Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 547)

Jsem doma sám. Diskuse s varnou konvicí mě nebaví. Neodpovídá. Mlčí. Nepíská…

Týrám internet. Koukám, komentuji, čtu. Neviditelná ruka trhu se zviditelňuje. Obchodníci dorovnávají úbytek nakupujících zvyšováním cen. Systém slev bere za své… Stará paní huhlá do roušky: Všichni jsme v rukou Božích… Mladší ji napomíná: Nešahejte na to rukama… Milá, huhlá stará paní, nohama to nejde.

Sopranistka u jezírka se stříkající fontánkou zpívá rusalčinu árii Měsíčku na nebi hlubokém se slovy, která básník Kvapil nenapsal. Jsem bez práce, své děti neuživím. Namísto vodníkova Běda, ubohá rusalko bledá se ozývá křik manžela: Máme hlad.

V zoologické zahradě se covi-19 nakazil tygr bengálský. Ošetřovatelé pátrají od koho… U parlamentního mikrofonu své rtíky špulí okatá dáma. Rouška se jí natřásá, když říká: Vy si tu covi dobu vychutnáváte… Muž s šedinami ve vlasech na krátko střiženými odpovídá: Ohrazuji se. Máme strach o své příbuzné, o své rodiny, spáváme dvě, tři hodiny, organizujeme ochranu proti nemoci, kterou jsme neznali. My si to nevychutnáváme… Okatá dáme pokrytá rouškou je nevinnost sama: Vyzýváme všechny k toleranci, jsme na jedné lodi…

V pražské Troji stojí kemp pro nakažené bezdomovce a násilníky. Pomáhá i armáda. V Praze byla z podstavce odstraněna socha maršála Koněva. Starosta Kolář k tomu poznamenává, neměl roušku, musel pryč…

Vtipné, myslím si. Od chvíle, kdy Franta Sauer ze Žižkova vyprovokoval zbourání Staroměstskému náměstí vévodícího mariánského sloupu jsme se stali územím hojného instalování, přesunů i devalvací sošných pomníků.

Jeden z činitelů říká: Společnost musí být koronavirem promořena… Jsem ohromen. Kde jsou kořeny tohoto slova. Moře, moření, mor…

Je ticho, jsem sám. Myslím, tedy žiji…

Čtu mail: Pane sousede, mějte hezké Velikonoce, přehrajte si inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty v provedení oxfordské Garsington Opera. Záznam je z časů, kdy svět byl normálnější a divadla ještě hrála před diváky. Nebojte se, budete jim rozumět, Sabinův text zpívají v originále, česky.

V rozlehlém sále anglikánský pastor pouští gramofon. Ozývají se tóny operní předehry. Svátečně odění občané anglické vísky se scházejí k rozjímání a nácviku oslavného pořadu. Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá… Zpívají a snaží se o jednotící taneční krok. Pastor je trpělivý, usměvavý, spokojený. Návštěvnost akce je hojná… Ve vedlejší místnosti, snad kuchyni, se Mařenka schází s Jeníkem. Bradatým ryšavcem, pořízkem, schopným pěstí srážet voly, však tenoristou par excelence. Kecal je elegantní, skvěle oblékaný úředník, notář, možná starosta obce, mající před očima svůj zisk a klid ve vsi. Smetanova opera z dob českého obrození je přesunuta na anglický venkov do padesátých let minulého století. Lid je zbožný a majetky jsou rozhodující pro udržení postavení rodů i rodin. Proměna dekorací na venkovskou hospodu, před zraky diváků, jako nokturno, vyvolává potlesk. Sbor Pivečko je věru Boží dar zpívají britští vesničané skvostně.

Mab říká: Krásné, krásné… Hrají si na pijící kukačky, zpívají – ej kuku, ej kuku…

Furiant je pod sloupem ověšeným pestrobarevnými pentlemi tančen vtipně, s náznaky šlapáku, buggy a rock´n´rollu. Vašek je kolos s baculatou tváří a tělem Herkula. Jeho tenor má znělost a andělskou čistotu. Naivní, něžný boží tvor si okamžitě získává přízeň publika. Duet s Mařenkou je ozdobou inscenace.

Vlnu diváckého nadšení vyvolává scéna komediantů, principálem rozehraná do podoby cirkusové přehlídky akrobatů, klaunů, žonglérů, kolečkářů, tanečnic, s Esmeraldou létající v povětří.

Výstup prostomyslného Vaška a jeho nesmělé žonglování s míčky je odměněn potleskem na otevřené scéně.

Tleskám též.

Mab poznamenává. Neskutečné…

Čeština je báječná. Rozmysli se, Mařenko, rozmysli, na své štěstí dobře pomysli… mě dojímá. Mařenčina árie a duet s Jeníkem rosí zrak. Sbor vesničanů Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila… mě vede k pokřiku – Bravo…

Aktéři se děkují. Mohutný aplaus řve pokojem. Běží titulky. Mab je překládá do češtiny: Garsington Opera Oxford – Bedřich Smetana: Bartered Bride / Prodaná nevěsta. Dirigent – Jac van Steen. Režisér – Paul Curran. Scénograf – Kevin Knight. Osvětlení Designer – Howard Hudson. Choreografie – Darren Royston. Philharmonia Orchestra & Garsington Opera Chorus. Mařenka – Natalya Romaniw. Jeník – Brenden Gunnell. Kecal – Joshua Bloom. Vašek – Stuart Jackson. Krušina – Peter Savidge. Ludmila – Heather Shipp. Mícha – Paul Whelan. Háta – Anne-Marie Owens. Cirkusový mistr – Jeffrey Lloyd-Roberts. Esmeralda – Lara Marie Müller.

Povídám: Víš, že jsem hrál Vaška v provázkovské inscenaci Prodaný a prodaná?

Vím, odpovídá múza. Režisér Scherhaufer vám řekl: „Jarošu, mosíš do  kože.“ Zpíval jste: „Lidičky, ne, ne, nebojte se, já nejsem medvěd…“ Měl jste úspěch… Také jste viděl novoroční představení Prodané nevěsty s Vilémem Přibylem v roli Jeníka. Distonoval. Krátce na to byl stižen mrtvicí. Je pochován na zahradě své vily…

To mně se, Mab, nepodaří. Vilu ani zahradu nemám.

Naštěstí. Tak mějte zdravé Velikonoce a zpívejte si, proč bychom se netěšili, dejte na mě, bude líp… Já se zase objevím…

Brno – Komín, 9. 4. 2020

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 12. dubna 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 547)

1. Michaela Orsi

   

   Děkuji za další z řady výborných článků.
   Vaše postřehy jsou vynikající, Váš styl psaní o divadle je velmi poutavý.
   Z přívětivých vět prosvítá Vaše láska k divadelnímu prostředí a jeho hluboká znalost.
   Je krásné sledovat, že Vás okouzlení tím zvláštním světem neopouští. A je to dobře.
   Přeju krásné Velikonoce a těším se na další Vámi zprostředkovaná setkání se zázrakem vonícím tělkou, mastixem a magickým napětím spojujícím hlediště s jevištěm v jeden život, trvající dvě nebo tři jednání.

   12.04.2020 (1.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Jaroslav Michl

   

   Vaše postřehy jsou trefné,
   jen mladá královna Alžběta na portrétu v hospodě svědčí o padesátých letech minulého století, a ne třicátých, jak uvádíte vy. Ale je to jen drobnost. Tak pohodovou inscenaci Prodané nevěsty jsem dlouho neviděl.

   12.04.2020 (19.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Jaroslav Tuček

     

     Pane Michle,
     děkuju za upozornění. Máte skvělé oči, já si královny na zdi nevšiml… Text jsem opravil.

     13.04.2020 (16.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Jiří Večeřa

   

   Včera večer
   jsem neodolal pokušení a pustil jsem si Prodanou nevěstu, o které jste psal. Byl jsem unesen a nejednou ukápla z oka slzička.
   Díky za upozornění na ten skvělý kus.

   13.04.2020 (16.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Vladimír Hulec

   

   Musím uznat,
   že oxfordská Prodaná je i pro mne velkým objevem a divadelní radostí. Nevím, zda u nás kdy byla Prodaná takto přenesana do jiné doby a s velkým gustem a pochopením inscenována. Sluší jí to. Jak hospoda a byt (kuchyně), tak cirkusové scény revitalizují původní téma a zasazení ze světa dávno minulého a v podstatě bájného do dosud nám v mnohém blízkého a pochopitelného. Přitom nejde o žádné násilné aktualizace ve prospěch plané atraktivity. Hudba i zpěv stále vévodí a krásně zní.

   13.04.2020 (16.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Pavel Pešek

     

     Přidávám se.
     Komediální potenciál Prodanky postřehl jsem už v královéhradeckém Draku, v Kroftově – Vyšohlídově – Matáskově inscenaci blahé paměti. Vím, šlo o něco trochu jiného. Ale tak jako tehdy i tato inscenace není svázána pietou a najednou tu nejsou jen (geniálně) jednoduché dvojhlasy a sbory, které vždy chytí za srdce, ale především hravost a viditelná radost z ní. Z posluchače stává se najednou přirozeně i divák, který všem na jevišti drží palce a má radost z každého roztomilého Marrrrženko.
     Klobouk dolů a J. Tučkovi díky za tip.

     14.04.2020 (10.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

5. Zdeněk Pololáník

   

   Přesto, že není možné
   v současnosti zhlédnout živé představení, nebo jít na koncert, neúnavný autor článků v DN udělal moudrou věc. Našel svým čtenářům mnoho zajímavosti z různých oblastí a předložil místo dřívějších recenzí. V poslední době vychází takový počet zpráv od přátel ze všech koutů republiky, kteří tráví čas u počítačů, že na to nestačí celé hodiny. A často je nám líto času, který jsme tomu věnovali. Tučkův výběr stojí za přečtení. Vždy něčím překvapí, obohatí i pobaví.
   I tento nápad pokládám za cenné východisko a dobrou náhradu. Vzpomínám při tom na výrok našeho básníka Otokara Březiny, jak jej zaznamenal ve své knize hovorů jeho snad nejbližší přítel, rovněž básník Jakub Deml: „Polovinu z toho, co jsem přečetl, jsem číst nemusel“. K takovému poznání došel básník téměř na samém konci života. I on nebyl žádným cestovatelem. Zcela dobrovolně pobýval na malém prostoru kolem Jaroměřic, učil nejnižší třídy, ačkoliv mu pro jeho vzdělání, znalosti, jazyky a světový přehled bylo několikráte nabízeno místo profesora na Univerzitě v Brně, dovedl vyprávět o vzdálených místech, městech, jako by tam někdy žil. Mnohokráte jsem se nad tím zamyslel a říkám si, že současná izolace lidí může přinést i mnohá užitečná rozhodnutí pro jiný způsob života v dalších letech.
   Co k tomu dodáš, Jaroušku?

   14.04.2020 (20.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ