Divadelní noviny > Názory – Glosy
Myslete (nejen) na Činoherák!
Začátek divadelní sezony je mimo jiné i obdobím nejrůznějších proklamací, jež zpravidla zaznívají z úst uměleckých šéfů. Z letošní početné kolekce je nutné se pozastavit zejména nad provoláním aktuálního ideového vůdce ústeckého Činoherního studia Davida Šiktance, který v něm pregnantně pojmenovává několik problémů, pro umělecký provoz v našich končinách bohužel signifikantních.
Jen pro pořádek: jeden z nejprogresivnějších divadelních souborů v zemi během minulé sezony, respektive po jejím skončení, opustilo hned šest někdejších kmenových členů. Důvodem je vyčerpanost, ale i snaha zajistit si lukrativnější způsob obživy. Forma divadelního přežívání zejména na regionálních scénách v poslední době prochází radikální proměnou, jež se negativně podepisuje na kolektivní podstatě divadelní činnosti. Už i ze vzdálenějších destinací se podstatná část herců po zkouškách i představeních přesouvá do svých pražských bydlišť, společně strávený čas se smrskává na nutné minimum a úroveň vespolné souhry klesá. Život strávený v permanentním pohybu je únavný a často vede k předčasnému profesnímu vyhoření již v době, kdy by měl být člověk naopak na vrcholu tvůrčích sil. Všichni chtějí točit, a tak se točí v kruhu. Někteří sice podávají pozoruhodné výkony v kvalitních snímcích, které ale kromě několika desítek festivalových fanatiků skoro nikdo neuvidí, neboť dominantní konzument domácí filmové tvorby je nenáročný blb, mnozí další planě exhibují v televizních projektech problematických kvalit a jen malé hrstce se podaří dosáhnout rovnováhy mezi poctivým řemeslem, nadčasovým artem a adekvátní úrovní soukromého života. Leč účty se neptají, a tak jest nutno bráti leccos.
Seriálem či reklamou ale nepohrdnou ani režiséři a dramaturgové, a tak se i pro řadu z nich postupně divadlo stává jen zanedbávaným koníčkem. V tomto ohledu na sebe největší pozornost strhl umělecký exodus režiséra Jana Friče a v poslední době i enormní vyčerpání herce, autora a režiséra Tomáše Dianišky, ale jde o dlouhodobý trend, jejž má na svědomí hluboká podfinancovanost divadelního sektoru. V zoufalé honbě za divákem se pokleslé podbízivosti opakovaně dopouštějí i subjekty, které by z hlediska svého statusu měly setrvale pečovat o rozvoj umění ve svých krajích. Víra v mladé talenty se dostavuje výjimečně, práce je většinově svěřována skupině provařených jmen a notorických sběračů funkcí, jejichž zbyvší kreativita je navíc vysávána značně stereotypními úkoly a existenční nutností preferovat divácky přítulnou kvantitu před kvalitou.
Není divu, že české činoherní divadlo již dávno ztratilo kontakt s Evropou a zanedbaně se popelí na vlastním dvorku. Čest několika baštám, jež statečně vzdorují úpadku. Ústecký Činoherák zcela nepochybně patří mezi ně, a já jsem velmi rád, že Davidu Šiktancovi se odcházející členy souboru bryskně podařilo adekvátně nahradit. Naděje na další rozkvět tedy trvá. Těším se velmi!
Komentáře k článku: Myslete (nejen) na Činoherák!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
