Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/1)

Den první, neděle večer: Kabaret Hrabal, scénář a režie Ivo Krobot s použitím veršů, poznámek a literárního díla spisovatele Bohumila Hrabala.

Podivuhodná inscenace opisující životní osudy brněnského rodáka od narození po smrt jeho slovy, jeho očima. Zázračné představení! První polovina geniální!! V představení je vše, čím jsme si, my starší, prošli. Naše radosti, slasti i špatnosti. Naše lásky, naše rmuty, náš zdejší fujtajbl.

Záznamy textů spisovatele Hrabala promítané na bílé plochy i jeho osobité komentáře se snoubí s rozjásanými projevy tančícího mládí, se scénkami milostnými, komickými i vážnými. Obrazy se střelhbitě proměňují. Autor medituje: Co jsem chtěl, to jsem napsal. Půvabná slečna z veřejného domu se polévá malinovkou, sličné slečně Svaté je razítkována holoučká zadnička, záškolák Hrma se vrhá na svobodnou artistku, rusá cikánka požaduje za lásku „love“, zamilovaný Jan Dítě nemůže podlehnout germánskému rituálu plodícího otce, protože je Slovan, co podléhá emocím, a divukrásná Mančinka smáčí svůj půvab i suknice ve fekáliích hospodské latríny.

Směji se, v zádech mi mrazí, pot mně smáčí čelo. Letošní absolventi jsou výteční. Mimořádní. Dobře mluví, skvěle zpívají, tančí, mistrně ovládají pohyby svých těl. S lehkostí vodních vážek vytváří řadu figur, figurek i sborových etud. Voicebandový přednes Hrabalových básní i zpívaná balada o hovnu voní po konstruktivismu i českým poetismem. Filmovým záběrem na hospodskou euforii autora hulákajícího s popem drsný žalm o životě a Bohu končí divadelní pouť po stopách mistra slova, spisovatele, básníka Bohumila Hrabala.

Jsem nadšen. Nadšené je obecenstvo. Tleskáme. Pedagogové Krobot, Strnad, Rieger jsou vyvoláváni jmény. Obecenstvo povstává a aplauduje absolventům ve stoje! Dlouho!!

Blahopřeji pedagogům. V herecké šatně říkám: Hlubokosklon! Nádherné představení! Honza Řezníček špitne: Bylo. Už není. Chválím Vojtu Říhu a Sarah Haváčovou: Jste ideální milenecký pár. Věřil jsem vám vše. Nedivím se, že si vás berou ostravští Bezruči. Táničce Malíkové vyznávám obdiv: Žádný výstup, žádnou repliku, žádné slovo, mluvené ani zpívané jste nezahodila, vše jste hrála na vysoké profesionální úrovni. Hold jsem složil i Lucii Ingrové: Moc blahopřeji! Bylo potěšením se na vás dívat. Máte v sobě něco, co mně připomnělo herectví slavné herečky Jiřiny Šejbalové. Slova obdivu jsem měl pro Idu Sovovou: Děvče, byla jste něžná, milá, mladinká, krásná. Hrabalovská. Blahopřeji! Nádherné herečce s dlouhýma rukama, štíhlýma nohama a předlouhým jménem Alžběta Vaculčiáková jsem vdechnul do ucha: Jste herecký poklad. Moc, moc, moc blahopřeji!! Alžběta odpověděla: Hrabala jsme hráli rádi. Jste hodný, že jste přišel. Byla radost se na vás dívat. Jak tam sedíte, jak se na nás usmíváte, jak se vám smějí oči.

Bard brněnské kritiky Vít Závodský řekl: Měl bys je naučit mluvit sykavky. Slzící pedagožka Dáda Klementová zamáčkla slzu: Krásné představení. Její manžel dodal tiše: Nářez! Nářez! Pan hasič, se sedmi stehy na zahojeném čele, se zasnil: Pane šéf, to bylo jako zamlada na Provázku, viďte!

V pracovně techniky jsem sledoval závěr hokejového utkání. Švédové nás porazili na nájezdy 4:3. Nejsmutnější ze všech byl unavený Jaromír Jágr. Stisknul jsem ruce hercům Zbyšku Humpolcovi, Liboru Stachovi, Jakubu Rekovi, poděkoval jim, poblahopřál a tiše vymizel.

Ve vlahé noci jsem louskal Hrabalovy věty o psaní, které zazněly v představení: Psaní je obrana proti nejen nudě, ale psaním se tak nějak člověk léčí z melancholie. Já se každý den musím dát dohromady. Já se vlastně od svýho dětství jen a jen dávám dohromady. Já kdybych nepsal, já kdybych si nedělal ty moje marginální poznámky, tak si snad hodím mašli. To je obrana proti nebytí. Je to hnací síla, abych prostě neodešel, jak odešla spousta lidí, celá řada kumštýřů. Když dospěli k vrcholu, tak dosáhli té prázdnoty, stanuli před tím obrovským a gigantickým nic. No a spáchali sebevraždu.

Nemohl jsem usnout. Koukal jsem na Manéž. Bolek Polívka s Pavlem Liškou přiváděli divácký kotel k explozím smíchu a ovacím. Klaunský dialog na téma Shakespearovy tragedie Romea a Julie byl mistrovský. Chechtal jsem se, smál se hlasitě! Sousedka tloukla do panelu a řvala: Nezbláznil jste se? Je noc! Jsou dvě hodiny!!!

Brno – Komín, 12. 5. 2014

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 12. května 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/1)

1. Alexandra Noubel

   

   Musím podotknout,
   že pan Jaroslav Tuček se opět převýborně zahrabal do psaní.
   Taky musím nestraně sobecky podotknout, že pan Jaroslav má dobrý vkus. Napsal totiž tento pěkný komentář zrovna v den mých narozenin! Děkuji za dárek.
   Závěr je na snadě. Čím více představení zhlédnu, tím více vrátím běh času zpět. Ať se chronologie jde zahrabat!

   13.05.2014 (0.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Eva Řehulová

   

   Velmi pěkná fotodokumentace Václava Macha

   03.06.2014 (17.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ