Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na odchodnou jedné éry

    Premiéra Raskolnikova (a jeho zločinu a Jeho trestu) byla 19. 12. 2003 – tedy před 14 lety – dovolte mi 10. 12. 2017, kdy toto píšu – malou rekapitulaci.

    FOTO DRAHOMÍR STULÍR

    Tedy – trvalo to mé bytí na Provázku  celkem 14 let, odpremiérovalo se za tu dobu 95 inscenací od 16 režisérů. Nejvíc premiér bylo v roce 2016 – patnáct, v roce 2014 – dvanáct, v letech 2010 a 2017 – deset. Klíčová jména  režisérů, která se podařilo získat: Pitínský – měl šest premiér, Jelínek – deset, Mikulášek – pět, Petrželková – měla pět premiér, Petr Forman – měl tři premiéry. Dohromady to bylo čtyřicet osm premiér hostujících režisérů. Já měl pak těch premiér čtyřicet sedm. Klíčové byly, myslím, projekty Divadla Husa na Provázku. Těch bylo celkem pět. Sto roků kobry – čtyři díly, Perverze v Čechách – tři díly, Čapkové na provázku – čtyři díly, Smějící se bestie – pět dílů, Jak z toho ven – tři díly. Návštěvnost za těch čtrnáct let byla skvělá – průměrně jsme se drželi na devadesáti sedmi procentech. Reprízovost titulů byla rovněž nevídaná – časté byly tituly se stovkami repríz během řádky sezón. Klíčové bylo naše napojení se na osobnost Václava Havla, na skupinu Ztohoven a na propojení s Milošem Štědroněm, Milošem Formanem a Milanem Kunderou. Během těch čtrnácti let vzniklo sedm záznamů inscenační činnosti divadla a jeden přímý přenos na ČT art. K tomu dvanáctidílný dokument o dějinách divadla, vysílal se týden co týden na ČT art. Neobyčejně důležitá byla parateatrální činnost Provázku – pojmenování Uličky Václava  Havla, gesto občanského nesouhlasu při krácení příspěvku brněnským příspěvkovým organizacím v prospěch kanalizace, Kabinety – postupně to byly Kabinety Dostojevskij, Havel, Čapek, Janáček, Hydepark Zelňák, Smějící se bestie a Jak z toho ven. Dále se uskutečnilo pět festivalů Divadlo v pohybu VI-XI. Svou prací s nepravidelným prostorem jsme se postupně dotkli Hvězdárny města Brna, vily Tugendhat, Špilberku, Mozartova sálu divadla Reduta, Domu umění města Brna, oživili jsme Zelný trh, Špilberk, v rámci Noci kejklířů jsme zastavili provoz v celém městě. Pořídili jsme si stan a s ním hráli v nejnepravidelnějších prostorách země. Iniciovali literární soutěž o Cenu Konstantina Trepleva a cyklus uvádění těchto původních českých textů o čtrnácti dílech Kde Shakespeare můj. S nakladatelstvím Větrné mlýny jsme spolupracovali na vydání šedesáti dvou čísel parateatrální revue Rozrazil. Větrné mlýny červenec co červenec iniciovaly Měsíc autorského čtení – opět s podporou Provázku. Zažili jsme vznik čtyř  kapel – Meteoru z Prahy, Stones Beatles, Big Beatles a Na protest. Vydali jsme dvě cédéčka s nahrávkou hudby z představení – 50 x o lásce a Modrý pták. Stáli jsme za myšlenkou velkého středoevropského festivalu ve městě  Brně – Divadelní svět Brno. Iniciovali Noc kejklířů, Slavnost masek. Do dějin divadla se zapíše společné představení s Národním divadlem Praha 1789 aneb Dokonalé štěstí v roce 2015. Základní teze, kterou těch čtrnáct let Provázek sdílel, byla otevřenost, nepravidelnost, eruptivnost. Klíčovými dramaturgy byli Bára Vrbová, Lucie Němečková, Petr Oslzlý, Mirek Oščatka a Josef Kovalčuk. Hereckým souborem za těch čtrnáct let prošlo celkem padesát sedm osobností, mnozí se následkem toho stali fenomény českého divadla. Iva Hloužková za jednu roli (za Tichého Tarzana) získala nejprestižnější cenu – tedy Radoka. Dále českému divadlu Provázek objevil celou novou generaci moderního českého herectví. Vyznačuje se obrovskou emoční investicí – k čemuž se pořád dokola zpívá, žongluje, hází přemety a hraje na několik hudebních nástrojů současně. Klíčovými výtvarníky divadla byli Ladislav Vlna, Timo, Sylva Hanáková a Richard Adam se svou sbírkou moderní české malby, kterou nám po několik let dal k dispozici. Nejpodstatnějšími hudebníky éry byli Petr Hromádka a Miloš Štědroň, klíčoví autoři Milan Uhde, Ondřej Novotný a Radomil Matzner. V letech 2014-17 jezdila po Brně provázkovská tramvaj. Mezi všemi těmi barevnými monstry jediná černobílá. Hostovali jsme na čelných festivalech českých – v Praze, Hradci Králové, Plzni, Ostravě – i zahraničních – Villeneuve poblíž Avignonu, Vídeň, Paříž, Brusel, Moskva.

    Míra nasazení a obrovské vnitřní investice vedla k rozpadu čehosi na jaře 2017 – což mě mrzí ještě i dnes. Šťastný jsem za průběh festivalu Divadlo v pohybu XI – za knihu Překrásný příběh, za přímý přenos Lásek v ČT, za provedení Divadelního románu v sedmnácti zastaveních, těším se na Ples půlstoletí. Přeji Provázku, aby byl otevřeným, nespoutaným a občansky statečným územím – a věřím, že ho čekají hezké věci –

    Vladimír Morávek 12. 12. 2017

    ///

    FOTO DRAHOMÍR STULÍR

    Více na i-DN:

    V poslední den letošního roku končím

    Neklid v Huse


    Komentáře k článku: Na odchodnou jedné éry

    1. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      „Iva Hloužková jako jediná česká herečka za jednu roli (za Tichého Tarzana) získala obě nejprestižnější ceny – tedy Radoka i Thálii.“

      Až na to, že to tak nějak není pravda: Thálii nezískala a i kdyby, jediná by nebyla. Dá se tedy z celého textu věřit vůbec něčemu?

      14.12.2017 (9.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      Myslím,
      že věřit se dá, velice dobře. Směřování, které Vladimír Morávek Provázku dal, energie, s níž po té cestě šel, a občanské postoje, bez nichž by to všechno prostě nebylo. Jestli v tom textu ještě někdo najde chybu v součtu nepovažuji za moc důležité. Ale zpochybňovat upřímný text jednou věcnou chybou nepovažuji za korektní a ani rozumné.

      15.12.2017 (0.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Souhlasím s Josefem.
      Štípnout si do člověka, který toho má tolik za sebou a nyní byl jak prašivý pes odkopnut, je malé. Ten text je psaný z bolesti, je to na něm patrné. S touhou být pozitivní, vzniklou propast překlenout.
      Přeju Ti, Vladimíre, hodně dalších uměleckých úspěchů. Těším se a jsem zvědav na Tvé další divadelní inscenace a směřování. Věřím, že nás – diváky – toho s Tebou ještě hodně čeká. Přestože jsi v KD HK i v DHnP toho už udělal víc než většina českých divadelníků za celý život.

      15.12.2017 (1.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      Tak zle jsem to nemyslel
      – ale ten text se tváří jako výčet faktů. Když úplně nahodile narazím (u jedné z mála věcí, které si můžu ověřit/náhodou vím) na nepravdu, logicky pak nevím, nakolik mám a můžu brát vážně to ostatní.
      Což nic nemění na tom, že Vladimíru Morávkovi taky přeju všechno dobré, to se s tím přece nevylučuje.

      15.12.2017 (9.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Lenka Dombrovská

      Lenka Dombrovská

      Souhlasím s Michalem.
      Nikdo by neměl psát na sebe chvalozpěvy. Éru Vladimíra Morávka v Divadle Husa na provázku by měli zhodnotit jiní. Což také neznamená, že bych si podstatné části jeho práce nevážila!

      15.12.2017 (10.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Aleš Merenus

      Profilový obrázek

      Jsem rád,
      že Vladimír Morávek konečně odchází, protože za posledních několik let v Huse bohužel nevytvořil nic, co by, podle mého, mělo nějakou výraznou uměleckou hodnotu. A kromě toho není úplná náhoda, že si jeho odchod přála také drtivá většina hereckého souboru. Pracovat pod jeho vedením je asi dost náročné.

      15.12.2017 (10.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Jan Šotkovský

      Profilový obrázek

      Pardon,
      ale u solidního periodika bych očekával, že když čtenář v diskusi upozorní na výraznou faktickou chybu či nepravdu, že mu poděkují za zájem a chybu opraví, ne že budou argumentovat, že text je upřímný a psaný v bolesti.

      15.12.2017 (10.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Honzo,,
        Michal Zahálka není jen tak nějaký čtenář a napsal to – promiň – trochu neomaleně. Jistě situaci v DHnP zná a ví, že Vladimír Morávek neodchází zrovna v klidu. Kdyby nás chtěl upozornit pouze na chybu, mohl zavolat či napsat mailem a veřejně nevířit atmosféru. Nebo aspoň nedodávat poslední větu.
        Ale že bychom to mohli opravit, to je fakt. Hned to dělám, což tímto oznamuju případným čtenářům: Z věty, na niž ve svém prvním Komentáři upozornil Michal Zahálka a v níž byla faktická chyba: „Iva Hloužková jako jediná česká herečka za jednu roli (za Tichého Tarzana) získala obě nejprestižnější ceny – tedy Radoka i Thálii.“ jsme z textu vypustili slova „jako jediná česká herečka“ a „Thálii“. Za upozornění (byť nešťastně formulované) Michalovi Zahálkovi děkujeme.
        🙂

        15.12.2017 (11.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Michal Zahálka

          Michal Zahálka

          Díky.
          Já bych rád jen zopakoval, že ta poslední věta neměla být žádná provokace, ale zcela vážně míněná otázka/úvaha.

          15.12.2017 (11.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Josef Herman

      Josef Herman

      Jen pro pořádek
      – text Vladimíra Morávka chápu jako osobní vyjádření v nelehké situaci, a protože se nyní dočkal až nespravedlivých reakcí, holt chtěl připomenout, co podle jeho mínění za 14 let práce vzniklo. Odhaduji. Myslím, že si nezaslouží tak nepřátelské reakce.
      Nepovažuji jeho text za nějaké „zhodnocení“ jeho éry, to pro nás samozřejmě musí napsat s věcí obeznámený a kriticky myslící autor, nehledá se lehce, ale hledám ho už delší dobu a rád přijmu tip na takového člověka.

      15.12.2017 (15.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,