde, zdálo se, nadále studuje postgraduál). Skládá i vlastní hudbu, slyšeli jsme zhudebněnou báseň jejího jevištního arabského partnera, se zřetelnými názvuky Janáčka, odvolávala se i Šostakoviče.

    Je slepá, ale vybavena nádherným, mohutným hlasem. Ray Charles v sukních! Její velice široký repertoár obsahoval písně ruské, ukrajinské, v jidiš, i arabské. Někdy i jazykově namíchané (nejčastěji jidiš s ruštinou.) Pražáci, kteří milují produkce Hany Frejkové (nejbližší 13. XI. v Divadle v Dlouhé) si užívali, slyšeli něco podstatně jiného: toto nebyly jidiš písně „konvertované“, nebylo to herecké šansony. Bylo to autentické „klezmer zpívání“, s úžasnou muzikantskou profesionalitou. S takovým hlasovým fondem, s takovou dynamikou, že když hlas zněl naplno, stěny Violy se třásly a mikrofon byl směšnou, zbytečnou rekvizitou. Úžasný, nezapomenutelný zážitek!


    Komentáře k článku: Nad Českem půlměsíc (No. 4)

    1. Lucie Němečková

      Profilový obrázek

      Ano,
      včerejší večer byl skutečně úžasný a nezapomenutelný!
      A to především tím, že byl opravdovým setkáním dvou pozoruhodných umělců, dvou otevřených lidí, kteří víc než to, co nás rozděluje, hledají to, co nás spojuje. Prostřednictvím hudby, poezie, a taky humoru. Tímto způsobem se včera podařilo propojit nejen dva tvůrce, ale také asi osmdesát diváků v zaplněném hledišti Violy.
      S trochou nadsázky bych řekla, že připomínali svatební hosty. Část publika byla totiž zvědavá spíš na „nevěstu“, část zase spíš na „ženicha“. Ale nakonec, když jste jedna „rodina“, „příbuzenské vztahy“ není třeba moc řešit. A když, tak s lehkostí, jemnou ironií a humorem jako obrana proti všem pomlouvačným, nepřejícím, zapšklým tetkám a strejcům ze třetího kolena, kterým tenhle „manželský svazek“ prostě vadí už z podstaty.
      Setkání arabského hudebníka a básníka a židovsko-ukrajinské zpěvačky nebylo míněno jako řecko-římský zápas dvou tvůrců, muže a ženy, dvou kultur. Večer fungoval ve své dvojjedinosti a dvojjedinečnosti. To bylo na něm nejcennější.

      Potěšilo mě, že jste přišel, Petře Pavlovský,
      i když mám z vašeho referátu dojem, že jste místy tančil tak trochu na jiné „svatbě“. Nevšimla jsem si totiž, že by se Marwan Alsolaiman během večera kdy rozohnil, natož aby pateticky kohokoli obviňoval. Rozohněného jsem ho ostatně ještě nikdy neviděla, a to se známe už hodně dlouho a troufám si říct, že dobře. Zato jsem zaznamenala, že na začátku druhé části večera, kdy věnoval svou básničku Sýrii, mluvil ztišeným hlasem a jen stěží potlačoval dojetí. Není divu, vždyť má v Sýrii rodinu, přátele a nemůže si být jistý, jestli se s nimi vůbec někdy potká, jestli třeba zrovna v té samé chvíli, co na ně z pódia Violy pomyslil, jsou vůbec ještě naživu. Na rozdíl od vás si myslím, že to byl velmi citlivý, silný, autentický moment. Podpořili jsme ho, jak se to tak v divadle dělá, potleskem.
      O tu básničku jsem Marwana poprosila sama, aby ji recitoval. Jak víte, byla jsem dramaturgem večera. Není mi lhostejné, když zbytečně umírají lidé, jako se to momentálně děje v Sýrii, tím spíš, že mám mezi českými Syřany spoustu přátel. Připadalo by mi pokrytecké nezmínit se o tom, když jeden z účinkujících ze Sýrie pochází. Bylo to osobní, minimální humanistické gesto, které můžete v dané situaci udělat. Proto se mi z vašeho textu zdá, že hledáte problém tam, kde žádný nebyl. Nicméně děkuji za historický přehled.

      09.11.2012 (21.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Milá Lucie,
      proti žádné básničce jsem nenapsal ani slovo! Ovšem politický projev o vině všech dnešních vlád světa za krveprolití v Sýrii jsem si nevymyslel, slyšelo jej celé hlediště a Vy také, neupírejte mi, prosím, nos mezi očima – proč bych si to vymýšlel?
      Proč bych si takovým nesmyslem kazil večer, kdyby to tam opravdu nebylo? Nebo snad slyšíte jenom to, co slyšet chcete?

      Přečěte si,
      jak je to s tou vinou celého světa, který je, dle NAŠEHO SPOLUOBČANA A PEDAGOGA NAŠICH STUDENTŮ, odpovědný za neštěstí Syřanů:
      Damašek – První den čtyřdenního příměří, které mělo být v Sýrii od pátku 26. X. dodržováno z podnětu OSN a Ligy arabských států, zahynulo 146 lidí. Oznámila to agentura AFP s odvoláním na informaci Syrské organizace pro lidská práva (OSDH). Podle agentury počet mrtvých převyšuje denní počty z období, kdy protesty proti syrskému režimu ještě neměly podobu otevřeného konfliktu.
      Příměří vstoupilo v Sýrii v platnost ráno a mělo trvat po dobu muslimského svátku oběti íd al-adhá. Na několika místech ho ale už po několika hodinách přerušily boje, při nichž umírali lidé.
      Na jihu Damašku ve čtvrti Dáf al-Šúk v pátek explodovala trhavina umístěná v automobilu a zabila pět lidí. Dvaatřicet dalších osob utrpělo zranění. V Dará vybuchly nálože v autě poblíž vojenské hlídky u nádraží. Z 11 vojáků, kteří měli na stanovišti službu, tři zahynuli.
      Vládní zdroje označily výbuch v hlavním městě za teroristický akt, povstalci to zpochybňují s poukazem na to, že v Dáf al-Šáku žijí především sunnité, kteří tvoří jádro odporu proti prezidentu Bašáru Assádovi, jenž se opírá především o šíitské Alávity. Povstalecké zdroje tvrdí, že při útoku zahynuly desítky lidí.
      Vůdce rebelů v Aleppu v sobotu označil příměří za zjevný nezdar. „Jaké příměří? Je to jen lež. Jak může zločinecký režim respektovat klid zbraní? Je to neúspěch (zmocněnce OSN a Ligy arabských států Lachdara) Brahímího, jeho iniciativa skončila nezdarem,“ řekl agentuře AFP povstalecký vůdce Abdal Džabbar Okajdí.
      „Navštívil jsem v pátek několik front, armáda bombardování nezastavila,“ dodal Okajdí. Syřané se podle něj stávají „pokusnými králíky“, kdykoli se objeví emisar dojednávající příměří s vědomím, že režim ho nedodrží.
      Vládní vojska podle povstalců napadla v sobotu podle OSDH dělostřelbou řadu syrských regionů, kromě Aleppa i oblasti na východě země, město Dará a předměstí Damašku. Státní agentura SANA napsala, že armádní velení „bude nadále plnit svou povinnost a bojovat proti ozbrojeným skupinám teroristů“.
      Podle OSDH je mezi oběťmi pátečních bojů 53 civilistů, 50 povstalců a 43 příslušníků jednotek věrných prezidentu Asadovi. Syrská organizace pro lidská práva svá data získává od aktivistů a zdravotníků, kteří působí přímo v místech bojových operací.
      Denní počty mrtvých, kteří zahynuli při protestech režimu, nepřekračovaly v době před vypuknutím otevřeného konfliktu stovku. Po vypuknutí těžkých bojů před několika měsíci se denní počty mrtvých pohybovaly i v řádu několika stovek.

      Chcete snad, Lucie,
      spolu s panem Alsolaimanem, tvrdit, že za tohle mohou „vlády celého světa“ (včetně té naší), a ne všechny vlády Sýrie, co jich tu za 65 let bylo? Proč vlastně pan M. A. ze Sýrie utekl, když jsou za všechno odpovědny jiné než syrské vlády?

      09.11.2012 (22.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Lucie Němečková

      Profilový obrázek

      Omlouvám se,
      ale asi skutečně vnímám věci jinou optikou než vy. Je mi líto, ale trvám na tom, že Marwan neobviňoval všechny vlády světa, jak píšete, kromě té syrské. Nezlobte se, ale špatně si jeho osobní vyznání rodné zemi a upřímný povzdech nad bezmocností i lhostejností tváří tvář krveprolití vykládáte.

      09.11.2012 (23.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Lucie,
      nenahrávala jste si to představení? Ne-li, škoda, nemuseli bychom se přít.
      Uznávám, on neřekl „kromě syrské“; on řekl „vlády všech států světa“.
      Ono to tak ale vyznělo, totiž že za to mohou všichni stejně, tedy všichni hodně. To mě ale právě nadzvedlo, protože zdrcující většina států světa a jejich vlád, včetně té naší, za to nemůže vůbec!
      Vlády SSSR a Ruska za to mohou hodně, obě strany tam dnes střílejí především z jejich zbraní a jejich municí!
      Vláda Iránu je také hodně vinna, protože tu dnešní syrskou podporuje proti povstalcům; vlády některých států Organizace arabských států mají také trochu odpovědnosti.
      Ovšem krvavé diktatury syrské mají vinu strašlivou, to krveprolití je tam už letité, jenom někdy poleví a někdy ne (proto asi také pan M. A. emigroval, ne?).
      Hodit tuto zločinnou syrskou vládu veřejně do jednoho pytle „se všemi vládami světa“, je prostě nehoráznost, která neměla v poetickém pořadu písní národů Blízkého východu, či, chcete-li, Orientu, co dělat. Inter musae silent politiké.

      Nechme už toho,
      polemiky se mnou se vyhrávají pouze tehdy, když vycházím z mylné premisy. Toto není, objektivně a svědecky doložitelně, ten případ.

      10.11.2012 (0.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Pardon, nejnovější zprávy:
      Rusko si nepřeje, aby Západ rozhodoval o osudu Syřanů. A dodává zbraně legální vládě pro její boj proti terorismu.
      Syrská exilová opozice si nepřeje, aby o osudu Syřanů rozhodovala syrská domácí opozice za podpory USA.
      USA syrské exilové opozici prý své názory „nevnucuje“.
      Domácí exilová opozice v severních oblastech Sýrie hořekuje, že místo aby bojovala proti domácí tyranské vládě, musí bojovat proti sveřepým národněosvobozeneckým Kurdům (kterých je na světě cca 50 milionů a nemají vlastní stát, ačkoli by jej moc chtěli). Ti jsou též v Turecku, v Iránu a v Iráku, kde mají dokonce na svém území naftu!

      10.11.2012 (6.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Omlouvám se čtenářům,
      úterní (13. XI.) koncert Klezmer ve třech v Divadle v Dlouhé pořádá Hana Frejková (ne Franková).

      10.11.2012 (16.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jméno herečky a zpěvačky Hany Frejkové
      jsem opravil i v původním textu. Její koncert moc doporučuju.
      Co se týká vzniklé minidiskuse, jde myslím především o empatii. Ať řekl Marwan Alsolaiman cokoli, vycházelo to jistě z bolesti po vlasti, rodině a přátelích. Dovedu si představit, že podobně mohli mluvit emigranti z Československa po roce 1948/1968/1977… Gens una sumus.

      11.11.2012 (2.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Jistě, všichni nás (je) zradili, to je ten ublíženecký pocit. Jenomže všichni k nám (jim) neměli stejné závazky!
        Nás hodili Spojenci přes palubu v Jaltě (spadli jsme do Stalinovy sféry vlivu), kdežto Sýrii nikdo nikam nehodil, ta je skutečně od roku 1946 zcela suverénní – až moc.
        Nikdo jí nenutil, aby se kamarádila se SSSR a nechala se od něj vyzbrojovat, nikdo, mimo vlastní islamisty, jí nebránil zavést demokracii (stejně jako v tom nikdo nebrání všem ostatním arabským státům – nezavedl jí ani jeden).
        Marwan Alsolaiman utekl (kdy?) k nám, kteří jsme tu demokracii zavedli. Tak bych jenom prosil, aby své výčitlky obrátil tam, kam patří a ne na vlády demokratických států světa, včetně té naší. Ty za neštěstí Sýrie nemohou, opravdu ne!

        11.11.2012 (16.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Dotýkáš se, Petře,
      principiální otázky, zda zasahovat v cizích zemích, kdy a jak. Byl to problém války v bývalé Jugoslávii, genocidy ve Rwandě, byl to ostatně problém i Hitlerova Německa v době, kdy z něj už emigrovala řada lidí (a to před demokraticky zvoleným diktátorem). Je to otázka, kterou dnes a denně řeší OSN. Jsme (spolu)zodpovědni za situaci u sousedů, třeba jen tím, že mlčíme? Kam až sahá pojem „soused“?
      Jistě to tu nevyřešíme, jen poukazuju na to, že to nejsou jednoduché otázky, natož že existují principiálně jednoduchá či jednoznačná řešení. Soucítění s pronásledovanými však myslím můžeme (a měli bychom) projevit kdykoli a kdekoli.

      11.11.2012 (18.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Pokrok:
      Včera s v Kataru sešli zástupci znesvářené syrské opozice a konečně se – prý – sjednotlili. Jejich reprezentační orgán teď požádá mezinárodní společenství o pomoc.
      Ovšem: o tom se v OSN jednalo již několikrát, ale v Radě bezpečnosti to zatím Rusko a Čína vždy vetovaly. Tak teď bude mít Marwan Alsolaiman šanci plakat na správném hrobě a neobviňovat všechny.

      12.11.2012 (7.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      V souvislosti s aktuálním krveprolitím v Izraeli a v Palestině (v tomto pořadí)
      by svět měl konečně i de iure uznat realitu: jsou tu dvě, na sobě zcela nezávislé a vzájemně nepřátelské palestinské samosprávy: na Západním břehu (Jordánu) a v Gaze.
      Jinak se president Abbás toho kýženého mezinárodněprávního uznání hned tak nedočká.

      Kdyby spolu sousedily, už by byla mezi nimi válka a la Sýrie.

      16.11.2012 (7.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Lenka Mitášová

      Profilový obrázek

      Moc mne mrzí,
      že jsem představení nebyla přítomna a přála bych si kromě uspořádání dalšího představení udělat nebo třeba myšlenkou podpořit konec takového druhu krveprolití, jaké postihlo občany Sýrie.
      Při povodních a zemětřeseních se v humanitární oblasti snažíme pomáhat mohutněji a ať pláč nebo statečnost – nebo jakákoli forma básnického výkřiku Modlitby za oběti války… cokoli má větší smysl než netečnost. Snažím se představit si pocity,které prožívají lidé ve válce a brát v potaz jejich BOLEST.

      26.11.2012 (14.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        S Vaším názorem se naprosto ztotožňuji.
        Moje výhrada směřovala k jedinému: Kdo pláče nad neštěstím svých krajanů, nesmí při tom plakat na nesprávném hrobě. Nesmí ze zločinů, páchaných hanebným syrským režimem, obviňovat „všechny vlády světa“ (doslovný citát).
        Nejde tu jenom o to křivé obvinění nevinných – včetně vlády ČR – jde o vyviňování vinných. Kdyby Židé obviňovali ze Šoa „všechny vlády světa“ (včetně třeba australské či brazilské), vyviňovali by tím, dialekticky, vládu nacistickou. Když jsou za něco odpovědni všichni, není vlastně odpovědný nikdo.
        Navíc toto obvinění nezaznělo v rámci nějaké básně či písně jako metafora či nadsázka. Zaznělo uprostřed standardní moderátorské promluvy k divákům.

        26.11.2012 (22.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,